The Hu (hu znamená mongolsky člověk; podobnost názvu s názvem britské kapely je čistě záměrná) jsou i pro posluchače s širokým spektrem zájmů docela oříšek. Nelze u nich snadno určit, jestli hrají rock, nebo folk. Absenci elektrických kytar dohání exoticky působícími lidovými nástroji, ale nečekejte nějakou Moravanku. Rytmus hudby je totiž opravdu rockovou záležitostí. Možná právě proto se u The Hu užívá termínu hunnu rock.
Kromě vzhledu nástrojů není ani zpěv potomků velkého Čingischána Středoevropanům plně blízký. Na hrubý hrdelní (alikvotní) projev v našich končinách nejsme zvyklí, ovšem na zmrzlém severu podobné praktiky užívají laponští Sámové. Ti si pěveckou techniku zřejmě přinesli až a Asie při stěhování národů.
Hudba však není jen spojením nástrojů a hlasu. Hudba je také (a především) o lidech! Členové kapely to na pódiu rozjeli, jako kdyby neměl nastat zítřek. Posluchači sice možná chvíli nechápali, na co vlastně přišli, ale záhy si většina zmatených začala pokyvovat hlavami... a už to jelo. Mystické vyznění etnických nástrojů v kombinaci se zmíněným zpěvem prostě dokáže strhnout dav.
Zkušenější posluchač mohl odhalit podobnou energii, jakou do svých vystoupení vkládá brazilská Sepultura, ale i ten méně znalý si užíval euforii která se hledištěm šířila. Frontman udržoval kontakt s publikem, což mu vyneslo plusové body v jásotu přihlížejících.
Skoro až neuvěřitelně působil fakt, že se mezi diváky pohybovali i (přibližně) padesátníci. To ale pouze dokazuje, že rocková hudba není pouze pro mladé.
Jednoduše lze říci, že The Hu si umí publikum získat okamžitě. Na domácí scéně se jedá o pojem "s velkým P", Asie jim bude brzy ležet u nohou. Na Západě si nájezdníci reputaci teprve budují, ale díky YouTube a vyprodaným evropským koncertům se jejich hvězda jistě brzy vyhoupne hodně vysoko.
Přibližně v polovině vystoupení se rozjásaná nálada poněkud zlomila. Došlo na zmínku o tragické smrti Černé Mamby, basketbalové legendy Kobeho Bryanta, a jeho dcery Gianny. Jak The Hu, tak diváci si velikána připomněli. Jeho odchod je stále aktuálním tématem, které hýbe společností.
Pak opět zavládl hunnu rock, který vytáhl pochmurnou náladu nahoru a držel kvalitně rozjetou show až do konce. Nutno podotknout, že zvučení bylo bezchybné, takže bylo možné užít si každý tón každé skladby.
Ještě před tím, než si The Hu podrobili pódium, rozparádila publikum americká skákačková banda Fire From The Gods. Kapela dokázala přítomné také kvalině rozparádit a nažhavit na hlavní hvězdu večera.
Styl Fire From The Gods je tuzemskému publiku o něco bližší, takže si přítomní mohli i řádně zapařit. Fúze metalové hudby s rytmičností rapu prostě funguje, což se projevilo podupáváním, poskakováním a máváním hlavou, rukama či například trikem nad hlavou...
