KOMENTÁŘ TEREZY SPENCEROVÉ: Proč prezident Zelenský rozjíždí „pogrom proti sorosčatům“?

Ukrajinský prezident nehodlá měnit obecné směřování země, ale hra s rozdanými kartami je pro něj stále složitější.
Kyjev mění tým, ale nikoli směr
Kyjev mění tým, ale nikoli směr
AP

reklama

Ruslan Rjabošapka už není generálním prokurátorem Ukrajiny. Možná to na první pohled nevypadá na „událost týdne“, tím spíš ve stínu takřka už mediálně všudypřítomného koronaviru, nicméně lze vcelku s jistotou namítnout, že pravdou je pravý opak. 

Nejprve minulý týden, po necelém roce ve funkci, „padl“ premiér Hončaruk, který už, mimochodem, odletěl ze země. Prý do Portugalska, ale zatím se neví proč, natož kdy – nebo zda vůbec se hodlá vrátit. A o den později parlament odvolal i Rjabošapku, neoficiálně pro nečinnost. Bylo to očividné pokračování pogromu na „sorosčata“, jak se v ukrajinském veřejném prostoru běžně označují členové nejvyšších orgánů, kteří se otevřeně opírají o americké nebo evropské struktury. A byl odvolán navzdory tomu, že se za něj veřejně postavili velvyslanci zemí G7. Potvrdil to ostatně i sám prezident Volodymyr Zelenskyj: „Myslím, že mi bude předhazováno něco jako ´aj jaj jaj, na toho generálního prokurátora jsi sahat neměl´. Můj osobní názor je přitom velmi prostý: nemáš výsledky, nezabírej místo,“ vysvětlil pro média.

Je vcelku pochopitelné, proč se Západ za generálního prokurátora tak pral – je to pozice klíčová pro kontrolu veškeré „silové vertikály“ na Ukrajině. Není přesně jasné, proč Zelenskyj odmítl vyslyšet přání „mezinárodních partnerů“, ale obecně vzato generální prokurátor, který nesázel „do klece žádná velká zvířata“ v čele s Porošenkem, jak Zelenskyj sliboval v předvolební kampani, pro něj mohl být už jen přítěží. A nejen to, prostřednictvím právě takového prokurátora prezident navíc ztrácel páky na jednotlivé politické kliky. Podle ukrajinských médií svou roli nejspíš sehrála i skutečnost, že Rjabošapka sám, prezidentovi za zády, jezdil za západními velvyslanci, čelil kritice nespokojených vlivných lidí typu oligarchy Ihora Kolomojského nebo ministra vnitra Arsena Avakova, z Washingtonu navíc přicházely zprávy, že za Rjabošapkou beztak stojí jen Demokratická strana, která stále ještě řídí americkou politiku vůči Ukrajině, zatímco Trumpovi je ukrajinský generální prokurátor ukradený… Jinými slovy, odvolání „sorosčete“ Rjabošapky nejspíš souvisí s ukrajinskou vnitřní politikou a v nejmenším nenaznačuje, že by se Zelenskyj rozhodl měnit politický kurz… Pojede se dál, jen s jinými tvářemi. Pro prezidentův rating je ale očividně nejdůležitější, aby to nebyli západní velvyslanci, kdo Kyjevu určuje, jestli má zahájit nebo naopak udusit vyšetřování Bidenovy korupce a dalších třeskutých kauz.

Krátce po Rjabošapkově odvolání se ostatně Zelenskyj se západními velvyslanci v Kyjevě sešel, aby je ujistil, že Ukrajina „nepřepřahá“. Čili, že je ochotný dál viset na Mezinárodním měnovém fondu a jeho půjčkách. Ostatně, Ukrajině žádná jiná volba ani nezbývá – peníze může v reálu dostat buď jen z MMF, nebo z Ruska. No dobře, třebas případně i z Číny, ale… Ale kurz se nemění, a tak bude Kyjev výměnou za půjčky dál akceptovat „recepty“ MMF typu totální privatizace, dalšího ořezávání sociálních výdajů a nově i prodeje úrodné ukrajinské černozemě zahraničním vlastníkům. V politické rovině je pak v plánu pokračující neplnění minských dohod a prodlužování „zmrazeného“ konfliktu s Ruskem, což umožňuje Západu pokračovat v protiruských sankcích.       

Plánovaný masakr změnil politickou mapu Evropy

KOMENTÁŘ TEREZY SPENCEROVÉ: Šest let po masakru na Majdanu se mýty začínají hroutit

       

Zelenského ujišťování o věrnosti Západu nicméně může narazit na „nepochopení“, neboť avizován je konec také dalšího „sorosčete“, šéfa ukrajinského národního protikorupčního úřadu Artjoma Sytnika, který je sám viněn z korupce. A mluví se také o výměně v čele centrální banky. K tomu všemu Kyjev podle všeho nehodlá splnit požadavek MMF, aby se ukrajinská Privatbank za žádných okolností nevrátila jejímu původnímu vlastníku, oligarchovi Kolomojskému. Ve výsledku tak lze předpokládat, že další spolupráce“ Ukrajiny s MMF může být ve skutečnosti ještě těžší, než doposud. 

Nicméně, hlasování o konci Ruslana Rjabošapky ukázalo na další problém. Celkem 44 poslanců Zelenského strany „Sluha národa“ odvolání tak či onak nepodpořilo, což znamená, že v klíčových otázkách může mít prezident problém se získáním většiny. Rjabošapku odvolal s pomocí Opoziční platformy a nezařazených poslanců, ale současně poznal sílu „sorosčat“ ve své vlastní parlamentní frakci, z níž je do příštích voleb odvolat prostě nemůže… Pokud proti nim půjde do boje, jeho strana se může rozpadnout. Pokud bude na důležitých otázkách spolupracovat s opozicí a ad hoc spojenci, nemusí také dojít nijak daleko.

Pokud ale proti nim do boje půjde, bude ve výsledku muset „upravovat“ obecný politický kurz země. Pokud totiž Kyjev nezíská peníze od MMF, bude je muset hledat jinde, což s sebou nese i „revoluční“ obraty při usmiřování s Ruskem, nastolování míru na Donbasu, přesměrování válečných výdajů na civilní sféry... To není scénář vývoje v nejbližší budoucnosti, spíše jen argument, s nímž hodlá Zelenskyj přistupovat k Západu: „Musíte nám pomáhat dál, a my zůstaneme, jinak…“

Erdogana v Kremlu dostihla realita

KOMENTÁŘ TEREZY SPENCEROVÉ: Erdogan upřednostnil vztahy s Ruskem před Idlíbem (i Západem)…

Není samozřejmě jisté, jestli mu podobný vabank vyjde. Tím spíš, že o podobné pochopení Západu žádal v roce 2013 i prezident Janukovyč, a byl místo toho svržen. V každém případě ale platí, že odvolání generálního prokurátora Rjabošapky je zásadním tahem na šachovnici. Co bude dál, zatím není jisté. Zelenskyj kurz podle všeho měnit nechce, ale třeba bude muset, neboť Západ má nyní svých starostí víc než dost a nemá čas a prostor, aby reagoval na jemné politické nuance v nepřehledném propletenci ukrajinské vnitřní politiky…    

Ostatně, možná už zareagoval. Od počátku „pogromu proti sorosčatům“ totiž zničehonic, po letech, ožívá „politická mrtvola“ Arsenije Jaceňuka, postmajdanovského premiéra, kterého USA dosadily do čela kyjevské vlády slavným odseknutím tehdejší náměstkyně ministra zahraničí USA Victorie Nulandové „Fuck the EU!“ Kdysi přivedl Ukrajinu ekonomicky zcela na buben, ale nyní už zase každý den pronáší do médií tolik žádaná protiruská prohlášení. Prý míří do čela centrální banky… Arsenij Jistič. 

 

 

Tereza Spencerová

reklama

Tento článek najdete v těchto speciálech

reklama