KOMENTÁŘ TEREZY SPENCEROVÉ: Mohou USA z krize kolem Íránu vyjít „bez ztráty kytičky“?

Americká generalita Boltona neposlouchá. Kdyby ano, Blízký východ už by nejspíš byl v jednom ohni. Americká armáda je místo toho stále loajální vůči prezidentovi, vrchnímu veliteli ozbrojených sil.
Jak dlouho John Bolton ještě vydrží v Bílém domě?
Jak dlouho John Bolton ještě vydrží v Bílém domě?
Ring of Fire
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Bývalý šéf americké Sněmovny reprezentantů a v civilu historik Newt Gingrich prý kdysi komusi v Pentagonu vysvětloval, proč že se to Japonsko vlastně rozhodlo jít za druhé světové války proti USA. Prý to souviselo s americkým embargem, které zakazovalo prodávat Japoncům strategické komodity typu oceli, ropy nebo gumy. Japonsko ve 30. letech minulého století bylo surovinově chudé, zato mu ale vládli militarističtí nacionalisté, kteří chtěli pro svou říši rozšiřovat „lebensraum“. A k tomu potřebovali materiály, které jim USA nedovolalo kupovat. Americké embargo se tak stalo zásadní překážkou územní expanzi a současně i jasným důkazem nepřátelství USA. Za těchto okolnosti se v roce 1941 sešla imperiální válečná rada, aby zvážila možnosti. Námořnictvo se prý klonilo k předpokladu, že zdlouhavou válku proti USA nemůže vyhrát, armáda ale tvrdila, že rizika stojí za to a Japonsko Americe válku vyhlásit musí, aby si uhájilo své místo na slunci. Po dlouhých diskusích rada císaři doporučila válku, a to s přesvědčením, že pokud by do války nešli, „nebyli by takovými muži, za jaké se považují“.     

Zdá se, že velmi podobnou volbu dnes USA předestírají Íránu. Jádrem je vypovězení Obamovy jaderné dohody s Teheránem a snaha zatlačit Írán do rohu požadavky na novou smlouvu, která by donutila Írán zříci se role regionální mocnosti ve prospěch opětovného posílení uvadající americké globální hegemonie. Zařazení íránských Revolučních gard na americký seznam teroristických skupin je pak už jen otevřeným útokem na íránskou svrchovanost, stejně jako spousty ekonomických sankcí, korunovaných zákazem prodeje íránské ropy do světa, už jen mají Íránce vyprovokovat k protiúderu. Jinak jim totiž reálně hrozí, že si přiznají fakt, že nejsou takovými muži, za jaké se považují.   

Jistě, američtí jestřábi v čele s Johnem „Bomb Iran“ Boltonem tu samou válku razí nejspíš také v obavách, že by jinak nebyli takovými muži, za jaké se považují. A ačkoli se oficiálně dušují, že válku nemají v plánu, bezpodmínečně potřebují, aby se Írán nechal vyprovokovat a provedl formální „první výstřel“. Bez něj by se totiž USA nemohly postavit do role napadené oběti, která umí dokonale stmelit americkou společnost za svými lídry. A Írán jim tuto masochistickou radost stále až sadisticky odmítá dopřát… Zatím.

A nejen to. Zdá se, že jakýsi, zatím neznámý americký generál, prozradil redakci New York Times, že Bolton po Pentagonu chtěl intervenční jednotky o síle 120 tisíc mužů, což je číslo srovnatelné s Bushovou agresí proti Iráku, mimochodem zdůvodněnou lží o Saddámových zbraních hromadného ničení. Trump na onom setkání nebyl, a když se o Boltonových požadavcích dozvěděl, okamžitě vše zamítl. Z této „epizodky“ lze usuzovat na to, že americká generalita Boltona neposlouchá. Kdyby ano, Blízký východ už by nejspíš byl v jednom ohni. Americká armáda je místo toho stále loajální vůči prezidentovi, vrchnímu veliteli ozbrojených sil.

Zásadní otázkou ovšem zůstává, zda lze z nynější krize, kterou USA rozpoutaly kolem Íránu, vůbec nějak vyjít „bez ztráty kytičky“, neboť se zdá, že příliš mnoho ústupových cest pro Washington strůjci nynějšího tlaku nenechali. Jedno řešení se ale zdá být vcelku možným: Trump je v zásadě stále ještě podnikatel, který si nabírá lidi podle potřeby a podle potřeby je také i propouští. Příkladem mohou posloužit konce jestřábů typu Jima Mattise, Johna Kellyho nebo v neposlední řadě Nikki Haleyové… A John Bolton už Trumpovi dokázal překazit vyjednávání se severokorejským Kimem, „změnu režimu“ ve Venezuele zavedl namísto k úspěchu do slepé uličky, a nyní by nejraději válčil s Íránem, byť by to byl podle všeho konflikt, který by těžce dopadl i na americké spojence v regionu, především pak na Izrael, Saúdy a Emiráty… Proč nezačít uzavírat sázky na to, jak dlouho ještě Bolton v Bílém domě vydrží?    

Nicméně, USA sice aktuálně nejvíc utahují šrouby Íránu a Venezuele, ale současně zavalují sankcemi Rusko a Čínu, hrozí obchodní válkou dokonce i „spojenecké“ Evropě, kterou nutí nakupovat americké zbraně i předražený zemní plyn, sankcemi chtějí vnucovat svou vůli Turecku nebo více než miliardové Indii… Výčet „trestaných“, kteří mají žít podle amerického přání „a nikdy jinak“, je dlouhý. A i když se dějiny obvykle neopakují jako přes kopírák, je vcelku jasné, že muže, kteří chtějí být „muži, za jaké se považují“, není třeba hledat jen v Íránu.

 

 

Tereza Spencerová

Tento článek najdete v těchto speciálech
Reklama
Reklama