KOMENTÁŘ TEREZY SPENCEROVÉ: Začala velká hra o Saúdy a Írán, ale hlavně o ropu a ropu a ropu…

Je otázkou, jaká role bude Saúdům přisouzena poté, co v nynější situaci splnili svou roli a obvinili Írán.
Satelitní snímky zobrazují, cokoli si kdo přeje
Satelitní snímky zobrazují, cokoli si kdo přeje
archiv
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Tmářská a islámsky radikální Saúdská Arábie, která sponzorovala a sponzoruje sunnitské teroristy v Sýrii, Íránu, Čečně, Iráku nebo Libanonu, která dlouhé roky platila ukrývání Usámy bin Ládina v Pákistánu a koneckonců koordinovala i teroristické útoky z 11. září 2001 v samotných Spojených státech, tak právě taková Saúdská Arábie dostala ránu „na ropnou komoru“ od jemenských rebelů, které sama označuje za „teroristy“. Svým způsobem to lze považovat za naplnění přísloví o tom, kdo s čím zachází…

„Slibujeme saúdskému režimu, že naše budoucí operace budou ještě větší a bolestivější, a to dokud bude trvat saúdská agrese a okupace,“ konstatovali jemenští Houtíové vcelku srozumitelně v prohlášení k útoku, při němž prý s deseti drony a řízenými střelami zasáhli saúdská ropná zařízení Abkajk a Churajs. Abkajk je přitom největším provozem svého druhu na světě a nachází se jen pár desítek kilometrů od Dahránu, sídla saúdského ropného konglomerátu Aramco. Přitom už v půli srpna bezpilotníky jemenských rebelů podnikly úspěšný nálet na ropné pole Šajbá na východě Saúdské Arábie, až u hranice s Emiráty, asi 1200 kilometrů od nejbližšího území pod houtijskou kontrolou. Už tehdy existovaly důkazy, mají Houtíové k dispozici také drony s doletem až 1500 kilometrů. A už tehdy rebelové slibovali, že pokud Saúdové neukončí svou čtyři a půl roku trvající agresi, budou následovat útoky větší. Sliby očividně plní.

Saúdové tak znovu zjišťují to, co poznal Izrael během své války proti Libanonu v roce 2006, tedy že moderně vyzbrojená armáda nemusí být ve střetu s gerilovým hnutím žádnou zárukou úspěchu.  Podle údajů stockholmského SIPRI Saúdové loni skončili se 67,6 miliardami dolarů vynaloženými na zbraně ve světovém žebříčku třetí, za USA a Čínou. Saúdská protivzdušná obrana tak sice ve finále disponuje moderními americkými systémy Patriot, ale není s to zabránit průletům „malých“ dronů s raketami. Nemluvě o tom, že Houtíové prý mají „na mušce“ celkem dvě stě cílů v Saúdské Arábii, a ve svém prohlášení za spolupráci a zpravodajskou pomoc při útocích poděkovali „čestným a svobodným lidem v Saúdské Arábii“, čímž do klubka vojenských otazníků přihodili i problém „páté kolony“. Koneckonců, většina saúdské ropy se nachází na východě země, kterou obývají saúdští šíité spříznění s Jemenci.

Není pochyb, že rebelové už nemohli do Rijádu hlasitěji vzkázat, že válku v Jemenu opravdu prohrál, měl by ji co nejrychleji ukončit, a nechat na Jemencích samotných, aby si své problémy vyřešili sami.

 

„Viníkem je Teherán!“

Donald Trump až dosud oficiálně přehlížel saúdské tmářství, agrese proti Jemenu, sponzoring terorismu nebo rozřezání Džamála Chašúgdžího, neboť měl od MbS slíbené stovky miliard za americké zbraně. Nyní Trumpovi z celkového „obrázku“ dokonce vypadli i jemenští rebelové, neboť americký establishment z útoku proti saúdským rafinériím rychle obvinil Írán. USA už mají podle Trumpa „nabito“ a údajně jsou připraveny jít do války proti Teheránu, prý se jen čekalo, až Saúdové ukážou na toho „správného“ viníka. Nebylo pravděpodobné, že by si Saúdové (nebo Izrael) nechali ujít příležitost „vypustit“ Ameriku do války proti svým hlavním regionálním soupeřům z Teheránu, a tak se na Írán také ukázalo: zatímco jemenští rebelové hrozí dalšími útoky proti saúdským ropným zařízením, podle „nejmenovaného činitele americké vlády“ o víkendu ve skutečnosti útočil Írán a ne Jemenci. Zasaženo mělo být celkem 19 cílů, to vše doplněno o satelitní snímky, které ale ještě den předtím dokládaly, že se útočilo z Jemenu. Svým způsobem fascinující. Bude zajímavé sledovat reakce, až na Saúdy dopadnou další „slíbené“ jemenské rakety. A ony dopadnou. Když pro nic jiného, tak jen aby se rebelové přihlásili o své odpírané "zásluhy".

Írán veškerá obvinění podle očekávání odmítá a jeho Revoluční gardy připomínají, že pokud by už Írán opravdu chtěl na něco zaútočit, nebyla by to saúdská rafinérie, protože na dostřel íránských raket je spousta amerických základen nebo letadlových lodí. Nicméně, ačkoli se nyní znovu Íránem „šermuje“, přímý americký útok není podle všeho reálný, tím spíš, že se sám Trump nedávno chlubil, že osobně cosi takového na poslední chvíli zarazil svému, dnes už bývalému, poradci pro národní bezpečnost Johnu Boltonovi. A co víc, Trump ani nyní nevylučuje své setkání s íránským prezidentem Hasanem Róháním, k němuž by mohlo dojít už za pár dní na Valném shromáždění OSN v New Yorku…

      

Hra o saúdskou budoucnost

Útok na ropné rafinerie přitom působí jako geopolitická rozbuška. Na jedné straně ohrožuje světový ropný trh tím, že vyřadil asi pět procent globálních dodávek a vystřelil ceny ropy až ke spekulacím o stovce dolarů za barel. Současně tím ale otřásá samotnou stabilitou saúdského režimu, neboť faktický vládce, korunní princ Muhammad bin Salmán, spojoval svou autoritu nejen s úspěchem agrese proti Jemenu, ale také se vstupem ropného koncernu Aramco na burzu a s diverzifikací zisků postavených takřka výlučně na prodeji ropy. Před dvěma týdny dokonce vše vsadil na jednu kartu, když ministerstvo ropného průmyslu i Aramco svěřil svým blízkým a příbuzným. Jakýkoli neúspěch v této politice bude vnímán jako osobní selhání samotného MbS, což otřese jeho domácí pozicí. A tím i monarchií.

Je ovšem otázkou, jaká role bude Saúdům přisouzena poté, co v nynější situaci splnili svou roli a obvinili Írán. Pro technologicky drahou a ekologicky nebezpečnou břidlicovou těžbu ropy v USA jsou nynější vysoké ceny po zničení části saúdské produkce existenciálním požehnáním. A čím méně saúdské ropy na trhu bude, tím větší zisky pro ostatní producenty. Kdyby se k tomu ještě zcela „vyloučila“ i ropa z Íránu, americké (ale nejen americké, samozřejmě) nadšení nebude znát mezí, byť reálné důsledky krize pro svět mohou být katastrofální. Follow the Money!

Finančně oslabená Saúdská Arábie, jíž má obnovení produkce zabrat podle některých odhadů i dlouhé měsíce, nebude podle všeho s to nakupovat americké zbraně ve slíbených objemech, a tak nelze vyloučit, že Donald Trump ztratí zájem hájit „své“ Saúdy před sílící kritikou, která zaznívá například z Kongresu. Najednou se může stát, že si vzpomene na své tvíty z kandidátských časů, kdy jasně věděl, že Saúdové sponzorují terorismus. Najednou se může stát, že saúdský návrat na světové trhy nebude vůbec snadný, neboť zájemců o uvolněný „koláč“ bude mnoho. Najednou se může opravdu stát, že Saúdové přinejmenším ukončí svou agresi proti Jemenu, kterou OSN označuje za největší humanitární katastrofu současnosti, protože přiznání prohry je víc než hmatatelné. Najednou se může stát, že kromě prohry v Jemenu přijde na přetřes i politicko-vojenská prohra v Sýrii, neschopnost přimět k poslušnosti vzpurný Katar, faktický zánik kdysi vlivné Rady pro spolupráci zemí Perského zálivu (GCC), zánik kdysi vlivné saúdské role v Afghánistánu a další neúspěchy, proti nimž vzpurný MbS vlastně není s to postavit jediný úspěch. Rijád zničehonic může poznat meze svého vlivu, což bude pro vládnoucí rodinu naprostou novinkou. Nepříjemnou novinkou.

S hořícími rafineriemi v Abkajku a Churajsu se hraje o budoucnost saúdského království. A současně začíná velká geopolitická šachová partie.  

 

Tereza Spencerová

Tento článek najdete v těchto speciálech
Reklama
Reklama