KOMENTÁŘ TEREZY SPENCEROVÉ: Turecko v kajdistickém Idlíbu už stojí proti všem

Recep Erdogan se v posledních dnech v praxi přesvědčuje, že přinejmenším někteří džihádisté nejsou spokojeni s mírou jeho „nadšení pro společnou věc“.
Turecko znovu není s to kontrolovat džihád
Turecko znovu není s to kontrolovat džihád
mbs.gov.tr

reklama

Turecký vojenský konvoj se v kajdistické syrské provincii Idlíb v týdnu stal terčem útoku. V městečku Mahanbal, které leží na dálnici M4 z Latákie do Aleppa, na kolonu tureckých obrněných transportérů zamířilo několik raket. Podle dostupných zpráv byli dva turečtí vojáci zabiti. Po následné přestřelce turecká armáda městečko, které ovládají džihádisté, obklíčila. Hlavní roli v oblasti mají teroristé ze skupiny Hurás al Dín, která je podřízená Al Kajdě, ale nyní se od útoků distancuje, byť hned po Erdoganových rozhovorech v Moskvě tvrdila, že se ze svých pozic u M4 vytlačit nenechá.

Na společné kontrole dálnice M4 v Idlíbu se na počátku března dohodl turecký prezident Recep Erdogan v Moskvě s Vladimírem Putinem. Turecká strana mimo jiné slíbila, že zajistí šestikilometrový koridor podél dálnice ze své strany. Oblast ale ovládají džihádisté – kromě Hurás al Dín jsou nejpočetněji zastoupení také čínští Ujguři a samozřejmě syrská frančíza Al Kajdy. A většina z pestré směsice idlíbských džihádistů nové rusko-turecké dohody odmítla uznat. Výsledkem tak bylo, že hned první společnou hlídku armád Ruska a Turecka na dálnici M4 zablokovaly davy vesničanů, které tam džihádisté nahnali jako své živé štíty. Následovaly exploze, které dálnici v některých místech poškodily a zneprůjezdnily, a po nich nyní i mrtví turečtí vojáci. Dohoda o společných rusko-tureckých hlídkách vzala za své v mezidobí…

Otázkou nyní je, zda turecká armáda po takovém "varování" přestane spolupracovat s Ruskem a bude i nadále, bok po boku, stát se „svým“ džihádem, až kromě společných hlídek vezme (dříve či později) za své i rusko-turecká dohoda jako taková a ruské a syrské letectvo obnoví bombardování džihádistických pozic v Idlíbu. Nebo snad Turci ponechají „své“ džihádisty jejich osudu?   

A bráno z většího nadhledu: Co si počne turecká armáda, když se v Idlíbu najednou stává terčem už všech válčících stran a řady těch, o které se mohla opírat, se povážlivě tenčí?

Je příznačné, že po raketovém útoku u Mahanbalu se zdá, že Ankara odpověď zatím nenašla. Na jedné straně jí nezbylo, než útok odsoudit, neboť ututlat jej už nebylo možné, na straně druhé ale na nikoho prstem neukázala, místo toho se spokojila s vágním konstatováním, že za ním stály „určité radikální skupiny“.  

Potíž je z hlediska Ankary i v tom, že likvidaci teroristů v Sýrii slíbila Rusku už v rámci prvních kol „sbližovacích“ rozhovorů v roce 2018, a dodnes nebyla s to takřka nic ze svých slibů splnit. A právě teroristické skupiny v Idlíbu jsou přitom hlavním – a těžko vyvratitelným – argumentem pro syrské a ruské bombardování oblasti, do níž se výrazně „zakousla“ i syrská pozemní ofenzíva. Turecká armáda při ní jen letos už ztratila na šest desítek vojáků. Na druhou stranu platí, že Rusko do svého „partnerství“ s Tureckem investovalo tolik energie i politických trumfů, že logické obnovení syrské ofenzívy proti zbylým oblastem Idlíbu pod kontrolou džihádu jen proto, že Turecko znovu neplní své sliby, nemusí být vůbec na pořadu dne. Z tohoto pohledu lze syrské i ruské posily, které se na jih Idlíbu v posledních dnech přesouvají, vnímat jen jako nátlakový vzkaz Turecku, že dřív nebo později se bude muset nějak rozhodnout. A bude to rozhodnutí osudové.

Nejspíš právě o tom jednal s Bašárem Asadem ruský ministr obrany Sergej Šojgu, když za ním předevčírem zaletěl do Damašku. Mluvili také o aktuální a neustále navyšované ruské pomoci Sýrii v boji s koronavirem, který výrazně komplikují západní sankce, přičemž nejspíš probrali i skutečnost, že Turecko se do epidemie zrovna noří. A uzavírá hranice s Idlíbem ještě pevněji, než dosud – nejenže nechce na svém území teroristy, ale teroristy, kteří se cítí být Erdoganem zrazeni, a navíc budou nakažení koronavirem, už vůbec. I když, cynik by řekl, že by tím Erdogan získal ještě smrtelnější zbraň k „natlakování davů“ přes řecké hranice…

V každém ale platí, že se Recep Erdogan v posledních dnech na reálných událostech přesvědčil, že přinejmenším někteří džihádisté nejsou spokojeni s jeho „nadšením pro společnou věc“. A dávají mu na to jasně najevo. Bude zajímavé sledovat, co to bude v praxi znamenat pro příští týdny. Prozatím turecká armáda vysílá do Idlíbu další jednotky. K boji proti všem?

 

 

Tereza Spencerová

reklama

Tento článek najdete v těchto speciálech

reklama