Dluh není náš druh. Proč zbytečně neutrácet + TIPY, jak šetřit

ještě kouknout do knihy, jestli k tom uněco není... strana kolem 40

Do hospody bez peněz nelez – aneb nekupujme si věci, na které nemáme. To je tak jednoduchá a logická myšlenka, že k ní nic jiného, rádoby odborné argumenty, dodávat netřeba. Praxe je ovšem zcela odlišná. Dnes je naprosto běžné, že si pořizujeme věci, které nutně nepotřebujeme, za peníze, které nemáme, abychom možná někoho ohromili či zaujali. Kdo ví? Nebo abychom se uspokojili věcmi, které použijeme jen párkrát. Ruku na srdce, jak často používáme například všechny ty kuchyňské roboty a další přístroje v domácnosti? To schéma je jasné – jak utrácíme (míněno zbytečně, proto jsem nepoužil slovo „nakupujeme“), tak se zadlužujeme, jak se zadlužujeme, tak (někteří) více pracujeme, jak více pracujeme, tak více vyděláváme, jak více vyděláváme, tak ale začneme i více utrácet, životní náklady se zvyšují a tak dále a tak dále. Do dluhové spirály se nedostávají výhradně nízko-příjmové kategorie, ale naopak spíše ty středně-příjmové – jejich vyšším výdělkům odpovídá i vyšší životní standard a tomu odpovídající náklady. A pokud příjmy, byť dočasně, poklesnou, ukazuje se, že je těžší se vzdát určité úrovně života (více u přísloví „Jednou jsi dole, jednou nahoře“). Přichází tedy úvěr, a pokud se příjmy nevrátí na původní výši, tak vzápětí i problémy. Robert Kiyosaki nazval tento životní styl „krysím závodem“. Nabízím zde proto velmi aktuální a krutě pravdivé heslo, kterým se ale málokdo dnes řídí: „Bohatý je ten, kdo nemá dluhy“, případně ještě jedno takové poselství o naší skromnosti: „Chceme-li zvětšovat své bohatství, musíme se naučit žít s málem.“ Motivujícím by pro nás v této souvislosti mohlo být i gruzínské přísloví, které nám dává určitou „šanci“ do budoucna: „Bohatství je jako moucha. Někdy na orchideji, někdy na hnoji.“ A když už jsem začal hospodou, tak si dovolím tuto pasáž ukončit trefným „oči by jedly, ale ústa už nemohou“.

Kdo šetří, má za tři – aneb nejprve si naspořím, pak případně kupuji, nikoliv obráceně. V dnešní konzumní a spotřební době to funguje přesně opačně – teď si užíváme, „žijeme přece jenom jednou“, a pak to nějak splatíme. Za prvé je to cesta do pekel a do nesvobody celoživotního stresu ze splácení dluhů. Za druhé je nutné neustále připomínat, že štěstí a radost ze života není jen o penězích a hromadění zbytných statků. Prostě se musíme vrátit ke kořenům a naučit se opět normálně žít a rozumně šetřit. To ale neznamená, že nebudeme velkorysí a že „si necháme pro korunu vrtat koleno“. Skromnost a úspornost není lakota, spíše rozumná nenáročnost, a když je potřeba, tak i prostá velkorysost. Finanční gramotnost z mého pohledu není o tom, nekupovat věci, na které nemáme. To by bylo, podle mého názoru, trochu málo. Finanční gramotnost by měla znamenat nekupovat věci i přesto, že si to dovolit můžeme. Navíc to není vždy jen o ceně, jak praví latinské přísloví „často levný džbán chová vznešený nápoj“. Hlavně se kvůli touze po penězích, abychom si za ně kupovali zbytečnosti, nenechme zlákat na úplné scestí: „Kdo šetří, má za tři, kdo krade má za deset“, proto nabízím jinou verzi téhož pořekadla: „Kdo šetří, má za tři, kdo rozumně investuje, má za čtyři.“ Abychom to správně pochopili, šetřit zároveň neznamená nechat peníze tupě ležet bez užitku ladem například na běžném účtu nebo doma v prádelníku.

Všude dobře, doma nejlépe – aneb když na to nemám, nejezdím k oceánu, do Karibiku, do Dolomit ani ke Středozemnímu moři, ale zůstanu doma. Respektive dovolenou trávím někde v českých luzích a hájích a samozřejmě levněji. Máme to tu krásné, voda hučí po lučinách, bory šumí po skalinách. Za největší hloupost a pošetilost při zadlužování považuji půjčky „na vánoční dárky“ (viz dále „Desatero pro utrácení na Vánoce“) či na věci zážitkového typu, jako je právě dovolená, svatba či oslava narozenin, maturity, státnic, rozvodu. Podle průzkumu jedné banky by si na svatbu byla ochotna půjčit více než třetina mladých lidí a podle výzkumu jiné finanční instituce tak prý učinilo v posledních pěti letech 17 % ženících se / vdávajících se Čechů. Vždyť si to na takové „vypůjčené“ dovolené, svatbě či oslavě ani nemůžeme užít při představě, že ji budeme následující dva roky splácet. Platí proto taktické pravidlo – úvěr nedává smysl tam, kde splácení trvá déle, než je životnost věci, kterou jsem si za půjčené peníze pořídil. To se leckdy týká i nepromyšlených půjček na spotřební zboží a elektroniku. Zde nemohu jinak než ocitovat jedno hebrejské přísloví: „Mnozí dokáží utratit peníze za darebnosti a současně nemají na chleba.“ Musíme si prostě jakýmkoliv způsobem vštípit do hlavy, že „dluh není náš druh“.

ONLINE SROVNÁNÍ>>> Kreditní karty (včetně slev a bonusů)>>> Půjčky: Trasparentní hodnota RPSN i výše splátek>>> Hypotéky>>> Energie

SPECIÁL – Vše o hypotékách

- hraný on-line seriál

- tipy, jak vybrat nejvýhodnější hypotéku

- aktuální i praktické informace o úrokových sazbách

Spoustu dalších praktických informací pojatých nevšedním a originálním způsobem pomocí známých přísloví, přirovnání a rčení se dozvíte v nové knize Patrika Nachera: Konec finančních negramotů v Čechách.

PRÁVĚ V PRODEJI

Zdravý selský rozum musí zvítězit nad hloupostí, pokrytectvím a demagogií! Přestaňte doplácet na šmejdy a vychytralé rádobyporadce, kteří místo na vás myslí na vlastní kapsu. Zásady finanční gramotnosti vysvětlené pomocí známých přísloví si osvojíte snadno a rychle...

Prima Rádce je také na Facebooku. Najdete nás zde.