KOMENTÁŘ TEREZY SPENCEROVÉ: O humanitarismu a zatčeném syrském finančníkovi Al Kajdy…

Není zatím zcela jasné, kolik milionů měl Mohannad Masri od OSN dostat, nebo jich už i dostal, nicméně otázek celý příběh vyvolává opravdu mnoho.
Uvězněný Mohannad al Masri
Uvězněný Mohannad al Masri
twitter

Potraviny jsou kritickou součástí každé válečné ekonomiky, a z tohoto pohledu se stávají kritickou součástí války jako takové. A Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) se právě takovou základní pomocí pro přežití civilistů (mimo jiné, samozřejmě) zabývá…

V syrské válce coby názorný příklad může posloužit druhé pololetí roku 2016. Syrská armáda s ruským letectvem tehdy osvobozovaly východní Aleppo z rukou džihádu, zatímco Západ džihádisty a teroristy všemožně bránil a vydával jej za pouhé „umírněné rebely“. Tehdejší zvláštní vyslanec OSN pro Sýrii Staffan de Mistura přitom přejal čísla, která razila Al Kajda a další teroristické organizace, podle nichž bylo ve východním Aleppu až 275 tisíc lidí, zatímco syrská vláda mluvila maximálně o 60 tisících. Vyšší číslo umožňovalo západní propagandě vyvolávat drastičtější představy blížícího se katastrofálního „Asadova“ nebo „Putinova“ masakru „bezbranných civilistů“. Ale samozřejmě nejen to. Humanitárnost je velký byznys, a čím větší počet lidí příslušným orgánům nahlásíte, tím víc peněz dostanete. A rozdíl v odhadech počtů lidí, kterých se měla bitva o východní Aleppo bezprostředně dotýkat, tedy nějakých 215 tisíc, v praxi představoval 10 milionů dolarů z fondů OSN každičký týden. Po dlouhé měsíce a do rukou syrské frančízy Al Kajdy, která východní Aleppo ovládala. (Mimochodem, po pádu východního Aleppa se potvrdila čísla Damašku.)

Haját Tahrír aš Šám, syrská frančíza Al Kajdy, se v tomto problému během osmi let války v Sýrii „naučila chodit“ opravdu dokonale. A tak se humanitární pomoc Západu směřující k „umírněným rebelům“ v syrské válce stala jedním z významných – a zcela vědomých -- zdrojů financování džihádu.

Střih do současnosti. K Mohannadovi al Masrimu. Jeho jméno zná u nás nejspíš jen pár zpravodajských „fajnšmekrů“, takže stručně i pro ostatní: Narodil se v Dúmě na předměstí Damašku v roce 1984 a od dětství se přátelil s Muhammadem Džúláním, což je „bojové jméno“ vůdce syrské Al Kajdy. Původně se jmenoval Ahmad Husajn al Šará´a, ale jméno si „nacionalisticky“ změnil v připomínce izraelské okupace syrských Golanských výšin. Mohannad al Masri už jako teenager nastoupil do otcovy obchodní firmy, po americké agresi do Iráku ale založil vlastní firmu a začal čile dodávat do Bagdádu vše, co bylo zrovna nedostatkové. Vcelku rychle přitom navázal kontakty i s organizacemi, které nakonec skončily na americkém seznamu entit sponzorujících terorismus. Někdy kolem roku 2016 se proto raději z Bagdádu přesunul do Spojených arabských emirátů, které tehdy džihád v Sýrii ještě otevřeně sponzorovaly.

Pak se, na počátku roku 2017, v Iráku odehrála pozoruhodná a dodnes ne zcela vyjasněná událost: Skupina superbohatých a urozených katarských lovců, kteří v iráckých přírodních rezervacích pro zábavu masově vybíjeli vzácné ptáky, se dostala do zajetí jedné z lokálních teroristických skupin. Vyjednávání o jejich propuštění byla složitá a nakonec se do nich zapojily nejen sunnitské skupiny, ale i šíitské milice z okolí. Katar jim posléze vyplatil výkupné ve výši bezmála miliardy dolarů, přičemž peníze při přerozdělování „spravedlivě“ směřovaly i k syrské frančíze Al Kajdy a Muhammadu Džulánímu. Řeč je podílu ve výši 200 milionů dolarů, které Džulání podle dostupných zdrojů kvůli „bezpečnosti“ nakonec „zaparkoval“ na účtech svého přítele z dětství, uhlazeného a šviháckého byznysmena Mohannada al Masriho.

V té době už byl al Masri podle některých zdrojů kriticky důležitým článkem financování Al Kajdy v Sýrii, nicméně – na svém vlastním blogu – se vydával především za předního regionálního finančníka a filantropa, který pomáhá syrským uprchlíkům jak v samotné Sýrii, tak i v zahraničí. Nejvíce informací z otevřených zdrojů lze ale najít jen o jeho islamistických charitách v Turecku, přičemž se nikdy netajil tím, že podporuje tureckou ofenzívu na severovýchod Sýrie, který by podle něj měli namísto Kurdů osídlit „ti správní“ Syřané. Čili, islamisté.

A najednou se stalo cosi nečekaného. Spojené arabské emiráty, které spolu se Saúdy po většinu války syrskou Al Kajdu financovaly, v posledním roce usilují o normalizaci vztahů s Damaškem – a před pár dny nechaly Mohannada al Masriho zatknout. Za financování terorismu a praní teroristických peněz. A především, na základě jednoho ze syrských mezinárodních zatykačů, čili dokumentů, které Západ i Perský záliv v uplynulých letech bohorovně přehlížely. Západu, který tolik „bojuje proti terorismu“, al Masri dlouhé roky nevadil, a najednou přijde úder z překvapivé strany… Šeptandu o zatčení na sociálních sítích už potvrdily i turecké agentury a následně i syrské džihádistické zdroje.

Ještě letos v červenci, přitom, ale finančník Al Kajdy uzavřel s UNHCR dohodu o „rekonstrukci Sýrie“. O podrobnostech smlouvy se toho moc neví, sám al Masrí na svých stránkách jen prozradil, že měl „rekonstruovat“ zničené rezidenční oblasti v Dimašk Rífu, čili v governorátu obklopujícím syrskou metropoli. Neuvěřitelná záminka. Opravdu si někdo v OSN vážně myslel, že Sýrie znovu připustí ke svému hlavnímu městu džihádisty jen proto, že jsou nově placení z „objektivní“ OSN? Nebo to byl jen špatně kamuflovaný pokus nalít další miliony dolarů Al Kajdě, která v Sýrii ještě stále drží pozice v provincii Idlíb? Peníze se jí samozřejmě hodí, a to nejen na válku. Mimochodem, respektované odhady amerických expertů kupříkladu tvrdí, že Al Kajda každý měsíc na „dovozních clech“ z Turecka v Idlíbu vybere 40 milionů dolarů. Asi to nestačí…

Není zatím zcela jasné, kolik milionů měl Masri od OSN dostat, nebo jich už možná i dostal, nicméně otázek celý příběh vyvolává mnoho. Namátkou: Bude s penězi od OSN migrace džihádistů do Evropy jednodušší? Nebo si jen někdo myslí, že když se syrský režim nepodařilo svrhnout za osm let, tak zkusíme dalších osm a pak dalších osm? Tak nějak po afghánsku. Válka do nekonečna?

Podivné je ale hlavně to, že s radikálním řezem a změnou politiky přicházejí Arabové ze Zálivu, kteří se „válkou proti terorismu“ nijak nevytahují. A ani nemohou, neboť jsou ve vztazích s teroristickými skupinami až po uši. Na rozdíl od Západu, který by se ale vytahovat také neměl, protože důkazů o nějakých reálných výsledcích jeho „války proti teroru“ je ve skutečnosti poskrovnu.  

A mimochodem, Eritrea mezitím požádala o „nezávislé“ zhodnocení činnosti UNHCR při výpočtech uprchlických davů v její válce s Etiopií. A Mezinárodní výbor Červeného kříže si pro změnu stěžuje, že politika USA a Západu obecně brání v dodávkách humanitární pomoci do Venezuely. Ale to jen tak. K tomu humanitarismu…

 

 

Tereza Spencerová

Tento článek najdete v těchto speciálech

reklama