Pohled na Vietnam: Jak poražený Rambo zvítězil aneb Poučení pro Kim Čong-una

Prezident Donald Trump  posílá do horoucích pekel „rostoucí hrozbu socialismu“, aby pošpinil  program demokratů New Green Deal, ospravedlnil puč ve Venezuele a přitom do nebes vychvaloval zemi, kde vládne socialismus, jaký má rád.
současný motorizovaný Vietnam foto youtube
současný motorizovaný Vietnam foto youtube
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

„Vietnam jen kvete a prospívá jako málo míst na Zemi,“ prohlásil po příletu do Hanoje k nedávnému jednání s Kim Čong-unem, které  skončilo fiaskem. O tom, proč se tak stalo, kolují dvě hypotézy.

Ron Paul, republikánský politik a kdysi uchazeč o Bílý dům, ukazuje prstem na Johna Boltona, prezidentova poradce pro národní bezpečnost a zastánce zájmů vojensko-průmyslového komplexu v Bílém domě, který prý záměrně na poslední chvíli připojil k připravené deklaraci podmínky pro Kima naprosto nepřijatelné. Podobným způsobem sabotovala v Rambouillet dohodu o Jugoslávii tehdejší americká ministryně Madeline Albrightová. Podle druhé domněnky, anonymní, je na vině čínský prezident Si Ťin-pching, který údajně Kimovi vzkázal, ať nic nepodepisuje, protože chce politicky oslabit Trumpa, aby si při jednáních o skončení obchodní války s Čínou moc nedovoloval.

Ale co když je tu třetí možnost…   

Udička

Vietnamská diktatura komunistické strany a Trumpův chvalozpěv odhalují pružnost pojmu „socialismus“. Ačkoli oficiální název země obsahuje špinavé s-slovo, základní články jejího hospodářského dogmatu souzvučí s americkým liberálním  přesvědčením.

Vietnam započal svoji cestu kapitalismu v listopadu v roce 1983, když na tajném zasedání takzvaného Pařížského klubu přikývl, že zaplatí Mezinárodnímu měnovému fondu (IMF) 140 milionů dolarů, které mu dlužil bývalý saigonský režim, aby mohl čerpat půjčky na svůj hospodářský rozvoj. Někdejší kolonizátorské mocnosti, Francie a Japonsko, utvořily společnost „přátel Vietnamu“ a půjčily mu potřebnou částku. To byla udička.

Když se člověk nad tím kšeftem trochu zamyslí, neujde  mu, že  splacením půjčky za starý saigonský režim Hanoj nepřímo přispěla na válečné výdaje namířené proti vlastnímu národu. Konkrétně třeba na úhradu nákupu směsi defoliantu Agent Orange (viz wikipedie), od firem Monsanto a Dow Chemical, kterou za války rozprašovaly americké letouny po celé severní části země. Obsahoval prudce jedovatý dioxin, který způsobil, že se narodily tisíce dětí těžce postižených tělesně i duševně (google: deformed children Vietnam). Rodiny jsou příliš chudé, než aby se o ně mohly starat. Ti ubožáci vegetují v sirotčincích kdesi záměrně zastrčených, neboť co oči nevidí, srdce nebolí.

Úlovek

Bývalá vietnamská vláda v čele s Vo Van Kietem navíc souhlasila se zavedením reforem, kterými IMF vázal nové půjčky, mezi jinými požadavku otevřít zemi cizímu kapitálu a privatizovat státní podniky, z nichž polovina už zavřela vrata. Pakt s IMF zabraňuje státu pomáhat finančně svým zbývajícím závodům a domácím  podnikatelům povoluje pouze krátkodobé úvěry.

Během průmyslové přestavby ztratily práci desetitisíce státních zaměstnanců, většinou učitelů a zdravotního personálu. Nemocnice jsou převážně v soukromých rukou a poplatky za lékařské, nemocniční a zdravotní ošetření vzrostly natolik, že pro mnoho lidí jsou nedostupné. Světová zdravotnická organizace zjistila, že úmrtí následkem onemocnění malárií se během reforem ztrojnásobila.

Ceny potravin a průmyslových výrobků prudce stouply, nejen kvůli inflaci, ale především po znehodnocení místní měny, vynucené IMF v rámci reforem. Souběžně mzdy klesaly až na životní minimum. Například průměrná hodinová mzda kvalifikovaného dělníka v exportním průmyslu dnes činí dvacet amerických centů.

Blíží se výročí pádu Saigonu, symbolu vítězství bosonohého Vietnamce s kalašnikovem nad superozbrojeným těžkooděncem Rambem, kterého potupně vyhnal ze své země.  Co se od té doby změnilo?

Vietnam se stal novým zdrojem levné práce globální ekonomiky. Loni vyrobil zboží v hodnotě 238 miliard dolarů a čistý zisk skončil na kontech zahraničních investorů. Zprůmyslnění měst se uskutečnilo na úkor venkova a v některých zanedbaných zemědělských oblastech vypukly místní hladomory. Bohatí zbohatli, chudí zchudli. Země upadla do dluhové pasti. Její nesplacené  zahraniční úvěry dosáhnou na konci prvního čtvrtletí letošního roku 10115 milionů dolarů a během příštího roku mají podle makro modelů vzrůst na 12152 milionů dolarů.

Změnila se doba, změnily se role. Rambo zvítězil, Vietnamec prohrál.

Víc jak milion Ho Či minových bojovníků položilo život za svobodný a nezávislý Vietnam. Jejich průměrný věk byl dvaadvacet let. Jak by se jim asi líbilo žít v Socialistické vietnamské republice je otázka, kterou si nikdo neklade. Nač, prosím vás? Mrtví nemluví a živí mají plnou hlavu existenčních starostí. 

Třetí možnost

Socialistický osvícenec Trump se snažil během jednání v Hanoji přesvědčit bezvěrce Kim Čong-una, že severní Korea by mohla napodobit Vietnam a také si vysloužit nejen jeho pochvalu, ale také celého demokratického tábora, kdyby se zřekla jaderných zbraní.

„Potenciál je OHROMNÝ, velká příležitost, jako snad žádná jiná v dějinách, pro mého přítele Kim Čong-una,“ opakoval tolikrát a tak vtíravě, že Kim zpozorněl.

A v jednom okamžiku vstal, nechal amerického prezidenta sedět u stolu a odkráčel. Víte proč?

Nejspíše proto, že si vzpomněl na heslo dynastie, které na její erb dal vyrazit jeho děda:

                               Když tě nepřítel chválí,

                               děláš něco  špatně.

Jan Vítek, český novinář žijící v Ženevě

Tento článek najdete v těchto speciálech
Reklama
Reklama