KOMENTÁŘ TEREZY SPENCEROVÉ: V Mnichově se hlavně „bojovalo o duši Západu“…

Tradiční bezpečnostní konference v bavorské metropoli ukázala, že Washington – zdůrazňováním významu NATO či čínských a ruských hrozeb – chce nechat svět takovým, jakým je, zatímco macronovská Evropa chce vystoupit ze stínu hegemona…
Rusko je podle Pompea hriozné, ale co teprve ta Čína...
Rusko je podle Pompea hriozné, ale co teprve ta Čína...
msc2020

reklama

Letošní bezpečnostní konference, která v neděli skončila v Mnichově, si za hlavní heslo zvolila „westlessness“, novotvar, který by se dal volně přeložit třebas jako „odzápadňování“. Po vzoru „odlesňování“. Není příliš uchopitelné, co vše tím organizátoři zamýšleli, ale jako mnoho dalších podobných velkých mezinárodních akcí z posledních let – ze všech projednávaných témat -- naplno ukázala především rozkol Západu.

Slavná slova francouzského prezidenta Emmanuela Macrona o „mozkové smrti NATO“ musela ve Washingtonu „trefit na komoru“, neboť se k nim v Mnichově vrátil americký ministr zahraničí Mike Pompeo. A to s plnou energií: „Smrt NATO je zveličovaná. Západ vítězí, vítězíme společně. Svobodné státy jsou vždy úspěšnější,“ prohlásil. Vyjmenoval navrch tradiční sféry, v nichž USA stojí proti Rusku, ale stále více především proti Číně, pocítil za nezbytné vysvětlit teorii mechanismu 5+1, v jehož rámci hodlají USA na svou stranu přetáhnout Střední Asii jako protiváhu Pekingu, zdůraznil připravenost popasovat se s Ruskem a Čínou, které si prý chtějí mezi sebou rozdělit Arktidu, i když Peking o svém zájmu o vzdálený zamrzlý sever oficiálně snad ještě nikdy ani nehovořil… V podobném duchu také šéf Pentagonu Mark Esper vyjmenoval všechny hlavní hrozby pro USA, od Ruska po terorismus, přičemž rovněž vypíchl Čínu: „Chci se dnes zastavit u hlavní hrozby pro USA, jíž je Čínská lidová republika. Svět se musí probudit a postavit se krokům Číny, která zneužívá mezinárodní instituce pro své vlastní zájmy.“ Přitom pohrozil Evropě, že pokud dopustí, aby 5G sítě zaváděl čínský Huawei, může se rozloučit s výměnou zpravodajských informací v rámci NATO. Je pak už jen ironií, když Pompeo současně zdůraznil, že tajemstvím úspěchu západních zemí je „respekt ke svrchovanosti a nevměšování do vnitřních záležitostí a konkrétních voleb jednotlivých zemí“…

Protinázor formuloval především Emmanuel Macron, který znovu zdůraznil nezbytnost dialogu s Ruskem: „Sankce nepřinesly nic pozitivního. Musíme vypracovat novou strategii a přitom musíme být rozhodnějšími. Nesmíme ustupovat ze svých pozic, ale současně musíme navázat strategický dialog. Situace, v níž se nacházíme dnes, je ta nejhorší možná – nemluvíme spolu a všude kolem propukají konflikty.“ Francouzský prezident sice nebouchal pěstí do stolu, ale bylo jasné, že americký postoj v zásadě odmítá. „Nejsem proti Rusku, ani s Ruskem. Jsem pro Evropu. Pokud se podíváme na mapu, uvidíme, že máme k sobě blízko, a tak musíme budovat vztahy založené na důvěře, nabídnout strategické možnosti.“ O nutnosti zvýšit aktivitu mimochodem mluvil také nový šéf unijní diplomacie Josep Borrell, podle něhož „Evropa musí nabýt touhu po moci. Měli bychom být schopni jednat (…), a ne jen každý den něco komentovat a vyjadřovat obavy.“ Nicméně, nikdo zatím příliš neví, jak při rozhádané EU -- a současných pravidlech rozhodování -- na to.

„Probíhá boj o duši Západu,“ shrnul mnichovská vystoupení Thomas Kleine-Brockhoff, šéf Německého Marshallova fondu. V praxi jako by se přitom „boj proti Číně a Rusku“ z politické mapy Západu přesunul především do USA, zatímco Evropa se snaží hledat si vlastní cestu a mechanismy, s nimiž by se mohla dostat z amerického stínu. Ve vleku za USA ji totiž v principu nečeká nic přehnaně pozitivního, spíš jen role pěšáka, s nímž na světových strategických šachovnicích nikdo seriózně nepočítá. Pokud se má nynější století odvíjet ve znamení střetu Západu s Čínou a Ruskem, pod pojmem Západ budou ve skutečnosti myšleny jen USA.

V obecné rovině tak „Mnichov“ ukázal, že Washington – zdůrazňováním významu NATO či čínských a ruských hrozeb – chce nechat svět takovým, jakým je. Macronovská Evropa chce vystoupit ze stínu hegemona. Rusko se na to vše tváří rezignovaně, protože reálná změna politiky je při vnitřní nesourodosti EU v nedohlednu. Ale zvláštní je, že se při tom všem nejvíc mluví o Číně, která k „boji o duši Západu“ mlčí úplně…

 

 

Tereza Spencerová 

reklama

Tento článek najdete v těchto speciálech

reklama