KOMENTÁŘ TEREZY SPENCEROVÉ: Trumpovo NATOME? Pozor! Pohov! Rozchod…

Sunnitský svět se po americkém zabití šíitského generála sjednotil v odporu proti americké politice. A rovnou vytáhl bílou vlajku, ještě hodně daleko před prvním výstřelem
Trump by rád posunul NATO na Blízký východ
Trump by rád posunul NATO na Blízký východ
foto National Interest

Na konci minulého týdne Donald Trump navrhl, aby se k NATO připojily země Blízkého východu. Den předtím, ještě v reakci na avízované íránské raketové útoky na dvě americké základny v Iráku, vágně vyzval i stávající NATO, aby se aktivněji účastnilo vývoje v regionu. Aliance by měla nahradit USA na Blízkém východě, protože dnes prý celé břemeno boje proti terorismu v této oblasti leží na USA, shrnul Trump, a to je nefér.

Prý už o celém nápadu minulou středu telefonicky diskutoval s šéfem NATO Jensem Stoltenbergem, který „z toho byl nadšený“. Říkalo by se tomu prý NATOME podle NATO a prvních písmen anglického Middle East, Blízký východ. „Je to krásný název,“ liboval si Trump a příznačným americkým přízvukem až rozkošnicky protáhl „Nej Tú Mí“.

A to lze shodou okolností pojmout foneticky a volně přeložit jako „Odmítněte mě.“ Přinejmenším ze dvou důvodů.

Opravdu lze s Trumpem souhlasit, že „válka proti teroru“ je obrovským a stále větším břemenem. Před 19 lety celkem 19 sebevražedných útočníků napadlo New York a Washington, čímž americkou „válku proti teroru“ fakticky nastartovalo. Dnes má Al Kajda, jíž jsou útoky z 11. září 2001 stále přičítány, své pobočky od Jemenu po západní Afriku, přičemž stále existuje i původní Al Kajda, byť byl její lídr Usáma „slavně“ zlikvidován. A k tomu svět poznal její hrůznou odnož v podobě Islámského státu, nad nímž sice USA už mnohokrát oficiálně vyhlásily vítězství a zabily i jeho lídra Bagdádího, ale pobočky Daeše se dál množí, od Filipín po centrální Afriku. A k tomu se nedávno provalilo očividné, tedy že Pentagon už 19. rokem lže o svých úspěších v Afghánistánu, první a nejdelší ze všech „válek proti terorismu“. Jinými slovy, za „válkou proti teroru“ zůstávají jen zničené státy a regiony, nespočet mrtvých, množící se teroristické skupiny a množící se teroristické útoky i v Evropě… A dál už celkem nic. Je vcelku logické, že by Trump tento nevděčný a především nefungující úkol chtěl hodit na jiné. Ale členské státy NATO k návrhu výmluvně mlčí – asi jen těžko by doma „prodávaly“ proměnu svých armád v intervenční síly, které mají kdesi ve světě hlavně ulehčovat život Trumpovi.

A problém je i s přibíráním arabských členů do Severoatlantické aliance. Mimochodem, naznačil jej už sám americký prezident, když žádného potenciálního člena pro jistotu ani nejmenoval. Jistě, logicky se nabízejí tmářské monarchie Perského zálivu coby nejbližší a hlavně tradiční spojenci Západu. Jenže krátce poté, co americký dron zabil v Bagdádu íránského generála Kásima Sulejmáního, vyslal Rijád do Washingtonu i Londýna „protiválečné“ delegace, a přitom si postěžoval, že Sulejmáního zabití s ním nikdo dopředu nekonzultoval. Jako by tím vším do Teheránu, s nímž v poslední době prostřednictvím Ománu, Iráku nebo Kuvajtu vyjednává, vzkazoval cosi jako „sorry, ale my opravdu za nic nemůžeme“. Není bez zajímavosti, že i když Trump saúdskou delegaci přijal v Oválné pracovně, oproti zvyklostem nebyl zveřejněn přepis toho, co že si to vlastně řekli…

Také Emiráty se vyslovily pro zklidnění situace a varovaly před zničujícími důsledky, jaké by případná válka proti Íránu mohla pro Perský záliv mít. A Katar, který jinak hostí obří americkou leteckou základnu, z níž by nejspíš startovaly americké stíhačky proti Íránu, do Teheránu rovnou vyslal svého ministra zahraničí. „Katar chápe hlubokou bolest a smutek, které íránský lid a vláda zažívají,“ kondoloval při setkání s prezidentem Hasanem Róháním, načež za ním osobně zajel rovnou i katarský emír…

Ještě před revoltami „arabského jara“ by americká volba ohledně nových členů NATO mohla padnout na Egypt a Jordánsko, ale oba státy Ameriku vyzývají ke zdrženlivosti a do žádného válčení, natož „pod americkou vlajkou“, proti Íránu se nehrnou. A co víc, Trump nezískal podporu ani v Turecku, které přitom členem NATO stále ještě je, i když lze nejspíš dlouze diskutovat, nakolik formálním ono členství dnes vlastně je. Jinými slovy, sunnitský svět se po americkém zabití šíitského generála sjednotil v odporu proti americké politice, což podle všeho příliš neodpovídá kalkulacím Bílého domu nebo rozšířené západní představě o smrtící nevraživosti mezi sunnity a šíity. A nejen sjednotil, rovnou vytáhl bílou vlajku, ještě hodně daleko před prvním výstřelem.

Jak připomíná britský magazín The Spectator, bývalý velitel britský sil v Iráku generál Jonathan Straw má za to, že íránské cíle nejsou vojenské, ale politické. „Nemají v úmyslu zničit jakoukoli americkou vojenskou základnu, ale vrazit klín mezi USA a jejich arabské spojence – a Sulejmáního zabití v tomto směru dokázalo víc, než co by dokázali upéct sami v Teheránu. Sunnité se drží zpátky a USA s Izraelem znovu zjišťují, že v regionu nemají žádné skutečné přátele.“ Koneckonců, průměrný sunnitský Arab v regionu považuje za svého hlavního nepřítele Izrael, a nikoli Írán.  

„Génius“, který vymyslel zabití generála Sulejmáního – a nejnověji americká média prstem ukazují na ministra zahraničí a někdejšího šéfa CIA Mika Pompea – nejspíš počítal s tím, že útokem oslabí íránský vliv na Blízkém východě. Zdá se, že výsledkem bude ale pravý opak. Blízký východ je, koneckonců, komplikovaný region.

„Ve vymýšlení názvů jsem dobrý, ne?“ pochvaloval si před týdnem Donald Trump. „Je to krásný název! NATOME.“

Jistě, pane prezidente…

 

 

Tereza Spencerová

Tento článek najdete v těchto speciálech

reklama