KOMENTÁŘ TEREZY SPENCEROVÉ: Saúdové si konečně přiznávají porážku v Jemenu

Emiráty se rozešly se Saúdy a v posledních měsících nejenže změnily svou politiku v Jemenu, ale navíc rovnou začaly vysílat delegace do Teheránu s cílem vylepšit vztahy.
Jemenští Houthiové dokázali udolat Saúdy
Jemenští Houthiové dokázali udolat Saúdy
Anadolu
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Svým způsobem to byla bizarní podívaná. Saúdský korunní princ Muhammad bin Salmán a korunní princ Abú Dhabí Muhammad bin Zajíd kdysi bok po boku zahajovali společnou agresi proti Jemenu. Podle původních plánů mělo být do tří měsíců „hotovo“, tedy vzpurní jemenští rebelové poraženi a nerušená saúdská nadvláda nad Jemenem obnovena. Nyní, o pět let a 100 tisíc lidských životů zmařených v boji (oběti epidemií, hladomoru a dalších hrůz se počítají zvlášť) později, oba princové stáli v Rijádu na protějších stranách stolu a pod nimi jejich loutky poslušně podepisovaly mírovou dohodu – ze saúdské strany „jemenská“ vláda, za Emiráty zástupce jihojemenských separatistů z Jižní prozatímní rady (STC).

Aby obě podřízené strany ukázaly vzdor, nevyslaly k podpisu své nejvyšší představitele, a ani ti, kteří dohodu nakonec fyzicky podepisovali, si nepodali ruce. I tak lze ale dohodu považovat za náznak, že se bezskrupulózní saúdský korunní princ MbS přece jen od války odvrací k politickým řešením. A není přitom zřejmě až tak důležité, že samotná dohoda si stanoví až příliš ambiciózní cíle, jakým je například ustavit společnou vládu, v níž by STC měla polovinu křesel, a to už do pouhých patnácti dnů. Důležitější je totiž už jen sama ochota Saúdů ukončit boje s jihojemenskými separatisty v oblasti strategického přístavu Aden a přibrat je k sobě do „vedení státu“. Právě taková jemenská „vláda“ totiž bude ve finále vyjednávat i se severojemenskými rebelskými Houthii. Ti nikdy příliš neprotestovali proti snahám STC oddělit znovu jih země od severní části, a tak nyní účast STC v nové „vládě“ může být při budoucím vyjednávání plusem. Nebo přinejmenším v žádném případě nic nezkazí.         

Fakt, že Saúdové začínají namísto války vyjednávat, může mít mnoho příčin. Svou roli samozřejmě mohl sehrát nedávný drtivý útok houthijských bezpilotníků na rafinerie saúdského ropného konglomerátu Aramco, při němž byla na čas vyřazena z provozu až polovina saúdských ropných kapacit. I v Rijádu totiž muselo v té chvíli i těm největším jestřábům dojít, že pro ně vleklá agrese proti Jemenu začíná být neúnosnou přítěží. Tím spíš, že Spojené arabské emiráty, jejichž vádce je obecně považován za jakéhosi mentora saúdského korunního prince, před měsícem začaly stahovat z Jemenu své jednotky, čerstvě uzavřená dohoda jim umožní odsunout je všechny a soustředit se na posílení svého vlivu na strategickém pobřeží Rudého moře. Čili, s bojem proti Huthiům už Saúdům vůbec nepomáhají. V jejich stopách kráčí také Súdán, který v saúdské válce přišel už o čtyři tisíce svých vojáků, Katar s Marokem z útočící koalice vystoupily už před více než dvěma lety…

Příčinu „rozvodu“ mezi Saúdy a Emiráty lze nejspíš spatřovat v regionální situaci, která během oněch pěti let agrese krajně eskalovala. Zatímco američtí generálové často Emiráty kvůli jejich dobře vycvičené a vyzbrojené armádě označují za „Malou Spartu“, přece jen by případný konflikt s Íránem, který se v posledním roce skloňuje ve všech pádech, mohl být pro Emiráty tím posledním. Americkým generálům se sice líbí přirovnání ke Spartě, ale důležitější je přesto ono slůvko „Malá“ – Emiráty mají ve zbrani asi 20 tisíc mužů, zatímco Írán proti nim může postavit stejně dobře vyzbrojenou armádu více než 800 tisíc mužů.

Nejspíš i proto se původně „nerozborný“ antiíránský dvojblok Saúdů a Emirátů drolí stále rychleji. Emiráty v posledních měsících nejenže změnily svou politiku v Jemenu, ale navíc rovnou začaly vysílat delegace do Teheránu s cílem vylepšit vztahy, pokud je přímo nenormalizovat. K tomu teď o víkendu emirátský ministr zahraničí Anvar Džardžáš vyzval Perský záliv a světové mocnosti k obnovení rozhovorů s Teheránem, které by snížily regionální napětí a obnovily ekonomickou spolupráci. „Další eskalace nepomáhá vůbec nikomu a my pevně věříme, že existuje prostor, v němž by uspěla kolektivní diplomacie,“ konstatoval. A nejen to, vzápětí navíc ujistil, že při správě Jemenu bude místo i pro houthijské rebely: „Budoucí dohoda o míru v Jemenu musí brát v potaz legitimní nároky všech částí jemenské společnosti, a to včetně Houthiů.“ 

Írán ze své strany dohodu o ukončení „války ve válce“ na jihu Jemenu už opatrně přivítal, přičemž současně potvrdil, že prezident Róhání zaslal dopis saúdskému králi Salmánovi s návrhem na přímé rozhovory. Případná odpověď zveřejněna nebyla, nicméně samotný vývoj situace v poslední době zdá se být výmluvným dostatečně.

Už dlouho bylo jasné, že superbohatí Saúdové s nejmodernějšími západními zbraněmi svou válku proti chudičkému Jemenu, který podle OSN během pěti let stačili proměnit v „největší humanitární katastrofu“ dneška, jasně prohráli. Stejně dlouho se přitom zdálo, že už to vědí všichni, jen tvrdohlavý MbS si – jako už mnohokrát – odmítá přiznat realitu a zkouší si vytvářet reality vlastní. Nyní ale při podpisu dohody o jižním Jemenu prohlásil, že je to „milník na cestě k politickému řešení k ukončení války v Jemenu“. Bude to cesta sice ještě hodně klikatá a hrbolatá, ale i tak se zdá, že se další válka na Blízkém východě pomalu začíná blížit ke svému konci.

 

 

Tereza Spencerová

Tento článek najdete v těchto speciálech
Reklama
Reklama