KOMENTÁŘ TEREZY SPENCEROVÉ: Trump z impeachmentu vzejde silnější než dřív

Celý proces impeachmentu nesl až příliš předvolební charakter, a smyslem nebylo ani tak prezidenta odvolat, jako ho před listopadovými volbami co nejvíce zdiskreditovat. Výsledky se ovšem nedostavily.
Na řadě je druhý mandát v Bílém domě
Na řadě je druhý mandát v Bílém domě
arc d

reklama

„Je tu několik náznaků, z nichž lze usuzovat, že sága Trumpova impeachmentu pro demokraty neskončí tak, jak doufali,“ konstatuje ironicky na blogu bývalý analytik CIA Larry C. Johnson. „Oční lékaři po celých USA se hroutí pod návalem pacientů, kteří se pokusili vydrápat si oči poté, co byli donuceni sledovat jedinou hodinu procesu. Radikální muslimští vězni v Guantánamu, kteří byli připoutáni do křesel, s očima násilně rozevřenýma lepicí páskou a nuceni sledovat impeachmentová slyšení, se dožadují toho, aby byli raději waterboardováni. Už se do toho vložila i Komise OSN pro lidská práva, podle níž nutit vězně sledovat slyšení je tou nejpodlejší, nejďábelštější formou mučení. A farmaceutický koncern Sanofi-Aventis mezitím podal žalobu na Demokratický národní výbor pro porušení ochranné známky, neboť impeachmentová slyšení zhoršují prodej prášků na spaní.“  

Trocha legrace kolem impeachmentu nemůže být na škodu, tím spíš, že Johnsonova nadsázka v zásadě jen popisuje realitu. Už ve středu 5. února by americký Senát měl hlasovat o případném prezidentově odvolání z funkce, k čemuž by ale bylo zapotřebí dvou třetin všech senátorů, což s ohledem na republikánskou většinu (v kombinaci s váháním některých demokratů) není reálné. Už totiž nezabírají ani hrozby lídrů Demokratické strany, podle nichž Trump „výměnou za podporu ve volbách vrátí Rusku Aljašku“. Je jasné, že když se nikdo nezalekne ani takové hrůzostrašné vyhlídky, už s ním nepohne nic. Zato naopak sílí strach z demokratických lídrů…

Prohra Demokratické strany se přitom stala o něco „jistější“ už minulý pátek, kdy nedokázala prohlasovat předvolání dodatečných „svědků“. Klíčovým mezi nimi měl být donedávna ještě Trumpův poradce pro otázky národní bezpečnosti John Bolton. Chystá se vydat knihu, v níž (přinejmenším podle New York Times) tvrdí, že jeho bývalý šéf opravdu plánoval zablokování vojenské pomoci Ukrajině, pokud v Kyjevě nezačnou seriózně vyšetřovat korupční schémata jeho hlavního demokratického konkurenta pro blížící se prezidentské volby Joe Bidena. Trump podle očekávání vše popírá, označuje (po právu) Boltona za „jestřába“ a dodává, že kdyby dal volný průchod jeho bojechtivosti, svět už by měl za sebou „šestou světovou“.

To už ale i klasicky protitrumpovská média přiznávají prohru impeachmentu, neboť republikánští senátoři ve své většině nepovažují předložené „důkazy“ v ukrajinském „vydírání“ za dostatečné k tomu, aby prezidenta odvolali. Potíž navíc spočívá v tom, že celý proces impeachmentu nesl až příliš předvolební charakter, a smyslem nebylo ani tak prezidenta odvolat, jako ho před listopadovými volbami co nejvíce zdiskreditovat. Larry C. Johnson soudí, že se nic z toho nezdařilo, protože „v obviněních chyběl sex“, a tak celý proces už dnes nikoho vlastně ani nezajímá. Nicméně, při konečném hlasování svou roli sehraje i to, že Republikánská strana dodnes ani nezačala ve vlastních řadách hledat seriózního Trumpova protikandidáta pro primárky. Vše očividně sází na Trumpovu „kartu“, a pokud v prezidentských volbách znovu zvítězí, je vyšší pravděpodobnost, že své posty posléze obhájí i většina republikánských senátorů. Na vlně úspěšného prezidenta to přece jen půjde snáz, než naopak. Středeční hlasování je tak dopředu vcelku jisté. I v tomto ohledu Trump ostatně už porazil Demokratickou stranu, která stále ani v nejmenším netuší, koho, že by proti němu měla do voleb vlastně postavit. Také proto, podle New York Times, Trump pro příští volby „představuje ještě větší hrozbu než dosud“.

Rozdíly ostatně nejsou jen v kandidátech, ale především v programech. Samozřejmě, že také v USA platí úsloví o „košili bližší kabátu“, a tak je Trumpova ekonomická politika vytváření nových pracovních míst nebo jeho „navracení Ameriky Američanům“ přece jen v praxi mnohem srozumitelnější a perspektivnější, než demokratické důrazy třebas na migraci, transgenderismus bez hranic a rozumu nebo feminismus. Většina společnosti je podle všeho nevnímá jako přínosná témata.

A k tomu Trump (spolu s celým washingtonským establishmentem) do kategorie „hlavního problému USA“ dosazuje Čínu, a nikoli Ukrajinu, kolem níž se přitom celý impeachment v podání Demokratické strany točil. Ukrajina Američany „vůbec nezajímá“ a drtivá většina z nich ji neumí „ani najít na mapě“, jak si minulý týden ulevil ministr zahraničí USA Mike Pompeo v rozhovoru s reportérkou NPR. Pronesl ta slova mimo záznam, ale přesto se na veřejnost samozřejmě dostala. Ale žádnou celonárodní vlnu pobouření, která by Trumpa smetla, nevyvolala. Nejspíš proto, že Pompeo měl pravdu. Ukrajina v Americe prostě není téma.

O to větším tématem je ovšem výsledek impeachmentu pro Ukrajinu. Pokud odvolávání prezidenta dopadne tak, jak podle všeho dopadne, Ukrajina pomalu zmizí ze zorného úhlu. „Spolu s tím se bude snižovat význam, jaký dosud měl pro Trumpa ukrajinský prezident Zelenský,“ míní na portálu Strana.ua ukrajinský politolog Ruslan Bortnik. „Až dosud jsme této situace mohli využívat ve svůj prospěch, ale čas pominul, a podobně výhodně podmínky pro další dohody už nebudou. Význam Ukrajiny v amerických záležitostech se zmenší, i když z čiré setrvačnosti přežije ještě do listopadových voleb. A pak bude záležet na tom, kdo vyhraje.“ Přitom všem ale USA podle Bortnika pokračují v politice sílícího nezájmu o „postsovětský prostor“, což záplavou prázdných frází potvrdil před pár dny v Kyjevě osobně Mike Pompeo. Místo toho bude sílit americký izolacionismus a ekonomický protekcionismus. Navíc je tu „mezinárodní image Ukrajiny coby zkorumpované země, která se topí v krizích, skandálech a dělá problémy nejvyšším americkým politikům,“ podotýká Bortnik, podle něhož to vše může po amerických prezidentských volbách vést k tomu, že vedle virtuální pomoci Ukrajině poklesne i pomoc skutečná, spolu s podporou v rámci mezinárodních struktur, Mezinárodního měnového fondu, bez jehož půjček ukrajinská ekonomika zkrachuje…“ Americká politika vůči Ukrajině je dodnes v rukou demokratických, ještě clintonovských „starých struktur“, které stále zaujímají klíčové posty v systému. Po opětovném Trumpově volebním vítězství už ale nebude nic bránit tomu, aby byli nahrazeni „novými kádry“. Které začnou tu Ukrajinu hledat na mapě. A po pěti minutách marných pokusů toho třebas nechají…

Impeachment končí. A začínají se nabízet vyhlídky na zcela nové obzory americké politiky.

 

 

Tereza Spencerová        

reklama

Tento článek najdete v těchto speciálech

reklama