Bombardování v roce 1999 je důvod, proč Srbsko nechce do NATO. Zůstane neutrální zemí

V kontextu bombardování Jugoslávie v roce 1999 německý politik a historik Winfried Wolf upozornil v rozhovoru pro srbský deník Politika na roli, kterou sehrálo Německo a jeho nová koncepce Obranná politika (Verteidigungspolitische Richtlinien) při budování bundeswehru.
bombardování Jugoslávie foto youtube AlJazeera
bombardování Jugoslávie foto youtube AlJazeera
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

„Účast Německa v rámci bombardování Jugoslávie byla testem nové německé vojenské doktríny a jejího sladění s požadavky světové politiky. Připomeňme, že tehdejší ministr obrany Volker Rühe v roce 1992 vyhlásil svůj osobní závazek, že krok za krokem připraví Německo na nové války. Ovšemže tyto války nejsou věcí pouze připravenosti armády, ale zároveň možné podpory ze strany širší veřejnosti,“ uvedl v rozhovoru pro srbský list německý politik.

Tvrzení Winfrieda Wolfa se zdá neuvěřitelné. Může být vytrženo z kontextu nebo se mu jednalo o určitý politický plán, jak se v současnosti Srbsku zalíbit? Náhledem do dokumentů zjistíme, že tomu skutečně tak bylo, když čteme dokument o trendech německé obranné politiky nazvaný  „Trends in German Defense Policy: The Defense Policy Guidelines and the Centralization of Operational Control“. Dočteme se, že se tehdy koncem devadesátých let jednalo o reformu německé armády z obranné síly na armádu schopnou „odstrašující války“, a to v takzvaném „centrálním regionu“ Evropy. V  dokumentu se můžeme dočíst o plánovaném národním zájmu v rámci podpory rozvoje bundeswehru. Mezi výzvami pro německou bezpečnost jsou mimo Ruska uvedeny také regionální evropské konflikty jugoslávského typu, které by mohly eskalovat.

Washingtonská schůzka a Rambouillet

V USA se již jednalo o možné uplatnění nové německé koncepce v praxi. Napomohla tomu situace v bývalé Jugoslávii a zájmy Německa se angažovat. Nastala ale potřeba nechat toto schválit v rámci NATO. V říjnu 1998 odlétá „silná“ německá delegace Joschka Fischer, Oskar Lafontaine a Gerhard Schröder do Washingtonu na jednání s USA. Der Spiegel tehdy schůzku označil za vstup červeno-zelené koalice do velké politiky: „Nešlo o jednání o programech Zelených o ekologii nebo míře zdanění. Bill Clinton měl obavu ze zeleného pacifisty Fischera.“ Jak ale píše Spiegel, slib budoucího kancléře za SPD Schrödera o ochotě nasazení německých stíhacích letounů v balkánském tažení navodil americkému prezidentovi dobrou náladu.  Navíc se k jednání přidali Günter Verheugen (SPD) a Ludger Volmer (Zelení). USA si jednáním zajistily předání souhlasu pro akci NATO na Balkáně mezi starou a nastupující novou německou vládou. Podle této schůzky je jasné, že bombardování bylo dopředu systematicky připravováno.
Sedmnáctidenní jednání ve Francii na zámku v Rambouillet v únoru a březnu 1999 nelze snad ani brát vážně. Neboť jugoslávská delegace přijala prakticky všechny požadavky, které Američané vznesli, ale požadavek týkající se rozmístění vojsk NATO na území Svazové republiky Jugoslávie a Kosova nepřijala. Ostatně jako o provokačním textu mluvil také později v červnu 1999 Henry Kessinger pro Daily Telegraph: „Byl to hrozný diplomatický dokument, který by v této podobě neměl být nikdy prezentován.“

Situaci dokresluje záznam na webu Britských listů v překladu diskusního pořadu, který uspořádalo na britské komerční televizi Channel Four v neděli 28. března ve 20 hodin zpravodajské studio redakce Independent Television News. Pořad se uskutečnil již několik dní po začátku bombardování.

Jon Snow (novinář): „Jsme na pokraji vojenské akce. Není ještě pozdě se jí vyhnout, ale...“

Madeleine Albrightová: „Bělehradské bezpečnostní jednotky zvyšují své neospravedlnitelné agresívní akce v Kosovu...“

„Tato mise (zřejmě Rambouillet) byla poslední šancí na mírové řešení bez užití zbraní.“

„Budeme systematicky útočit, rozrušovat, degradovat, devastovat...“

Prezident Clinton: „Jestliže není prezident Miloševič ochoten učinit mír, my jsme ochotni omezit jeho schopnost vést válku.“

Prezident Clinton: „Na konci dvacátého století a po ukončení studené války my a naši spojenci máme šanci zanechat našim dětem Evropu, která je svobodná, mírová a stabilizovaná.“

Srbská obrana

Výzvědné letadlo U2 24. března v 19:45 opustilo vzdušný prostor Jugoslávie nad Kosovem. Ale již ráno bylo osm amerických bombardérů B-52H připraveno na letišti Fairford ve Velké Británii. Když odstartovaly, letěly oklikou přes Gibraltar, zdržovaly se ve vzdušném prostoru Jižní Evropy, čekaly na soumrak a signál odpálení raket AGM-86C. K tomu byly vypáleny další rakety tomahawk z křižníků plovoucích v Jaderském moři. Ještě před osmou hodinou večer jugoslávské radary zaznamenaly ve vzdušeném prostoru několik set letadel a v 19:50 startuje z letiště v Niši srbský pilot v migu-29 a za ním další dva migy. Všechny tři migy byly okamžitě zasaženy. Po osmé hodině startují z jiného letiště opět dva migy a opět s neúspěšnou akcí. Jugoslávská armáda se pokouší bránit svým zastaralým systémem raketové obrany. Během dvaceti vteřin byly polohy radarů zjištěny a jugoslávská protiletecká obrana musela neustále měnit své postavení a nastražovat falešné cíle. I přes zastaralou vojenskou techniku se podařilo jugoslávské obraně sestřelit do té doby nezranitelný letoun – útočný bombardér f117 stealth (vše k jugoslávské letecké obraně ZDE). Vše bylo marné a jugoslávská armáda se nemohla soustředěnému útoku NATO ubránit.

Následky bombardování

Následky bombardování se v Srbsku dodnes sčítají. Mluví-li se o lidských ztrátách, údaje se značně liší, od 1500 až 2500 zahynulých. Škody na infrastruktuře, továrny, nemocnice, školy apod. se odhadují od 30 do 50 miliard dolarů. Nepřímo způsobené škody, vyčíslené jako hospodářské ztráty, se odhadují přibližně na 100 miliard dolarů.

Dodnes jsou v srbské veřejnosti nejvíce probírány následky používání bomb s nízkým obsahem uranu a někdo spočítal, že mohlo být na území Srbska a Kosova shozeno celkem až patnáct tun ochuzeného uranu. Média píší, že díky prachu a větru byl uran šířen po celém území Srbska, do měst, že jej také vdechovala chovná zvířata a následně se dostal do zažívacího traktu lidí. V těchto dnech se často rozebírá tato tématika https://www.nasiusvetu.com/izdvajamo/24879/analiza-drzavne-komisije-jezive-posledice-bombardovanja-po-decu/ ) a mluví se o dětech narozených v letech 1999 a 2015, které jsou více náchylné k maligním onemocněním různého typu rakoviny.

Lítost diplomatů NATO

V neděli 24. března se na mnoha místech Srbska konala shromáždění k uctění památky obětí. V jednom bělehradském parku (Tašmajdan) se shromáždění účastnili také diplomaté osmi zemí NATO – USA, Německa, Nizozemí, Norska, Velké Británie, Itálie, Francie a Kanady. Diplomaté v oficiálním prohlášení vyjádřili lítost: „Vyjadřujeme účast nad bolestí způsobenou všem, kteří během válek v devadesátých letech ztratili své blízké.“ Navíc se v prohlášení zavázali, že vynaloží veškeré úsilí, aby v regionu bylo dosaženo trvalé stability a míru.

Nyní si diplomaté sypou popel na hlavu, a to za předchozí diplomatické selhání. Diplomacie šla tehdy stranou díky určitým politickým cílům. Jedním z nich bylo a dodnes je dostat Srbsko do NATO. To se nedaří, a to právě díky tehdejší agresi. Ve zmíněném parku, kde v roce 1999 zahynulo 79 lidí včetně čtyřletého chlapce, měl projev srbský prezident Aleksandar Vučić, který prohlásil, že Srbsko nechce do NATO a zůstane neutrální zemí.

Mirko Radušević

Reklama
Reklama