KOMENTÁŘ TEREZY SPENCEROVÉ: Saúdové, naši osamělí spojenci z pusté pouště

Tři saúdské „summity“ prokázaly, že měnící se svět je opravdu už tak „jiný“, že se hroutí i to, co bylo ještě donedávna považováno za axiom.
Korunní princ jednou s královstvím zdědí i velké problémy
Korunní princ jednou s královstvím zdědí i velké problémy
Al Jazeera

Saúdská Arábie očividně chtěla pomoci Donaldu Trumpovi, jednomu ze svých posledních skutečných (byť fakticky placených) spojenců, a současně se ujistit o své neotřesitelné pozici lídra sunnitského světa. A tak na konec minulého týdne – symbolicky rovnou do nejdůležitějšího místa sunnitského islámu, Mekky -- svolala hned tři mezinárodní summity, které měly podpořit americký a saúdský tlak na Írán. Jako první „mimořádně“ zasedla nominálně šestičlenná Rada pro spolupráci zemí Perského zálivu (GCC), následoval summit dvaadvacetičlenné Ligy arabských států (bez Sýrie, která je stále vyloučená) a korunovat vše měl summit Organizace islámské spolupráce (OIC), která nesdružuje jen arabské země, a tak má formálně členů hned sedmapadesát. A takový měl teoreticky, podle plánů saúdských organizátorů, být i počet hostů. Do Mekky nicméně podle všeho dorazili zástupci jen 13 zemí, přičemž požadavek „summitu“, tedy nejvyššího zastoupení, dodrželo jen šest z nich… Naděje, že by zrovna Saúdové dokázali demonstrovat svou výjimečnost i jednotnou arabskou pozici proti Íránu, tak pohasla dřív, než všechny ty „summity“ vůbec zasedly k jednáním.

Ne že by se přitom Saúdové nesnažili. Hned na první akci (a poté i na dvou zbylých) obvinili Írán, že si u jemenských rebelů objednal letecké útoky proti saúdským ropným přečerpávajícím stanicím u Rijádu. A zopakovali i americká (rovněž nijak nedoložená) tvrzení, podle nichž právě Írán před dvěma týdny stál za „útoky“ na čtyři tankery u břehů Spojených arabských emirátů, i když dodnes není jasné, zda se nějaké „útoky“ vůbec odehrály. Přesto, saúdský král Salmán obvinil Írán z „očividného porušení dohod OSN“ a souvisejícího ohrožení mezinárodní lodní přepravy a globálního zásobování ropou…

Potíž je v tom, že se Saúdům ani na jednom ze tří „summitů“ nepodařilo prosadit proti Íránu nic nového. A klidně přitom ponechme stranou skutečnost, že myšlenkové propojování jemenských rebelů a Íránu je jeden velký propagandistický fejk, který se pravdou nestane ani po tisícím opakování. Důležitější totiž je, že ani závěrečné komuniké GCC Teherán z nedávných útoků neviní a raději dává přednost obecným formulacím o jakémsi „znepokojení“. A navrch přenechává „mezinárodní komunitě“, ať už je tímto termínem míněn kdokoli a cokoli, aby se problematikou Íránu zabývala a „bla bla bla“. Ve skutečnosti se tak nejnovější stanovisko GCC v zásadě v ničem neliší od předchozích, které si to rovněž nechtěly s Teheránem rozházet, protože většina členů GCC s Íránem obchoduje a navíc si uvědomují, že při svých „velikostech“ a „kapacitách“ by nějaké rozhodnutí o agresi proti sousedícímu Íránu mohlo být také jejich rozhodnutím posledním.

Summit „arabské ligy“ dopadl vcelku stejně, a co je „nejhorší“, světová islámská komunita, která se sjela na OIC, už „íránskou hrozbu“ ve svém závěrečném dokumentu nezmínila vůbec. Místo toho se, jistě k nevoli pořadatelů a jejich amerických (a jejich izraelských) spojenců soustředila na Trumpovu „dohodu století“, která by měla podle amerického prezidenta „řešit“ izraelsko-palestinský konflikt tím, že v praxi zanikne cokoli, co by mohlo být Palestinou. Plán nebyl ještě oficiálně zveřejněn, a není vůbec jisté, zda se tak stane. Je ale očividné, že jím „běloši/Západ“ zase Blízkému východu vnucují svou vůli, jako třebas v případě Balfourovy deklarace nebo Sykes-Picotova plánu, což vyvolává regionální ( plus obecně muslimský) odpor. Ne že by si izraelsko-palestinský konflikt nežádal po více než sedmi dekádách nějakého řešení, ale zjednodušené proizraelské Trumpově vizi se region poddávat nehodlá…   

A jako by toho všeho nebylo málo, Irák otevřeně zaujal proíránské stanovisko, v době, kdy se snaží stát se jakýmsi prostředníkem pro dialog v regionu a k hledání styčných bodů vysílá své delegace do USA, stejně jako do Íránu. A Katar byl k Saúdům pozván poprvé po dvou letech, kdy proti jeho „neposlušnosti“ zpovykaný saúdský korunní princ Muhammad bin Salmán vyhlásil klatbu i embargo. Nyní „nevděčně“ závěry všech tří summitů z Mekky rovnou odmítl s konstatováním, že protiíránské směřování odporuje jeho zájmům. Očividně nezapomněl, že v době největšího saúdského tlaku zůstal Írán (s Tureckem) jeho hlavním spojencem, nemluvě o tom, že se o největší plynové pole dělí právě s Íránem …        

Z celé saúdské megaakce v Mekce lze vyvodit několik závěrů. V první řadě je to totální nefunkčnost GCC, v níž si Katar, Omán či Kuvajt, tedy polovina členů, už razí vlastní politiku. A totéž v zásadě platí i pro Ligu arabských států. A totéž platí i pro OIC. Všechny členské státy mají bezpočet svých vlastních domácích problémů, natož aby si přibíraly ještě problémy saúdské a americké (potažmo izraelské). A z toho následně vyplývá, že hlavní spojenci Západu na Blízkém východu, tedy Saúdové a Emiráťané, jsou sice stále dost bohatí na to, aby mohli utrácet stovky miliard dolarů za americké (a francouzské, britské a německé a další) zbraně, díky čemuž jsou stále „západními spojenci“ a požívají tak západní „ochrany“, ale svůj reálný, strategický význam „vládců“ islámského světa už ztratili.

Mimochodem, nebude nejspíš náhoda, že právě po takto nevydařeném víkendu USA zničehonic zahovořily o možném jednání s Íránem. Prý za podmínky, že by rozhovory vedly k tomu, že se Írán vzdá svého jaderného zbrojního programu… Izraelský Mossad už roky potvrzuje, že se takových myšlenek Írán vzdal už někdy před třemi dekádami. Navíc je tu stále platná fatwa, která Íránu zakazuje vlastnictví jaderných zbraní. Ale hlavně, právě dohodu o omezení jaderného programu s Íránem přece podepsal před čtyřmi lety Barack Obama a Donald Trump ji před rokem „slavně“ vypověděl…

Je to snad další potvrzení teorie, podle níž Trump rád ruší staré dohody, aby podepisoval nové, jaksi své, ale přitom v praxi skoro stejné? Nebo byl v íránské otázce, v níž USA hrozily válkou, k návratu do reality přinucen objektivními okolnostmi? Tři saúdské „summity“ totiž prokázaly, že měnící se svět je opravdu už tak „jiný“, že se hroutí i to, co bylo ještě donedávna považováno za axiom.

 

 

Tereza Spencerová

Tento článek najdete v těchto speciálech

reklama