KOMENTÁŘ TEREZY SPENCEROVÉ: Pár poznámek k americké „ochraně syrské ropy“

Neuchopitelná ilegální akce, která si žádá další desítky tanků a obrněných vozidel, další stovky vojáků, na pořadu bude jistě i nezbytná letecká podpora…
Podivná hra o ropu na východě Sýrie
Podivná hra o ropu na východě Sýrie
archiv
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Z Trumpova „odsunu ze Sýrie“ a „praktického ukončení války“ se pod tlakem okolí během pár dní zrodily zcela nové priority, které americký prezident, doufejme jen pro zjednodušení, označuje pojmem „kontrola blízkovýchodní ropy“, který následně omezil „jen“ na ropu syrskou. Pentagon už k ropným polím u východosyrského Dejrizoru vysílá údajně až desítky tanků a obrněných vozidel, počty vojáků vzrostou k pěti stům. Zásluhy na takovém prodloužení války si připisuje jestřábí senátor Lindsey Graham, který spolu s penzionovaným generálem Jackem Keanem, aktuálně hlavním vojenským analytikem televizní stanice Fox News, prý zašel za Trumpem hned dvakrát, aby se umoudřil. Generál Keane už předtím ale tvrdil, že hlavním cílem je zabránit Íránu a „íránským proxy silám“ v překročení Eufratu. Trumpův zvláštní vyslanec pro Sýrii James Jeffrey do toho všeho syrské opozici prý slíbil, že „USA neodejdou ze Sýrie dřív, než odtud vyženou Írán“. Trump další zrušení svého „odsunu“ ze Sýrie provází argumentem, že ropa už „nikdy nesmí padnout zpět do rukou Daeše“…

Bráno postupně, v chápání generála Keana jsou „íránskými proxy silami“ míněny i syrské vládní jednotky, čili pravidelná armáda konkrétní svrchované země na svém vlastním území, která očividně nesmí ovládnout své svrchované území a kontrolovat ropu a zemní plyn ve vlastnictví syrského státu. Fascinující.

Zatímco vyslanec Jeffrey bude dál „vyhánět Írán ze Sýrie“, zůstává skoro „sám voják v poli“, protože hlavní američtí spojenci jsou v tomto ohledu zcela jinde. Turecko a Katar udržují s Íránem strategické i ekonomické vztahy, saúdský Rijád s Teheránem (prostřednictvím třetích stran) vyjednává, Spojené arabské emiráty v rámci normalizace „rozmrazují“ stovky milionů íránských dolarů ve svých bankách. A hlavně, samotné USA vyjednávají o míru s „íránskými spojenci“, tedy jemenskými rebely. Neuchopitelné.

Zbývá Trumpův argument s Daešem. Kurdové v Sýrii žijí převážně na severovýchodě, zatímco ropná pole, která chce americká armáda „chránit“, jsou na východě, v oblasti takřka výhradně obývané Araby. Pokud bude chtít Pentagon ropná pole opravdu držet pro sebe, bude ke svým pár stovkám vojáků potřebovat sílu, na kterou se může spolehnout. V Bílém domě už takovou sílu znovu našli: kupodivu znovu Kurdy, kteří očividně stále nechápou rozdíl mezi významy pojmů „nástroj“ a „spojenec“. „Opravdu jsem si užil konverzaci s generálem Mazlúmem Abdim,“ tvítoval ve čtvrtek Donald Trump. Velitel „amerických“ Syrských demokratických sil (SDF) prý „ocenil, co jsme udělali my, já ocenil to, co udělali Kurdové. Možná je nejvyšší čas, aby Kurdové vyrazili do ropného regionu!“

Jenže, pokud se o kontrolu syrských polí na arabských územích USA pokusí společně s Kurdy, kteří přitom musejí slepě vsadit na to, že už je USA nikdy znovu neopustí, okamžitě tím nahrají Daeši, který tak bude v očích místních bojovat proti „cizí okupaci“. „Ať už budou USA v oblasti udržovat vojáky, kontrolovat ropné vrty nebo navíc i mařit návrat syrské státní moci, ve všech případech nahrají Daeši,“ shrnuje přední americký expert na Sýrii Joshua Landis.  

A co víc, je tu i jiná realita. Dvě největší ropná pole u Dejrizoru, Al Omar a Conoco, „američtí“ Kurdové z SDF ovládají už delší dobu, přičemž Sýrii tamní surovou ropu prodávali tu za peníze, ondy výměnou za to, že Sýrie část ropy vracela zpracovanou, neboť rafinérie jsou na syrské „straně“ Eufratu. USA nebyly s to tyto obchody překazit ani dřív, a není pravděpodobné, že by Kurdům brali jejich zdroj (samo)financování (a tím i zdroj amerických úspor) nyní.

Na druhou stranu ale platí, že syrská vládní armáda v posledních dnech obsadila všechny surovinové zdroje v třicetikilometrovém „bezpečnostním pásmu“ na severovýchodě země, odkud Kurdové po dohodách mezi Tureckem a USA a posléze i Ruskem odešli do vnitrozemí. Podle některých odhadů tak Damašek získal asi 100 tisíc barelů ropy denně, což sice nepokrývá veškerou spotřebu státu, ale oproti nedávným časům vleklé západní energetické blokády Sýrie se situace pro Damašek přece jen mění. Ropná pole u Dejrizoru v amerických rukou sice budou dál pro Sýrii problémem, ale nikoli už existenciálním.

Sýrie tak nyní může -- „kárně“, za jejich další spolupráci s okupačními USA -- od Kurdů přestat kupovat ropu a připravit je o peníze. Navíc může překazit i její dosud hladký prodej do iráckého Kurdistánu, protože už ovládá společnou hranici, včetně přechodů v Járubíji a Al Malkíji.     

Syrská armáda po americkém odsunu ze severovýchodu ovládla i hydroelektrárny na přehradách Tišrín a Furat na Eufratu, což značí, že kontroluje značnou část dodávek elektřiny v regionu. Správa „ochrany syrské ropy“ bude elektřinu zcela určitě vyžadovat. Bude snad Pentagon platit Damašku účty za odběr?

Kontrola a provoz ropných polí navíc vyžaduje také vyplácení mezd pro všechny, kdo se to budu starat. Mezinárodní společnosti ale jen těžko půjdou do projektu, který je z hlediska mezinárodního práva obyčejná – a dokonce ani nijak nezastíraná – loupež. Budou tedy mzdy „donevidím“ platit američtí daňoví poplatníci – za provoz ropných vrtů s neprodejnou ropou kdesi uprostřed syrské pouště?

Suma sumárum, „ochrana syrské ropy“ je v podstatě jen pokusem znemožnit syrskému státu ovládnout veškeré své zdroje, současně to ale zřejmě bude „ochrana syrské ropy“, kterou nebude mít kdo zpracovat, natož pak kudy prodat. A to celé si žádá další desítky tanků a obrněných vozidel, další stovky vojáků, na pořadu bude jistě i nezbytná letecká podpora.  Americká ilegální okupace nejvýchodnější části Sýrie tak bude pokračovat. Beze smyslu. Jen jestřábům pro radost…

 

 

Tereza Spencerová

Tento článek najdete v těchto speciálech
Reklama
Reklama