KOMENTÁŘ TEREZY SPENCEROVÉ: Jak Západ s Ruskem společně „čistí“ korupci v Moldově…

Je vcelku jasné, že nynější spojení Západu s Ruskem je jen krátkodobá a především ad hoc záležitost. Přesto ale nutně vyvolává asociace s Ukrajinou.
Plachotňukovi demonstranti v akci proti prezidentovi, který má podporu "světa"
Plachotňukovi demonstranti v akci proti prezidentovi, který má podporu "světa"
PDM
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Prestižní ruský zahraničněpolitický žurnál Rusko v zahraniční politice v půli března přizvala mladé evropské politiky (z Česka tam nikdo nebyl, ale třeba ze Slovenska ano) k „politické hře“. Měli vyřešit krizi v hypotetickém východoevropském státě mezi Ruskem a EU, který v důsledku všeobjímající oligarchické korupce a záměny státních zájmů za zájmy jednotlivých byznysových struktur pomalu míří k nekontrolovanému rozvalu. Jádrem problému byla ve hře zdůrazněna skutečnost, že vlivní sousedé hypotetického státu byli takovým vývojem zaskočeni a ze setrvačnosti začali z krize vinit své geopolitické soupeře, byť příčiny krize byly ryze domácí a neudržitelnost státu byla produktem vnitřního vývoje. Účastníci hry této fakt nebrali v potaz a ponořili se do dalšího kola už navyklých postsovětských konfliktů…

Pokud bychom předpokládali, že předlohou pro „politickou hru“ posloužila Moldova, zdá se, že reálné řešení tamní aktuální krize se už víc ani lišit nemůže.

 

Geopolitická senzace

Současná moldavská krize v kostce: moldavští proruští socialisté spolu s prozápadní (a hlavně protikorupční) liberální aliancí ACUM v sobotu utvořili vládní koalici, která na poslední „ústavní“ chvíli vyšachovala ze hry kleptokratickou Demokratickou stranu oligarchy Plachotňuka. Proruský prezident Igor Dodon přitom do čela nové vlády dosadil prozápadní političku, absolventku Harvardu a někdejší vysokou manažerku Světové banky Maju Sanduovou, zatímco do čela parlamentu zamířila „proruská“ socialistka Zainaida Grečanová. Na to vše přímo v budově parlamentu dohlíželi velvyslanci USA, Ruska a EU.

Vladimír Plachotňuk, blízký přítel ukrajinského kolegy-oligarchy/politika Petra Porošenka, ovládal Moldovu – včetně parlamentu a vlády -- zhruba posledních deset let, nicméně v letošních únorových volbách jeho Demokratická strana zavalená korupčními skandály skončila až na třetím místě, čímž Plachotňuk, ostatně stejně jako „přítel Porošenko“, ztratil páky na určování dalšího chodu státu. Nicméně, nevzdává se. Po víkendovém ustavení vlády „bez něj“ navezl do Kišiněva stovky státních úředníků z regionů, vyhnal své lidi do ulic a nechal ústavní soud, aby „odstavil“ prezidenta Dodona. Jeho pravomoci převzal Plachotňukův premiér, který oznámil rozpuštění parlamentu a předčasné volby.

 Za vládu, kterou zformoval v sobotu „proruský“ Dodon, se ale mezitím kromě USA a Ruska postavily už i Francie, Británie, Německo, Polsko nebo Švédsko, načež Dodon označil postup ústavního soudu za protiústavní a nová, světem podporovaná premiérka Sanduová slavnostně vyhlásila, že „diktátor padl“. Nastalý chaos ovšem jen stvrzuje skutečnost, že v Moldově od víkendu panuje faktické dvojvládí.

Nicméně, při vší úctě k chudičké Moldově, mnohem větší senzací je, že se Západ spojil s Ruskem, což se v postsovětském prostoru stalo opravdu poprvé. A spojili se s cílem odstranit místní oligarchy, kteří roky vydírali tu Západ, ondy Rusko, a to prostými „sázkami“ na jejich vzájemné rozpory.

 

Pro Rusko výhodnější

Nemá valného smyslu spekulovat, jaký bude další vývoj. Nabízí se vyhlídka na Plachotňukovo zatčení nebo emigraci, na západní a ruské sankce na jeho majetek a obchody, to vše provázeno očekávanými masovými demonstracemi „za demokracii“ z obou stran. Variant je ve hře mnoho.

Mnohem zajímavější je otázka, jak se to vlastně stalo, že se Západ spojil s Ruskem (nebo obráceně). Na jedné straně se zdá, že Plachotňuk svou bezbřehou zkorumpovaností už lez na nervy všem okolo příliš dlouho. Washington, Brusel i Moskva už dospěly k názoru, že už je nebaví nalévat do chudé Moldovy další peníze, které nakonec skončí v Plachotňukově kapse. A co víc, podle moldavských politologů právě kvůli Plachotňukově politice Moldova ztratila s konečnou platností jakoukoli kontrolu nad „ruským“ Podněsteřím, zatímco na Západ jsou proti němu vedeny dvě trestní žaloby. Současně platí, že se Plachotňuk vždy zaklínal svým evropanstvím, díky čemuž Moldova získala bezvízový styk s EU dřív než Ukrajina, ale současně obchodoval a korumpoval v Rusku. Všem zúčastněným došla trpělivost. A pokud se shodnou na odstranění jednoho oligarchy, lze s ohledem na moldavskou „bezvýznamnost“ konstatovat, že se politická situace v Evropě bortit nezačne…

V zásadě přitom ale platí, že nynější spolupráce se Západem je politicky výhodnější pro Rusko. Posiluje totiž pozici prezidenta Dodona a s ním i všech „proruských“ politických sil v zemi. Tím spíš, že v jejich prospěch hraje i demografická situace v zemi. Většina (vesměs mladších) Moldovanů, kteří inklinovali k Evropě, si už dávno vyřídila rumunská víza a odjela z vlasti „na Západ“. Podle různých odhadů už do zahraničí odjela třetina všech obyvatel. Doma zůstali především ti, kterým blízkost Ruska nevadí, nebo ji dokonce vítají. A s tím už žádné bezvízové nebo asociační dohody s EU nic moc nezmohou. Za takové situace lze vlastně koalici „proruského“ Ihora Dodona a prozápadní Mají Sanduové vnímat jako poslední pokus Západu, jak se v Moldově ještě nějaký čas udržet a nepředat ji k dispozici Rusku rovnou. 

 

A co Ukrajina?

Je proto vcelku jasné, že nynější spojení Západu s Ruskem je jen krátkodobá a především ad hoc záležitost. Přesto ale takové řešení nutně vyvolává asociace s Ukrajinou. Existuje mezi nimi sice mnoho rozdílů, ale i pozoruhodných podobností. Také je to stát s územními problémy, také je to stát, který oficiálně kráčí na Západ, ale podstatná část obyvatel se obrací k Rusku, také je to stát, v němž vládnou a bohatnou oligarchové, zatímco obyvatelstvo chudne, také je to stát, jehož vedení zkouší sázkami na spory mezi Západem a Ruskem „vytlouct co nejvíc“, brát maximum možných miliard ze všech stran, ale přitom si ve skutečnosti od nikoho nenechat mluvit do vlastní správy věcí veřejných...

A co víc, Západ by podle všeho už rád nějak hmatatelně vybral „zisky“ ze svých investic na Ukrajině, protože prosté předávání miliard do rukou tamnch oligarchů už mus dráždit i ty největší geopolitické stoiky, zatímco Rusko by už konečně chtělo nějak vyřešit Donbas, což by mohlo vést k alespoň částečnému zrušení západních sankcí a normalizaci vzájemných vztahů.

A pokud se Západ opravdu s Ruskem dohodne na tom, že kompromis je pro obě strany v určité fázi vývoje výhodný, může se „moldavský formát“ klidně zopakovat i na Ukrajině. Jejich spolupráce už očividně není nic, co bychom měli považovat za nemožné.

U Porošenků by měli v každém případě silně znervóznět… 

 

 

Tereza Spencerová

Tento článek najdete v těchto speciálech
Reklama
Reklama