KOMENTÁŘ TEREZY SPENCEROVÉ: Krym ukrajinský? Ruský? Ne, turecký!

Erdoganova cesta do Kyjeva kromě pomíjivých titulků nepřinesla žádný průlom ve strategických vztazích a neotevřela Ukrajině cestu na blízkovýchodní trhy nebo Turecku dveře do východní Evropy…
Erdogan v Kyjevě vyvolal palcové titulky, ale...
Erdogan v Kyjevě vyvolal palcové titulky, ale...
AP

Turecký prezident Recep Erdogan dokázal před pár dny přímo z Kyjeva znovu vyvolat palcové titulky naznačující jeho roztržku s Ruskem. Prý, že Ankara „vždy podporovala územní celistvost Ukrajiny“, že Krym je „anektovaný“, a bez povšimnutí nezůstalo ani to, že Erdogan použil i nacionalistický a dnes oživovaný pozdrav ještě z banderovských časů „Sláva Ukrajině!“

Faktem je, že Erdogan do Kyjeva přijel ve chvíli, kdy bylo při dělostřelecké palbě syrské armády v kajdistickém Idlíbu zabito na deset tureckých vojáků. Byly to údajně vůbec první ztráty turecké armády v celé takřka devítileté syrské válce, a tak je jasné, že byl Erdogan sám o sobě podrážděný. A současně nejspíš musel ukázat svým domácím nacionalistům a samozřejmě i Rusku, jak je nezávislý. A vlivný natolik, že dokáže Moskvě dělat problémy.

konvoj syrských obyvatel z provincie Idlib míří k Turecku

Zhoršení rusko-tureckých vztahů v Sýrii: Erdogan odsoudil anexi Krymu

Nicméně, skutečný význam jeho cesty na Ukrajinu byl zřejmě zcela jiný. Není dosud jasné, o čem se se svým ukrajinským protějškem Vladimirem Zelenským mezi čtyřma očima bavili, neboť probíraná témata, která byla posléze zveřejněna, příliš neodpovídají tomu, že jejich společný brífink kvůli nim musel být odložen o celé tři hodiny. Zatímco obyvatelé Kyjeva si návštěvu zapamatují především díky „rekordnímu“ Erdoganovu konvoji, v němž se prezident sám vezl v obrněném Mercedesu-Maybach S-Class, na brífinku zaznělo, že Turecko poskytne Ukrajině vojenskou pomoc ve výši 50 milionů dolarů, a obě strany se navíc prý dohodly, že pozvednou vzájemný obchod ze současných čtyř miliard k objemu 10 miliard dolarů ročně. Ukrajinská média přitom okamžitě poznamenala, že sliby jsou to hezké, ale oněch 10 miliard zaznělo už při loňské Zelenského návštěvě v Istanbulu, a nyní Zelenský, ani Erdogan znovu nenabídli jediný detail, který by alespoň naznačoval, že jsou skutečně připravení přenést tyto dohody do reality. A co víc, Turecko už Ukrajině beztak dodává například bezpilotníky nebo munici, a tak dalších 50 milionů dolarů sice nějakou váhu má, ale žádnou „revoluci“ ve skutečnosti nepřináší.

Místo toho se zdá, že Zelenský bude následovat příkladu svého předchůdce Porošenka a výměnou za sliby také začne z Ukrajiny do Turecka vypovídat opozičníky spjaté s exilovým tureckým duchovním lídrem Fathulláhem Gulenem. Porošenko vydal před lety dva, Zelenský na brífinku připustil, že o tématu s Erdoganem jednal, „dostal podrobné informace a jména“, která „už předal tajné službě SBU“. Řeč je prý o celkem deseti lidech, kteří mají být napojení a gulenistické sítě a tím pádem – podle Ankary – nesou odpovědnost za přípravu nezdařeného vojenského převratu z roku 2016.

Turecký prezident hrozí Rusku i Sýrii, ale...

KOMENTÁŘ TEREZY SPENCEROVÉ: Bude Erdogan opravdu zachraňovat Al Kajdu v syrském Idlíbu?

Podle dostupných zpráv přitom Zelenský nenabídl Erdoganovi jen deportaci opozičníků, nýbrž i pomoc krymsko-tatarských tureckých aktivistů, kteří by prý měli Turecku asistovat v roli prostředníka mezi Ukrajinou a Ruskem. Právě o takovou pomoc byl Erdogan v Kyjevě údajně požádán. A podle všeho odmítl. Místo toho oznámil výstavbu 500 bytů pro krymské Tatary, očividně ve snaze udržet si nad jejich hnutím kontrolu sám pro sebe.

V zásadě tak Erdoganova cesta do Kyjeva kromě pomíjivých titulků nepřinesla žádný průlom ve strategických vztazích, neotevřela Ukrajině cestu na blízkovýchodní trhy nebo Turecku dveře do východní Evropy, o dlouho omílané vzájemné zóně volného obchodu ani nemluvě. Jen se jedna strana pokusila využít té druhé ke změně jejich aktuálních přístupů k Rusku. Faktem přitom ale je, že Erdogan i na Ukrajině musel mít neustále na paměti svou domácí politickou scénu a ve výsledku našlapovat opatrně. Jak totiž například konstatoval jeden z nacionalisticky laděných komentářů na portálu En Son Haber, který „proklínal“ nedůvěryhodné Američany i Rusy a vyzýval k tomu, aby Turecko razilo jen své zájmy: „Vytvořme na Ukrajině vojenskou základnu. Vyženeme ruské okupanty z Krymu, který přece už od počátku věků patří Turkům!“

 

 

Tereza Spencerová  

Tento článek najdete v těchto speciálech

reklama