KOMENTÁŘ TEREZY SPENCEROVÉ: Syrská armáda je na dohled od Chán Šajchúnu. Sarin, Asad… vzpomínáte?

Čím hlouběji do Idlíbu bude syrská armáda postupovat, tím důsledněji se budou tamní džihádisté v podání západních médií a politiků znovu měnit v „umírněné rebely“, potažmo rovnou v pouhou „opozici“, kterou je nutné bezpodmínečně ochránit.
Kapsa se rychle uzavírá
Kapsa se rychle uzavírá
ISW
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Nikdo žádnou oficiální ofenzívu proti kajdistické provincii Idlíb na severozápadě Sýrie sice stále ještě nevyhlásil, ale uplynulý týden přesto přinesl zásadní změnu. Neoznámená ofenzíva sice formálně započala už v květnu, ale postup syrských jednotek byl váhavý a přerušovaný několika dohodami o příměří, které Turecko dojednávalo s Ruskem k ochraně „svých“ idlíbských džihádistů. Až o minulém víkendu se fronta pohnula a Tiger Forces, fakticky elitní soukromá armáda bojující na po boku pravidelných syrských oddílů, obsadily město Hubajt na jihovýchodě Idlíbu. Od roku 2014 je to od roku 2014 vůbec poprvé, kdy syrská armáda ovládla nějaký významný opěrný bod v Idlíbu. Osvobození Hobajtu je přitom víc než jen obsazení dalšího města. Právě odtud je to už jen pár kilometrů do Chán Šajchúnu a na dohled i je strategická dálnice M5. A jak jistý je si Damašek, že má oblast pod kontrolou? Už 12. srpna do Hobajtu přijel osobně syrský ministr obrany…

Syrská armáda od květnového nástupu šetřila síly a kromě náletů tlačila na džihád překvapivými manévry kombinovanými s precizními údery, včetně noční palby z tanků, přičemž cíle vyhledávala za pomoci bezpilotních letounů nebo leteckého průzkumu. Pomohly jí také prohlubující se rozpory mezi protureckým džihádem a syrskou frančízou Al Kajdy, která je pod názvem Haját Tahrír aš Šám hlavní silou v Idlíbu. Kajdisté nejenže odmítli všechny turecké výzvy k vyhlášení příměří a naplnění dohod o zastavení palby, aktuálně navíc odmítli i pomoc od tureckých džihádistů, dokonce i za situace, kdy byla jejich obranná linie prolomena…

Syrská armáda od západu i východu postupuje k Chán Šajchúnu, přičemž podle některých zpráv už její jednotky obsadily poslední vesnici před městem a jsou od něj už jen pouhé tři kilometry. Až se kapsa uzavře, ocitnou se v ní také džihádisty kontrolovaná města Latamíná, Kafr Zajtá nebo Morek. Všichni džihádisté, kteří zůstanou uvnitř, budou mít jen malou šanci na přežití, a tak je pravděpodobné, že většina z nich už zamíří po M5 do zatímního bezpečí. V kapse se ale ocitne i jedno z tureckých stanovišť, která byla původně určena k dohledu na dodržování příměří, byť v praxi spíše působí jako „výdejní místa“ pro další podporu a navádění džihádistické palby. Bude zajímavé sledovat turecké reakce, až syrská armáda k „monitorovacímu středisku“ dorazí. Zatím Ankara Sýrii jen kritizuje za porušování dohod a podle některých zpráv zkouší přesouvat džihádisty, které vyslala proti Kurdům, právě k Idlíbu. Nicméně, podobné pokusy v poslední době opakovaně mařila sama Al Kajda, která po Tureckem hájených džihádistech pravidelně střílela, a dvacetičlennou delegaci, která měla dojednat podmínky vstupu do Idlíbu, kajdisté rovnou uvěznili…

Chán Šajchún míval před válkou asi 35 tisíc obyvatel a s jeho osvobozením nejspíš ožijí i vzpomínky na další z celé řady „Asadových chemických útoků“. Měl se odehrát právě tam, a to 4. dubna 2017. Zprvu západní média a politici na základě zpravodajství Bílých přileb vinili Asada z použití sarinu, ale už na konci dubna Turecko potvrdilo, že dýchací potíže místním způsobil „obyčejný“ chlór. A když Organizace pro kontrolu chemických zbraní (OPCW) v říjnu téhož roku vydala svou předběžnou zprávu, vše se znevěrohodnilo ještě víc. Například se zjistilo, že první „oběti sarinu“, který vlastně nebyl, do 125 kilometrů vzdálené turecké nemocnice dorazily už patnáct až dvacet minut předtím, než na Chán Šajchún dopadly „sarinové“ bomby, takže „Asadův chemický útok“ musel ve skutečnosti začít o celé dvě hodiny dříve, než vlastně podle tvrzení Bílých přileb i OPCW začal. (Je, mimochodem, pozoruhodné, že se autoři zprávy nad takovými nesrovnalostmi ani nepozastavili. Možná prostě věděli, že důkazů beztak netřeba, protože stačí ukázat na Asada a média a politici se už sami nadšeně přidají.) K podivnostem zprávy OPCW přitom patří i jedna „oběť“ sarinu, který ale ve skutečnosti nebyl, jíž v moči sarin opravdu našli. Ale nikoli už v její krvi. Zázrak…

Západ tehdy v každém případě ztrestal Sýrii raketovými útoky.

Chán Šajchún má v sobě z hlediska syrské války i západní politiky silnou symboliku, ve skutečnosti ale bude zřejmě jen výchozím bodem pro další ofenzívu do Idlíbu. A čím hlouběji bude syrská armáda postupovat, tím důsledněji se budou tamní džihádisté v podání západních médií a politiků znovu měnit v „umírněné rebely“, potažmo rovnou v pouhou „opozici“, kterou je nutné bezpodmínečně ochránit.

A k tomu nejspíš – stejně jako třeba v případě východního Aleppa -- „mediálně“ porostou i počty lidí v Idlíbu, aby se zdůraznila míra blížící se humanitární katastrofy. Loni na podzim, kdy Rusko s Tureckem a Íránem dojednalo první dohodu o deeskalaci Idlíbu, zničehonic počty obyvatel kajdistické provincie během jednoho měsíce vyskočily z asi milionu na tři a půl milionu, a na této tradované úrovni se drží dodnes. Nicméně, tvrdit, že ubytovací a jiná infrastruktura Idlíbu je s to pojmout tři miliony lidí, by znamenalo, že se do domů a bytů z předválečného období nastěhuje dvojnásobek, byť po osmi letech války je logičtější předpokládat, že ubytovací kapacity spíše utrpěly, než že by se uchovaly nedotečené nebo snad dokonce prošly nějakým boomem. Navíc by to předpokládalo, že z předválečného asi půldruhého milionu obyvatel z Idlíbu neuprchl ani jediný člověk, byť v sousedních Turecku, Libanonu nebo v Jordánsku bylo na vrcholu krize až sedm milionů Syřanů. A mezi nimi nikdo z Idlíbu? Je fakt, že Damašek právě do Idlíbu z celé Sýrie svážel džihádisty, kteří se v jednotlivých enklávách vzdali a složili zbraně, ale nejvyšší odhady jejich počtu (i s rodinami) hovoří asi o 200 tisících lidech. Pokud z předválečného milionu tisíce lidí uprchli a dalších 200 tisíc jich bylo „dovezeno“, může se reálný počet obyvatel Idlíbu aktuálně pohybovat kolem milionu. Nebo ještě níž.

Ale to jen tak…

 

Tereza Spencerová

Tento článek najdete v těchto speciálech
Reklama
Reklama