KOMENTÁŘ TEREZY SPENCEROVÉ: S přáteli, jakými jsou Saúdové, už Západ mnoho nepřátel nepotřebuje…

USA udržují vztahy se saúdskými panovníky od roku 1944, kdy se začalo hrát o ropu na Arabském poloostrově a zadržování Sovětského svazu. Ani jeden z těchto důvodů dnes už neplatí.
Masakr v Pensacole vyvolává řadu otazníků
Masakr v Pensacole vyvolává řadu otazníků
Odu

reklama

Nejvyšší činitelé Pentagonu zprvu tvrdili, že případ Saída Alšamráního, saúdského pilota, který procházel výcvikem na základě ve floridské Pensacole a 6. prosince tam zastřelil tři americké vojáky a dalších osm jich zranil, nebude mít žádný větší dopad na program výcviku saúdských vojáků v USA. Už následující dny ale ukázaly, že masakr dopad mít bude, a to ne ledasjaký. Už bylo oznámeno, že byl celý výcvik asi pěti tisíc Saúdů v USA pozastaven – výuka ve třídách ano, ale nic bojového. A ačkoli se obě strany snaží masakr bagatelizovat, vše ukazuje na podivnosti, které americko-saúdskou spolupráci provázejí. 

Hned následující den po masakru se totiž „najednou“ zjistilo, že jednadvacetiletý Saíd Alšamrání na svém Twitteru citoval Usámu bin Ládina, dštil oheň a síru na americké válčení na Blízkém východě a kritizoval americkou podporu izraelskému zabírání palestinských území. Pokud je to vše pravda, tak se nabízí další ukázka rozporuplnosti americké zahraniční politiky, která na jedné straně podporuje Izrael proti Palestincům, a současně se snaží sbližovat s ultrakonzervativní Saúdskou Arábií, jejíž 20 milionů obyvatel je jednoznačně na straně Palestiny. Mimochodem, izraelskou okupaci východního Jeruzaléma s teroristickými útoky z 11. září spojoval už (saúdský) Usáma bin Ládin. A většina útočníků z 11. září také pocházela ze Saúdské Arábie, přičemž měla podporu i z tamních vysokých míst. „15 Saúdů na nás zaútočilo 11. září,“ poznamenal na Twitteru americký libertariánský senátor Rand Paul. „Saúdská vláda zabila amerického novináře. Saúdský pilot ve výcviku zabil tři naše vojáky. Vidí v tom někdo pojítko? Moje ponaučení: Je nejvyšší čas přestat Saúdy vyzbrojovat a cvičit.“

Hlavní problém Saúdské Arábie totiž, přinejmenším z pohledu zvenčí, spočívá v samotném principu, na němž bylo království vystavěno. Vzniklo po roce 1900, kdy Arabský poloostrov dobyly kmeny vyznávající fanatický wahhábistický islám, který vychází z hanbalovské školy sunnitského islámu, jak ji razil středověký extremistický učenec ibn Tajmíja. Pro něj jedinými dobrými nemuslimy byli otroci nebo ženy, které bylo možné volně distribuovat k potěše „pravých“ muslimů.

A na těchto principech saúdský pseudostát spočívá více méně dodnes. Nemá ústavu, místo ní jen hanbalské náboženský zákon. Žádná jiná víra kromě té vedoucí není povolena. Na východě země sice žijí i šiíité, ale jsou terčem neustálých represí a občany možná až desáté kategorie. Nicméně, o občanství asi v Saúdské Arábii vůbec nemá smysl mluvit, protože rozvětvená panovnická o tisících urozených i méně urozenějších členů řídí království jako soukromý holding. Společenská pyramida je prostá: na vrcholu jsou členové královské rodiny, pod nimi jejich pochlebovači, wahhábistický klér a hodně hluboko pod nimi všichni ostatní místní doplnění o zahraniční gastarbeitery a různé nomádské klany. A tuto směsici drží pohromadě brutální policejní stát, přičemž ti dole jsou indoktrinováni radikálními „moudry“ ibn Tajmíji o nezbytnosti boje nejen proti šíitům, ale i ostatním bezvěrcům.

Lze vcelku logicky předpokládat, že Saíd Alšamrání vzešel právě z takového „chovu“. A lze vcelku logicky předpokládat i to, že v řadách saúdských ozbrojených sil může působit nejedna buňka Al Kajdy…   

USA udržují vztahy se saúdskými panovníky od roku 1944, kdy se začalo hrát o ropu na Arabském poloostrově a zadržování Sovětského svazu. Ani jeden z těchto důvodů dnes už neplatí. Naopak, lze pochopit stále silnější volání amerického establishmentu po zpřetrhání vazeb na Saúdy. A to i s přihlédnutím k faktu, že je v drtivé většině případů motivováno spíš jen snahou zhatit Trumpovu politiku „ochrany Saúdů výměnou za stovky miliard“ a nikoli odporem vůči středověkým Saúdům jako takovým. Ale nešť. Důležitější ovšem je, že USA nejsou jediné ze Západu, kdo Saúdy oficiálně považuje za přátele a spojence… Se všemi možnými důsledky.

 

 

Tereza Spencerová

reklama

Tento článek najdete v těchto speciálech

reklama