KOMENTÁŘ TEREZY SPENCEROVÉ: Netanjahuova špatně propočítaná předvolební „bitva mezi válkami“…

Opakované předčasné volby v Izraeli se mají konat už 17. září. Pokud v nich prohraje, hrozí premiéru Benjaminu Netanjahuovi reálně vězení za korupci, a tak zkouší všechno možné – slibuje tu anexi dalších palestinských území, ondy legalizaci marihuany a minulý víkend (tradičně beztrestnými) útoky proti hned pětici „šíitských cílů“ v Sýrii, Iráku a Libanonu zkoušel přilákat voliče také na vidinu „osudové“ války proti Íránu. Zdá se ale, že přinejmenším v posledním případě mu kalkulace nevyšla…
Útoky proti třem svrchovaným státům kýžený výsledek nepřinesly
Útoky proti třem svrchovaným státům kýžený výsledek nepřinesly
archiv
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Podle všeho to měl být pokus zabít v Bejrútu někoho významného, nejlépe samozřejmě z šíitského hnutí Hizballáh, aby se Netanjahu mohl ukázat jako rozhodný muž a ochránce Izraele. Dva „sebevražedné“ bezpilotníky s náloží výbušnin proto byly minulou neděli vyslány nad jihobejrútskou čtvrť Dahíja, kde sídlí většina kanceláří a úřadoven Hizballáhu. První dron dopadl na střechu „mediálního ofisu“ šíitského hnutí, prorazil ji, ale nikoho nezabil. Vzápětí na to izraelská armáda (podle dostupných informací) prý druhý bezpilotník raději sama zničila ještě ve vzduchu. Experti Hizballáhu následně prostudovali zbytky prvního stroje a pak jej předali k dalšímu zkoumání libanonské armádě. Celkově vzato se tedy operace nepovedla, protože jistě nebylo Netanjahuovým předvolebním cílem jen udělat díru do střechy domu na okraji Bejrútu a navrch ještě umožnit Hizballáhu, aby analyzoval izraelskou techniku…

Hizballáh okamžitě pohrozil odvetou. V prvním prohlášení sice neuvedl, kdy a jak k ní má dojít, ale sotva se jeho prohlášení objevilo v televizi Al Manar, byly už přes hranice do Izraele odpáleny protitankové rakety, které zničily izraelské bojové vozidlo pěchoty. Hizballáh to ve finále doprovodil i filmovým šotem, nicméně Netanjahuova vláda mlží – zprvu prý raketa zasáhla prázdnou sanitku, pak sice zasáhla obrněné vozidlo pro osm mužů, ale také prý bez posádky, a když se objevily záběry, jak vrtulník odváží do nemocnice zabité či zraněné izraelské vojáky, byla jejich těla oficiálně vydávána za figuríny, které měly Hizballáh jen zmást. Vcelku jistě se jednou zjistí, jaká byla realita, ale před blížícími se volbami to rozhodně nebude…

 

Špatný kalkul

Faktem zůstává, že pokud by Izrael pokračoval ve svých útocích na „íránské cíle“ například v Sýrii, nic moc by se, prakticky vzato, nestalo. Nicméně útok rovnou na hlavní město Libanonu, jehož vzdušný prostor letectvo židovského státu porušuje dnes a denně, donutil dokonce i proamerického premiéra Harírího, aby zaujal protiizraelskou pozici. Nepomohly tomu příliš ani izraelské pohrůžky, v jejichž rámci Netanjahu vlastně klade rovnítko mezi Hizballáh a Libanon – výsledkem je jen to, že se tradičně rozhádaní Libanonci proti Izraeli sjednotili. Ve finále tak už nyní na jakýkoli izraelský útok proti Hizballáhu přijde reakce Hizballáhu s oficiálním krytím libanonské vlády. A nejen jejím, protože za Libanon se proti Izraeli staví například Kuvajt a další tradiční spojenci Západu… 

A co víc, takřka souběžné izraelské útoky proti šíitským milicím v Iráku podle všeho Íránu sice nijak neuškodily, ale tamní šíitské milice po nich za to hrozí americkým vojákům a požadují jejich okamžitý odchod ze země. Pro urychlené vyhnání Američanů z Iráku se už vyslovilo i 164 poslanců tamního parlamentu, což je sice těsná, ale přesto většina, takže se zdá, že Netanjahuova předvolební kampaň dosáhla především toho, že se od ní aktuálně Pentagon snaží co nejvíce distancovat, aby nepřišel i o zbytky své (beztak už) chaotické strategie na Blízkém východě. Netanjahu se snažil své raketové a bezpilotníkové „přestřelení“ přifouknout ještě výzvou k „mezinárodnímu společenství“, aby „okamžitě jednalo“ a zabránilo Íránu v útoku na Izrael, ale nedokázal předložit jediný důkaz, kromě svého vlastního omílaného tvrzení, že se Írán k něčemu takovému chystá.

A tak se zničehonic nabízí pohled na izraelského premiéra, který se snaží vojensky „kousat“, kdekoli to jen jde, aniž by měl opravdu dobře propočítány důsledky, nemluvě už o negativních důsledcích, které z jeho akcí plynou pro Washington a Pentagon, hlavní spojence a ochránce Izraele. Je navíc příznačné, že politické rozhodnutí, které mělo především získat Netanjahuovi nové voliče, musejí nyní v roli prostředníků žehlit nejen USA, ale i Francie a Rusko…

 

„Červené čáry“

Sabotováním amerických zájmů na Blízkém východě ale Netanjahuův problém nekončí. Jakýkoli další izraelský útok proti „cílům Hizballáhu“ nebo „íránským cílům“ v Iráku nebo Sýrii už mohou (a také že budou) od nynějška být považovány za regulérní útoky proti svrchovaným státům, což už je přece jen hranice, nad níž se většina ostatních izraelských politiků nejspíš „zarazí“. A co víc, zatímco třebas irácké šíitské milice začínají vytlačovat Američany ze země a jejich velitelé jednají v Moskvě o „vojenských otázkách“, Hizballáh předvádí své sebevědomí i možnosti – útočí na izraelské obrněné vozidlo za denního světla a zcela otevřeně, čímž nutí izraelskou stranu nejen k obraně, ale hlavně dává najevo, že jakýkoli další izraelský útok nezůstane bez odvety.

Jistě, i tato strategie má svá omezení, protože ani Hizballáh skutečnou válku s Izraelem nechce. Podle dostupných zdrojů se například na radar hizballáhovských sil minulý týden dostal izraelský vojenský rychlý člun Super Dvora, který vplul do libanonských výsostných vod, ale nikdo na něj nezaútočil. Jako kdyby už takový krok byl „příliš“.

Hizballáh možná sice nechce válku s Izraelem, ale současně ukazuje své možnosti a odhodlání a jeho vůdce Hasan Nasralláh varuje, že už neexistují žádné „červené čáry“, které by nebylo možné překročit. „V minulosti na nás útočili, ale my reagovali jen na svém území,“ prohlásil s odkazem na Izraelem okupovanou oblast Šíbá na jihu Libanonu. „Teď jsme ale odpověděli přes mezinárodně uznávané hranice.“ Žádná omezení už neexistují, odvetné útoky jsou možné i „hluboko uvnitř“ Izraele…

Není jasné, zda Netanjahu volby vyhraje, protože situace na izraelské vnitropolitické scéně je znovu patová. Nicméně, Írán a jeho spojenci díky jeho předvolební kampani v nynější „bitvě mezi válkami“ zase o něco posílili.         

 

 

Tereza Spencerová

Tento článek najdete v těchto speciálech
Reklama
Reklama