KOMENTÁŘ TEREZY SPENCEROVÉ: USA stáhly své obvinění proti ruské „trollí farmě“, protože…

Nejen američtí, ale i unijní „bojovníci proti ruským dezinformacím“ se musejí plně soustředit hlavně na to, aby svá příští obvinění ponechávali čistě v rovině „jedni bojovníci přesvědčivě povídali“, a doufat, že se nikdo nebude u soudů domáhat důkazů.
Poslední kapitoly Muellerova vyšetřování končí
Poslední kapitoly Muellerova vyšetřování končí
archiv

Na počátku týdne dostali prokurátoři zvláštního vyšetřovatele ministerstva spravedlnosti USA Roberta Muellera, který přes dva roky pátral po ruském vměšování do amerických voleb v Trumpův prospěch (a loni byl donucen přiznat, že nic nenašel), pokyn, aby „pohřbili“ jedno ze svých hlavních, stále přežívajících obvinění. A soudkyně Dabney Friedrichová ministerstvu spravedlnosti vyhověla -- povolila zrušit kauzu proti ruské firmě Concord Management and Consulting, kterou mediální mainstream do veřejného povědomí – takřka jako axiom -- zapsal jako „trollí farmu“, s jejíž pomocí měl ruský stát v roce 2016 ovlivňovat výsledek amerických voleb. Rozhodnutí soudkyně Friedrichové tak nejenže formálně uzavírá celý skandál „Russiagate“, ale současně může být vnímáno jako obžaloba amerického „deep state“ a na něj napojených státních úřadů a bezpečnostních agentur, které – vlastně jen  mýrnydýrnyx – obvinily skupinu cizinců, bez důkazů, přičemž je nejspíš ani nenapadlo, že se „obvyklí podezřelí“ vzepřou.

Příběh začal v únoru 2018, kdy přední protitrumpovské deníky v čele s New York Times, Washington Post nebo LA Times, oznámily, že „Muellerovo obvinění odkrývá podrobnosti za tvrzeními o ruském vměšování“. To tehdy Robert Mueller obvinil 13 ruských občanů napojených na „ruskou agenturu zabývající se výzkumem internetu“, která měla „podporu Kremlu a jejíž zaměstnanci se na internetu tvářili jako Američané a šířili dezinformace s cílem ovlivnit volby,“ popsal tehdy třeba The Atlantic. Obvinění nabízelo spoustu konkrétních údajů, včetně jmen, dat a textů soukromých e-mailů, z čehož mělo logicky plynout, že Rusko americké volby aktivně ovlivňovalo a ohrožovalo tak americkou demokracii. Tím se jako by s ročním zpožděním měla potvrzovat obvinění, s nimiž „deep state“ proti Trumpovi vystoupil v lednu 2017. Tehdejší šéf CIA John Brennan tančil vítězná kolečka; prý že všichni, kteří mluvili o „protitrumpovském hoaxu“, budou muset navždy zmlknout.

Nyní v pondělí soudkyně Friedrichová vše ukončila, s tím, že celé obvinění bylo „předsudečné“.  

Faktem je, že Muellerovi prokurátoři sice uměli zveřejnit ruská jména, ale už neměli žádné důkazy, podle nichž by se stalo cokoli z toho, co tvrdili. A Concord Management si loni v dubnu najal právníka, aby právě důkazy z žalující strany vymámil. Neuspěl. Ostatně, úplně stejně dopadl také loňský pokus získat z americké strany důkazy pro tvrzení, že irští teroristé z IRA byli ve skutečnosti nástrojem ruské tajné služby k ovlivňování událostí ve světě. Mezitím už americké soudy rovněž připustily, že nelze prokázat spojení mezi Concord Management a Kremlem, a nakonec, nyní, smetly celou kauzu s vměšováním, tedy úhelný kámen celé kauzy Russiagate, se stolu úplně. Je přitom zcela jisté, že kdyby důkazy existovaly, byly by bezpochyby soudu předloženy... Jinými slovy, obviněný se domáhal předložení důkazů proti němu. A žádné se neobjevily. Čeho všeho se ještě asi tak s těmi drzými Rusy dočkáme?

Aby ale ztráty nebyly tak velké – i když je jasné, že koronavirus zprávu o konci „ruského vměšování“ spolehlivě pohřbil – už během několika hodin USA a vzápětí i Evropská unie obvinily Rusko, že svými dezinformacemi o pandemii koronaviru šíří v západních zemích paniku. Jistě, „Russiagate“ vygenerovala v USA i v Bruselu vznik „specializovaných“ organizací a zástupů expertů bojujících „proti ruským dezinformacím“, a tak nepřekvapí, že bez ohledu na prohru u amerického soudu „bojují“ dál. Nicméně, třeba ta unijní zpráva, o níž jako první 18. března informovala agentura Reuter´s, má prý devět stránek a mluví o „významné dezinformační kampani proti Západu, která má zhoršit dopad koronaviru, podnítit paniku a zasévat nedůvěru“. Žádné konkrétní příklady zpráva EU sice neuvádí, ale zmiňuje „ruské fake news“, podle nichž prý Itálie není s to se s epidemií popasovat a tamní zdravotnictví je na pokraji zhroucení, „na hraně volby mezi životem a smrtí“. Je ironií, že přesně totéž psal o Itálii, která je nejhůře postiženou zemí v Evropě, sám Reuter´s ve zprávě datované už 16. březnem. Taky „fake news“? Nikoli, neboť ve čtvrtek už počet obětí epidemie v Itálii překročil čísla z Číny a záběry na konvoje vojenských nákladních vozů, které z Bergama odvážejí nepočítaně rakví, se stávají jedním z drastických obrazů současnosti.

Jedno zásadní poučení se ale z toho všeho přece jen nabízí: Nejen američtí, ale i unijní „bojovníci proti ruským dezinformacím“ se musejí plně soustředit hlavně na to, aby svá příští obvinění ponechávali čistě v rovině „jedni bojovníci přesvědčivě povídali“, a doufat, že se nikdo nebude domáhat důkazů, natožpak rovnou u soudu…       

 

 

Tereza Spencerová

Tento článek najdete v těchto speciálech

reklama