KOMENTÁŘ TEREZY SPENCEROVÉ: Jak koronavirus udržel Netanjahua u moci

Premiér Benjamin Netanjahu znovu ovládl izraelské politické „bitevní“ pole, i když se zdálo, že je už nejen v provazech, ale jednou nohou i ve vězení.
Netanjahu znovu dokázal politicky přežít
Netanjahu znovu dokázal politicky přežít
netanyahu.org

V kostce: Na počátku března se v Izraeli konaly už třetí předčasné volby během jediného roku. A skončily znovu patem – pravicový blok Likud úřadujícího premiéra Benjamina Netanjahua v něm sice o fous zvítězil, ale o fous tak zanedbatelný, že nebyl s to získat většinu v Knessetu a tím pádem i možnost sestavovat vládu. A k tomu nad ním už zcela reálně „odvisl“ několikrát (kvůli volbám) odkládaný soudní proces, v němž Netanjahu čelí ve třech bodech obvinění z korupce. Chvíli se proto zdálo, že éra nejdéle sloužícího premiéra v izraelských dějinách přece jen končí. Tím spíš, že klíčové posty v Knessetu, včetně toho předsednického, měli podle volebního výsledku a následných vyjednávání získat zástupci opoziční koalice „modro-bílých“, v jejichž čele stál někdejší náčelník generálního štábu Benny Gantz.  

A v tom přišel Netanjahuovi „na pomoc“ koronavirus.

Během onoho roku, v němž se třikrát (marně) předčasně volilo, byla Netanjahuova vláda formálně jen vládou „prozatímní“, a taková nemá pravomoc vytvářet speciální fondy, z nichž by bylo možné financovat ztráty, které pandemie způsobila lidem i firmám. Jediným způsobem, jak se takovému bezvýchodnému scénáři dalo předejít, byl vznik mimořádné „vlády národní jednoty“, na což Gantz po několika dnech zvažování „zodpovědně“ kývl. Přijal křeslo šéfa Knessetu i místo ve vládě, čímž ale současně rezignoval na ambice stát se premiérem. Jeho „modrobílý“ opoziční blok se vzápětí rozpadl, vystoupily z něj dvě ze tří koaličních stran, přičemž vedle menšinového pragmatismu zůstala jen většinová hořkost nad Gantzovou zradou vlastních slibů, že nenáviděného Netanjahua „sestřelí“. Netanjahu naopak jen září – už mohl být ve vězení, ale místo toho znovu vládne Izraeli a jeho další politické kariéře nestojí v cestě snad už vůbec nic.

Důležité ovšem je, že Benny Gantz se sice snažil, ale ve trojích volbách Netanjahua neporazil – sice neprohrál, ale ani nevyhrál. V těch posledních si dokonce reálně pohrával s bezprecedentní podporou arabských poslanců Knessetu, ale ani toto -- spíše teatrální, než seriózně míněné -- gesto mu převahu v Knessetu nezaručilo. Jeho strana se raději přiklonila „zpět“ k Likudu. A za takto trapné situace se rozhodl už dalůší předčassné volby asi neriskovat a místo nich argumentovat koronavirem – prý že osud Izraele je důležitější, než pozice a moc, a beztak do vlády prý proklouzne. Proti koronaviru přece musíme bojovat všichni společně! Ve chvíli, kdy se rozhodl „zrušit barikády“, Izrael hlásil 2700 nakažených osm mrtvých.

Výsledkem koronavirové dohody je, že Netanjahu bude premiérem další rok a půl, načež „rotačně“ předá křeslo Gantzovi, který mezitím bude dělat Natenjahuovi vicepremiéra a ministra obrany. V září 2021 by se pak role měly obrátit. Jejich společná koalice mezitím bude mít ve 120členném Knessetu bezpečných 75 křesel, takže zajistí kýženou politickou stabilitu. 

Gantz se obhajuje tím, že dnes „není nejvhodnější čas na politické boje“, ale na „zodpovědné státnictví, vlastenectví a správu země“. Možná. Třebas veterán izraelské politiky a jeden z lídrů „modro-bílé“ opozice proti Netanjahuovi, Yair Lapid, ale naopak namítá, že „koronavirus nemůže být důvodem, aby se někdo vzdával svých hodnot“.

Přitom ale mezi Netanjahuem a Gantzem nelze nalézt žádné velké rozdíly v otázce „hodnot“ typu pokračujícího záboru palestinských území, agresivní politiky vůči Íránu a podobně. Z vnitropolitického hlediska může být jejich koalice pro mnohé zklamáním, ale pro jiné současně i nadějí, neboť Netanjahu se už nyní nebude muset opírat o ultraortodoxní náboženské strany a bude tak moci vládnout alespoň trochu sekulárněji, než za posledních mandátů. Pro oblast Blízkého východu jako takového ale nová vládní „koronavirová“ kombinace značí, že se Izrael vrací na scénu v plné síle. Agresivní síle.      

 

 

Tereza Spencerová

Tento článek najdete v těchto speciálech

reklama