KOMENTÁŘ TEREZY SPENCEROVÉ: Trump a Írán: Znáte pohádku o rozhodném, ale humánním vůdci, který naslouchá hlasu svých poddaných?

Nynější eskalaci zahájil Trump, když loni vypověděl Obamovu jadernou dohodu a zavalil Teherán ekonomickými sankcemi. Je tedy na něm, aby problém, který dovedl až na hranu války, sám i vyřešil.
Donald Trump
Donald Trump
Business Insider
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Ten příběh je za uplynulé dva dny vcelku známý: „Sestřelili bezpilotní letoun v mezinárodních vodách. Měli jsme nabito, abychom odpověděli proti třem různým cílům, když jsem se zeptal, kolik lidí zemře. 150, pane, odpověděl mi generál. 10 minut před útokem jsem to zastavil,“ shrnul Donald Trump na svém twitteru s tím, že takový úder by nebyl odpovídající, když to nejspíš přece „jen nějaký íránský generál“ udělal „velkou chybu“. Čili, z útoku neobvinil ani nejvyšší íránské vedení a přitom více méně zopakoval informaci, kterou před tím přinesly New York Times.

List má tradičně blízko k ministerstvu zahraničí, a tak – když tuto informaci převzaly právě od NYT i světové agentury – vznikl dojem exkluzivního úniku přelomové zvěsti. Nicméně, při bližším „průletu“ americkými médii lze snadno zjistit, že více méně tutéž informaci „v bleděmodrém“ přinesly i Washington Post, Associated Press nebo třeba televize ABC. Namísto exkluzivního „úniku“, který odhaluje „dramatickou situaci v zákulisí“, se najednou vnucuje představa, že se Bílý dům snažil „svou verzi příběhu“ dostat do co nejširšího povědomí. Když k tomu Trump v noci na sobotu přidal, že útok mu (na rozdíl od původní verze) nerozmluvili generálové, ale moderátor jeho oblíbené Fox News Tucker Carlson, celá „oficiální verze neútoku na Írán“ získává už rovnou nádech pohádkovosti. Znáte přece tu o rozhodném vůdci, který je ale současně plný humánnosti a naslouchá hlasu svých poddaných… Pro potřeby právě zahájené prezidentské kampaně je to příběh přímo ideální.

Další dílek do celkového obrázku nabídla některá arabská média, podle nichž USA prostřednictvím Ománu Teherán o svém „válečném scénáři“ informovaly dopředu, a tak Íránci na zvěsti o „útoku odvolaném na poslední chvíli“ reagovali jen slovně. Tím spíš, že prý sami předtím do Bílého domu vzkázali, že jakýkoli skutečný americký útok bude mít „zásadní důsledky“, především pro provoz tankerů v Hormuzském průlivu a tím i pro globální zásobování ropou… Také Teherán vcelku logicky takové informace popírá, protože navenek přece opakuje, že se s „nedůvěryhodnými“ USA „nevyjednává“. Kdyby Rusové „neproflákli“, že se výročního mezinárodního bezpečnostního fóra v baškirské Ufě v minulých dnech „zničehonic“, po čtyřech letech absence, zúčastnila i americká delegace, a to navíc složená z vysokých činitelů Trumpovy rady pro otázky národní bezpečnosti, mohl by (v Ufě rovněž přítomný) Teherán znít přesvědčivěji.

Faktem zůstává, že Írán opravdu sestřelil americký bezpilotník. Jak podotýká třeba americký politolog Juan Cole, logicky lze přitom vysvětlit i protichůdná tvrzení obou stran, kde

byl vlastně sestřelen. Podle Íránu nad jeho územím, podle USA v mezinárodním vzdušném prostoru. Problém může být v tom, že se USA opírají o konvenci OSN, která státům k jejich pobřeží „přiděluje“ 12 námořních mil, zatímco mnohé země tento koncept odmítají a za své považují území mnohem větší. „Jedním z nešťastných důsledků nepřátelství, které Trump a jeho lidé projevují vůči OSN a mezinárodnímu právu, je to, že nyní jen těžko mohou se seriózním výrazem požadovat, aby se ostatní státy mezinárodního práva držely do písmene,“ podotýká Cole. „Tím spíš, že John Bolton kdysi existenci OSN rovnou popřel.“    

Suma sumárum, Trumpova prohlášení a „mediální úniky“ mu poskytují prostor vyhnout se velké válce proti Íránu a současně si uchovat tvář. Íránu současně ale nabízejí pohled na velmoc, která nemá chuť „vrátit úder“ ani poté, co přišla o průzkumný bezpilotník. Lze proto předpokládat, že bude „namlsaně“ stupňovat tlak, s cílem donutit USA ke zrušení sankcí, a tak není až takový problém si představit, že bude dál ve svém okolí „vytvářet“ další „incidenty“. Na druhou stranu ale samozřejmě platí, že čím více takových „incidentů“ bude, tím poroste i pravděpodobnost, že ve Washingtonu převáží jestřábi…

Za takové situace se přímé a otevřené rozhovory mezi oběma státy jeví jako už nezbytné, nicméně, aby s nimi Teherán souhlasil, musel by Trump nejspíš učinit nějaké „gesto dobré vůle“ v otázce (alespoň) zmírnění sankcí, aby íránští lídři mohli takový svůj „poraženecký“ postup obhájit na domácí scéně. Gesto přinejmenším v tom, že by alespoň některým zemím obnovil výjimky pro nákup íránské ropy. Nynější eskalaci zahájil Trump, když loni vypověděl Obamovu jadernou dohodu a zavalil Teherán ekonomickými sankcemi. Je tedy na něm, aby problém, který dovedl až na hranu války, sám i vyřešil. Je ovšem otázkou, do jaké míry něco takového americký prezident může na domácím „hřišti“ prosadit.

Prozatím tedy platí snad jen to, že i špatný smír založený na pochybné pohádce je lepší než jakákoli "dobře zdůvodněná" válka…

 

 

Tereza Spencerová

Tento článek najdete v těchto speciálech
Reklama
Reklama