KOMENTÁŘ TOMÁŠE VYORALA: Násilí je posledním útočištěm neschopných, ale z hlediska vyššího principu mravního (pravdy a lásky) násilí na Sputniku není zločinem

Násilí je posledním útočištěm neschopných, napsal Isaac Asimov ve své Nadaci. Tu zřejmě „přesvědčená odpůrkyně jakéhokoliv násilí“, redaktorka Petra Procházková z Deníku N, nečetla. Zřejmě v zájmu většího dobra, pravdy a lásky slovně i fyzicky napadla redaktora české mutace ruského serveru Sputnik Vladimíra Frantu na konferenci s přiléhavým názvem Mediální fórum 2019: svoboda žurnalistiky v kontextu práv člověka, nových technologií a mezinárodní informační bezpečnosti. Že tě hanba nefackuje, řekli by mi doma. Otázka je, zda paní Procházková nefackuje i tu hanbu.
Petra Procházková a Vladimír Franta
Petra Procházková a Vladimír Franta
Reprofoto: raptor TV Live / youtube

Další svědectví toho, jak si někteří novináři, politici či umělci, nezřídka zejména ti ohánějící se slušností, pravdou a láskou, představují demokratickou diskuzi a řešení sporů s názorovými oponenty – nečekaně označovanými za dezinformátory. Ve slovech odsuzujíce jakékoliv násilí a nenávist pak v činech konají přesný opak.

Padesát odstínů slušnosti?

Překročením pomyslného Rubikonu byl neprofesionálně hysterický slovně-fyzický útok redaktorky Deníku N Petry Procházkové vůči redaktorovi Sputniku Vladimíru Frantovi. Bývalá dlouholetá redaktorka Lidových novin neudržela své emoce na uzdě poté, co Sputnik otiskl článek popisující její proslov na fóru, v rámci něhož měl šířit lži. O jaké lži šlo, jsem po pročtení dostupného nezjistil.

„To je ten hajzl,“ objeví se na scéně s elegancí lepší ženy Petra Procházková. „Vy jste takový prase novinářský, že to jsem teda ještě fakt neviděla. Jako takový lži, který vy vypouštíte. Co si to vůbec dovolujete? Že se nestydíte.“ Poté vyrazí redaktoru Frantovi jeho mobil z ruky a přidá ještě jednu facku.

Přesvědčená odpůrkyně násilí. Nechtěl bych vidět příznivkyni

„Video ovšem nezabírá celou situaci, chybí v něm, že Vladimír Franta opakovaně provokoval mého kolegu, fotografa Ludvíka Hradilka, a pak na něj i fyzicky dorážel. V tu chvíli jsem vyšla já a znovu se snažila zjistit, co svou aktivitou sleduje. Na videu tedy není zaznamenán předcházející kontext, jak se situace postupně vyhrocovala,“ napsala Petra Procházková mimo jiné ve svém pohledu na inkriminovaný moment a dodala: „Jsem přesvědčenou odpůrkyní jakéhokoliv násilí. Nejsem na to, co se v pátek stalo, hrdá, ale nejsem to já, kdo by se měl stydět.“

Na místě jsem nebyl, nicméně z doloženého videa je evidentní, že Procházková neřešila jakékoliv předchozí „fyzické dorážení“ ze strany Franty, ale řešila údajné lži Sputniku. Tedy paní Procházková hledá výmluvy a dle mého sama lže. Dokladem toho budiž její až cimrmanovsky tragikomický dodatek, že je „přesvědčená odpůrkyně jakéhokoliv násilí a že to není ona, kdo by se měl stydět.“ Nechtěl bych vidět její reakci, kdyby byla přesvědčivou příznivkyní násilí. Že tě hanba nefackuje, říkávali mi v dětství.

Stanovisko redakce na pomezí paranoie a konspirace

Jakkoliv by Sputnik v jejím konkrétním případě lhal, já jsem případ žádné konkrétní lži – už vůbec ne z úst či pera Procházkové – nezaznamenal, tak bych čekal, že zejména slušný a „lepší“ novinář z Deníku N, jehož novináře a články tak ráda propaguje veřejnoprávní Česká televize, bude situaci řešit slušně. A ne jak Greta utržená ze řetězu poté, co jí sebrali hračku v podobě mikrofonu.

Stanovisko redakce Deníku N trpí nejen pokrytectvím, ale i paranoiou: „Celá akce nese znaky připravené provokace ze strany zástupce propagandistického serveru Sputnik. Jeho redaktor vydal o zkušené novinářce Petře Procházkové pomlouvačný článek a následně ji a našeho fotografa obtěžoval natáčením a fyzickým kontaktem přímo na akci. Petra Procházková se neměla nechat vyprovokovat, byť je její reakce lidsky pochopitelná. Bez jakýchkoliv pochyb je však jasné, kdo cíleně lhal a manipuloval a kdo na místě nerespektoval opakované žádosti o ukončení obtěžování.“

Opravdu nechápu, v čem je její reakce „lidsky pochopitelná“. Redakce Deníku N měla zřejmě na mysli „lepšolidsky“, pak by to smysl dávalo. Ostatně podobné pochopení předvedli i někteří politici, novináři či umělci. Musím říci, že stejně jako pochopení – lidské či lepšolidské – stran házení květin do odpadkových košů, jakýchkoliv předmětů po lidech, s nimiž nesouhlasím, nebo jejich přímé napadání je odsouzeníhodná prasárna. Nic víc a nic míň. Vždycky je dobré mít na paměti, že tohle se může časem stát třeba zrovna mně.

Na závěr pro zajímavost pár příspěvků „slušných“ lidí:

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Názory publikované v této sekci nelze ztotožňovat s postoji redakce Zpravodajství FTV Prima.

Tento článek najdete v těchto speciálech

reklama