KOMENTÁŘ TEREZY SPENCEROVÉ: Zaplatí Ukrajina za svého Banderu?

Jakýkoli delší a závažnější spor s Benjaminem Netanjahuem může být pro Kyjev kritický, neboť izraelský premiér je přítel Spojených států a současně i osobní přítel Putinův.
Novoroční oslavy Bandery nezůstaly bez reakce
Novoroční oslavy Bandery nezůstaly bez reakce
Unian

reklama

Přepisování historie je aktuálně v kursu. Evropská unie vcelku beztrestně připisuje vinu za druhou světovou válku Sovětskému svazu stejně jako nacistickému Německu, Pobaltí oslavuje své hrdinné nacisty a masové vrahy Židů, u nás se pro změnu dostává cti Vlasovcům. Na Ukrajině přepisují dějiny rovněž. Ovšem nikoli zcela bez následků.          

Nynější kapitolu sporu začal psát Lvovský oblastní výbor, když na konci roku loňského vyhlásil letošek rokem Andrije Melnika, který během okupace otevřeně spolupracoval s nacisty, a také rokem dvou nacionalistických ikon, Ivana a Jurije Lipových. Krátce na to kyjevský magistrát na Nový rok vyvěsil obří obraz Stepana Bandery k uctění 111. výročí jeho narozenin a večer téhož dne vyšly do ulic ukrajinských měst davy nacionalistů se zlověstnými pochodněmi. Zatímco EU vše jako obvykle „smlčela“, Izraeli a Polsku se oslavy nezdály. A tak přišly se společným prohlášením, v němž Melnika označily za „nacistického kolaboranta“, Ivana Lipu za „xenofobního, antisemitského a antipolského spisovatele“ a jeho syna Jurije za „autora rasistické teorie ukrajinské rasy“. „Oslavování lidí, kteří aktivně propagovali etnické čistky, je urážlivé a zcela odporuje cílům, jichž je třeba dosáhnout v boji proti antisemitismu a v procesu usmiřování našich národů,“ konstatovalo společné prohlášení velvyslanců Izraele a Polska v Kyjevě.

Ukrajinská vláda je „odpálkovala“ s tím, že si Ukrajinci sami vyberou, kdo jsou jejich hrdinové. „Obrození a uchování národní paměti ukrajinského národa je jedním z prioritních směrů státní politiky Ukrajiny. Každý národ a každý stát si sám určuje své hrdiny a oslavuje je,“ uvedlo ukrajinské ministerstvo zahraničí. Což je mimochodem teze, kterou Kyjevu a jeho nacistickým hrdinům loni odkýval i český ministr zahraničí Petříček.

Za to v Polsku ani v Izraeli Kyjev žádné pochopení nenašel. Podle Varšavy Ukrajina k národním hrdinům přiřazuje „ideology integrálního nacionalismu, kvůli nimž padly desítky tisíc Poláků, Židů a příslušníků dalších národů“. Izrael pak mimo jiné zdůraznil, že „oslavování antisemitů a vrahů Židů není vnitřní záležitostí žádné země“. Petříčku, otřes se.

Ukrajinské ministerstvo zahraničí se pokusilo ve slovní přestřelce pokračovat tvrzením, že by bylo nejlepší „přenechat toto téma historikům, a nikoli politikům“, ale je to v podstatě jen pokrytecký výkřik – právě na Ukrajině se nacisté a jejich kolaboranti opěvují z rozhodnutí politiků a nikoli historiků…  

Válka o minulost se přitom odehrává v době, kdy se blíží cesta ukrajinského prezidenta Vladimira Zelenského do Izraele, kde by se měl 23. ledna zúčastnit mezinárodní konference k 75. výročí osvobození koncentračního tábora v Osvětimi. V Kyjevě se ale v uplynulých dnech spekulovalo, jestli Zelenský nakonec do Izraele opravdu poletí. Hrozí totiž, že by mu tam byl předhazován Bandera a další lídři ukrajinských nacionalistů, zhusta vrazi Židů a Poláků a dalších. A je vcelku jasné, že na takovém fóru by si nemohl dovolit proklamace, jimiž v uplynulých dnech a týdnech odráželo kritiky jeho ministerstvo zahraničí. A kdyby s kritiky pro změnu souhlasil, mohla by jej doma smést nacionalistická vzpoura. A tak se mluvilo o tom, že důvodem k neúčasti poslouží oficiálně fakt, že se Zelenský coby „světová těžká váha“ nedostal mezi hlavní řečníky – francouzského Macrona, ruského Putina, německého Steinmeiera, amerického Penceho nebo domácího Netanjahua. Jinými slovy, Kyjev měl v pár dní v plánu tvářit se uraženě. Nakonec ale Zelenský do Izraele pojede, přičemž připomíná, že přibližně čtvrtina všech Židů, kteří zahynuli během holocaustu, pocházela z Ukrajiny, a tak by měl mít možnost pronést projev, ale nešť…

Nicméně, pro Ukrajinu, tedy stát, který se už od vyhlášení nezávislosti po rozpadu Sovětského svazu fakticky zmítá mezi zájmy velmocí, je to celé krajně nepříjemné. Jakýkoli delší a závažnější spor s izraelským Benjaminem Netanjahuem totiž může být kritický, neboť izraelský premiér je přítel Spojených států a současně i osobní přítel Putinův. Lze ho proto vnímat jako prostředníka při rozhovorech s Moskvou a současně i jako posla, který předává přání z Washingtonu a tamní mocné židovské lobby. Mimochodem, Netanjahu nepříjemné téma Bandery na Ukrajině zmiňoval už loni, když byl uctít oběti nacistického masakru v Babím Jaru…

Není zatím jasné, jak válka o dějiny mezi Ukrajinou, Polskem a Izraelem skončí, ale Izrael v každém případě pokračuje v deportacích Ukrajinců. Už se jich tam usídlilo na 50 tisíc…

 

 

Tereza Spencerová

reklama

Tento článek najdete v těchto speciálech

reklama