KOMENTÁŘ TEREZY SPENCEROVÉ: Kásim Sulejmání byl „terorista“, protože…

Z pohledu amerického ministerstva zahraničí je Írán „sponzorem terorismu“ vlastně hlavně proto, že bránil své zájmy v regionu, v němž je – na rozdíl od USA – doma.
Se zabitým "teroristou" se v Íránu rozloučilo prý 25 milionů lidí
Se zabitým "teroristou" se v Íránu rozloučilo prý 25 milionů lidí
AP

Po zabití íránského generála Kásima Sulejmáního se veřejnost rozštěpila zase o něco víc. Jedni znovu zahovořili o nepokrytém porušení mezinárodního práva, druzí mají naopak za to, že právo neprávo, Sulejmání si smrt zasloužil, protože „byl terorista“. Zatím poslední podobný názor nabídla 1. místopředsedkyně ODS Alexandra Udženija, která o íránských Revolučních gardách na portálu Reflexu mimo jiné napsala: „Je to spíše soukromá armáda šíitského islámského extremismu, neuznávající jakékoliv hranice a dohody, používající praktiky mezinárodního terorismu včetně kybernetických a sofistikovaných špionážních akcí proti celému západnímu světu. Sám generál Sulejmání byl člověk osobně odpovědný za řadu teroristických útoků nejen na zahraniční civilní cíle, ale třeba i na domácí, íránské disidenty.“

Není nijak složité si tipnout, odkud myšlenkově čerpá. Administrativa Spojených států (v těsném bloku s Izraelem) má Írán za největšího státního sponzora terorismu (na světě), což posléze papouškují i západní mainstreamová média a politici.

Pak jsou tu ale fakta. Například autorita největší, výroční zpráva ministerstva zahraničí USA o terorismu ve světě, ve svém zatím nejnovějším vydání, tedy z roku 2018, praví toto:

„Írán je dál největším státním sponzorem terorismu na světě. Režim vynakládá bezmála miliardu dolarů ročně na podporu teroristických skupin, které pomáhají jeho proxy spojencům a šíří jeho zhoubný vliv po celé planetě. Írán financuje teroristické skupiny, jako jsou Hizballáh, Hamas a palestinský Islámský džihád. Pouští se také do vlastních teroristických spiknutí po celém světě, obzvláště v Evropě. V lednu německé úřady vyšetřovaly deset operativců z oddílů Al Kuds, které spadají pod Revoluční gardy. V létě úřady v Belgii, Francii a Německu zmařily íránské pokusy umístit nálože na politickém shromáždění u Paříže. V říjnu byl íránský operativec zatčen za plánování atentátu v Dánsku a v prosinci Albánie vypověděla dva íránské zástupce za přípravu spiknutí. Teherán navíc dál umožňuje síti Al Kajdy operovat na íránském území, byť posílá peníze a bojovníky do konfliktních zón v Afghánistánu a Sýrii, a rozšířil pobytové možnosti členům Al Kajdy v Íránu.“  

Ilustrační foto: Mohammad Džavad Zaríf

USA se chovají jako ISIS. Válečný zločin. Íránský ministr k dřívější hrozbě cílení na kulturní památky

        

Potud oficiální sumář amerického ministerstva zahraničí. Co v něm chybí? Přece výčet jednotlivých teroristických útoků doplněný o nějaké konkrétní údaje, nemluvě už o výčtu jejich obětí. Pokud je Írán „největším státním sponzorem terorismu na světě“, tak by přece takový seznam neměl být žádným problémem. Přitom se ale zdá, že takový seznam jako by ani neexistoval. K výše citovanému popisu íránského „terorismu“ je totiž připojena tabulka, v níž jsou popsány teroristické útoky afghánského Talibanu, Islámského státu, nigerijského Boko Haram, dokonce i filipínské komunistické strany a dalších. Ani jedna ze zmíněných teroristických skupin nemá vazbu na Írán, ale za to mnohé z nich lze spojit s našimi sunnitskými spojenci v čele se Saúdskou Arábií a Emiráty. Nemluvě už o americkém podílu na vzniku sunnitské Al Kajdy, kterou nyní USA zkoušejí alespoň slovně spojit s šíitským Íránem, nemluvě už o vzniku Daeše v Iráku…

Pokud ale mají ale USA někoho za „největšího státního sponzora terorismu na světě“, jak je možné, že mu nejsou s to připsat žádný hmatatelný teroristický útok?

Vysvětlení lze nalézt znovu ve zprávě amerického ministerstva zahraničí, třeba té za rok 2016:

„Írán byl za státního sponzora terorismu označen v roce 1984 a i v roce 2016 pokračuje ve svých státně-teroristických aktivitách, včetně podpory Hizballáhu, palestinské teroristické skupiny v pásmu Gazy a různých skupin v Sýrii, Iráku a po celém Blízkém východě. Írán využívá jednotek Al Kuds z revolučních gard k prosazování svých zahraničněpolitických cílů, poskytuje krytí zpravodajským operacím a vytváří na Blízkém východě nestabilitu. Írán přiznává zapojení oddílů Al Kuds v konfliktech v Iráku a Sýrii, přičemž Al Kuds jsou primárním mechanismem pro kultivaci a podporu terorismu v zahraničí.      

V roce 2016 Írán podporoval různé irácké šíitské teroristické skupiny, včetně Katáíb Hizballáh, a to v rámci boje proti Islámskému státu v Iráku a při podpoře Asadova režimu v Sýrii. Írán považuje Asadův režim za klíčového spojence a Sýrii s Irákem za klíčové trasy pro dodávky zbraní Hizballáhu, primárnímu teroristickému partnerovi Íránu. Prostřednictvím finančních a azylových pobídek dokázal Írán vytvořit jednotky složené z bojovníků z Afghánistánu a Pákistánu a posléze je i donutil bojovat v Asadově brutální kampani v Sýrii. Íránem podporované šíitské milice v Iráku spáchaly závažné lidsko-právní zločiny vůči primárně sunnitským civilistům a íránské jednotky přímo podporovaly operace milicí v Sýrii dodávkami obrněných vozidel, dělostřelectva a bezpilotníků.“

Čili, z pohledu amerického ministerstva zahraničí je Írán „sponzorem terorismu“ hlavně proto, že bránil své zájmy v regionu, v němž je – na rozdíl od USA – doma. A to přitom ani zdaleka nedosáhl na „našich“ počtů obětí. Podle některých odhadů si jen Bushova agrese do Iráku se svými důsledky vyžádala asi 1,3 milionu (!) lidských životů…

Íránské jaderné zařízení

Nad jadernou dohodou s Íránem se zřejmě definitivně uzavřela voda

Trumpova administrativa nyní tvrdí, že generála Sulejmáního bylo potřeba zabít, protože představoval „bezprostřední“ hrozbu pro „americké životy“ a do Bagdádu přiletěl, aby prý zosnoval útoky hned na čtyři americká velvyslanectví. Přitom se zdá, že veškerá tvrzení o „bezprostřední hrozbě“ ze všeho nejvíc připomínají někdejší Bushovy „irácké zbraně hromadného ničení“. Koneckonců, i šéf Pentagonu Mark Ester už přiznal, že prezident Trump lhal, když mluvil o útocích na ambasády. Neexistují prý pro to žádné důkazy. Trump najednou couvá a tvrdí, že i když by Sulejmání neohrožoval americká velvyslanectví, tak ho bylo beztak potřeba zabít kvůli „jeho hrůzné minulosti“.

Je samozřejmě jasné, že po většinu své „kariéry“ generál Sulejmání určitě nebyl žádným vazalem USA, natož nelze pochybovat, že by si na pažbu nepřipsal nějaké „americké životy“. Ale svět není černobílý, a tak v rámci své „hrůzné minulosti“ v roce 2001 velel íránským jednotkám, které po boku těch amerických bojovaly v Afghánistánu proti talibům. Možná se skřípěním zubů, ale i tak v roce 2015 akceptoval jadernou dohodu s Obamovými USA. A právě jeho pozemní jednotky posléze vedly hlavní útok na Daeš v iráckém Tikrítu, zatímco jim spolupracující USA poskytovaly leteckou podporu. A když Sulejmáního oddíly bojovaly proti Daeši v Sýrii, vesměs ve spolupráci s „americkými“ Kurdy z SDF… Taky tvář „státního teroristy“.

Ale ať už bude Západ hodnotit Sulejmáního jakkoli, v časech, kdy jsou nefalšovaní teroristé vydáváni za „umírněné rebely“ nebo dokonce za „bojovníky za svobodu“, nemá diskuse o Sulejmáního nálepce „teroristy“ ve skutečnosti valného smyslu…

 

Tereza Spencerová

Tento článek najdete v těchto speciálech

reklama