KOMENTÁŘ TEREZY SPENCEROVÉ: Hraje Trump na severu Sýrie o Kurdy, nebo spíš o Bílý dům?

Prezident se nikdy netajil tím, že válka v Sýrii není z hlediska Spojených států nijak důležitá a nemá žádný přímý vliv na bezpečnost USA.
Odsunem vojáků ze severovýchodu Sýrie vyvolal Trump řadu otázek
Odsunem vojáků ze severovýchodu Sýrie vyvolal Trump řadu otázek
fox news
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Nikdo neví, na čem se Donald Trump v nedělním telefonátu s Recepem Erdoganem ve skutečnosti dohodli, a tak je třeba vycházet jen z toho, co bylo „předhozeno“ veřejnosti. A turecký prezident oznámil, že okamžitě poté, co odložili sluchátka, začaly se americké jednotky stahovat ze severovýchodní Sýrie, tedy z oblasti, kterou za své území považují tamní Kurdové. Vyvstala okamžitě dvě hlavní témata. První regionální: Turecko už dlouho slibovalo, že na syrské Kurdy zaútočí, a nyní má cestu otevřenou. Druhé americké, vnitropolitické: Proboha, ten Trump snad opravdu odchází ze Sýrie?!

Faktem ovšem zůstává, že jasné odpovědi nelze nalézt na žádnou z obou otázek. Turecko opravdu dlouho hrozí agresí proti syrským Kurdům, mezi nimiž je mnoho Kurdů tureckých. Právě proto u kurdských oddílů působili američtí vojáci v rolích jakýchsi „živých štítů“, které měly tureckému útoku zabránit, to vše na předpokladu, že proti USA Ankara přece válku nepovede. A pokud nyní američtí vojáci odcházejí, mohlo by se zdát, že Kurdy už nic a nikdo ne(u)chrání. Jenže Trump jedním dechem Turecku pohrozil, že „zcela zničí“ jeho ekonomiku, pokud se dopustí něčeho, co on sám „ve své velikosti a nedostižné moudrosti“ (konec citátu) shledá být přes čáru. Později ještě upřesnil, že Kurdy ve skutečnosti neopouští, protože „zničující důsledky“ pro Turecko budou mít „jakékoli nevynucené nebo zbytné boje“. Jinými slovy, pokud Kurdové sami něco nevyprovokují, bude Trump Erdogana držet na uzdě. Už jen tím, že může zasáhnout kdykoli, třeba i jen když se špatně vyspí. A hlavně, Trump Erdogana čeká u sebe v Bílém domě v půli listopadu, a není pravděpodobné, že by tedy Turecko (přinejmenším) do té doby podniklo něco „nepředloženého“. Třeba že by začalo válku, kterou v Bílém domě, přinejmenším z píárových důvodů, opravdu nechtějí.  

Druhý problém. Od okamžiku, kdy se do médií dostala informace o odsunu amerických jednotek ze severovýchodu Sýrie, americký establishment „napříč politickým spektrem obou stran“ popadl amok. Pentagon i vlivné zpravodajské kruhy stále vnímají Sýrii prizmatem studené války, a tak je pro ně nekončící americká vojenská přítomnost prostě strategickým axiomem. Do Trumpa se pustili i kritici z obou stran, a tak se najednou stalo, že se na jedné straně barikády objevili tak rozdílné až protichůdné postavy jako Lindsey Graham a Bernie Sanders, Hillary Clintonová a Nikki Haleyová, Nancy Pelosiová a Marco Rubio… Všichni hájili Kurdy, kteří nejsou aliančními spojenci USA, proti Turecku, které aliančním spojencem USA je, ale především většina z nich zdůrazňovala, že přece nelze hrát do karet Rusku nebo Íránu… Konečně shoda na Kapitolu.

Přitom vlastně není zřejmé, co že se pod pojmem „odsun“ vůbec skrývá. Někteří si očividně představují úplný odsun amerických jednotek ze Sýrie, a nutno přiznat, že Trump tuto možnost sám ani nijak nevyvrací. Další ale počítají jen s odsunem z příhraničí. Podle Trumpa v oblasti případných budoucích bojů zůstane „asi 50“ amerických vojáků, Pentagon ale mluví naopak o odsunu pouhých asi 25 vojáků, otazník se najednou vznáší i nad celkovým počtem amerických vojáků, kteří ilegálně působí v Sýrii, neboť ještě nedávno se běžně mluvilo o dvou tisících, ale podle CNN jich je v Sýrii už asi jen polovina… Informační chaos. Možná záměrný? Donald Trump do něj přitom neustále připomíná, že byl zvolen, aby vyvedl Spojené státy ze všech těch  „směšných, nekonečných, vesměs kmenových válek“...

Trump se přitom nikdy netajil tím, že válka v Sýrii není z hlediska Spojených států nijak důležitá a nemá žádný přímý vliv na bezpečnost USA. A dobře ví, že domácí „publikum“ takové názory většinově podporuje. Když na konci loňského roku naposledy zahovořil o odsunu jednotek ze Sýrie, vojenskoprůmyslový komplex se vzepřel a na protest odstoupil ministr obrany Jim Mattis. Kurdové už tehdy ale rychle vyjádřili ochotu jednat s Damaškem a vrátit se případně do státního svazku Sýrie, stejně jako to ostatně dělají už nyní a znovu. Lze tedy předpokládat, že se Trump svého úmyslu nevzdal, jen formálně předal „starost“ o syrské příhraničí Turecku, jemuž ale pro jistotu svázal ruce. Sám přitom rozehrál složitou partii, která podle svých prvních kol na světlo – pro „potřeby voličů“ -- vynese „hlubinný“ vnitropolitický konflikt mezi intervencionisty a stoupenci „Ameriky především“. Z toho plyne, že se na severovýchodě Sýrie ve skutečnosti nehraje ani tolik o Kurdy nebo o podobu budoucího Blízkého východu, jako o Bílý dům. A bude opravdu zajímavé, co dalšího Trump s Erdoganem dohodnou v půli listopadu ve Washingtonu.

 

 

Tereza Spencerová

Tento článek najdete v těchto speciálech
Reklama
Reklama