KOMENTÁŘ JANY KUNŠTEKOVÉ: Youtuber Kovy a mediální výchova

9. 6. 2017 TOP STAR: Kovy je aktuálně jedním z nejvíce vydělávajících youtuberů v Česku
9. 6. 2017 TOP STAR: Kovy je aktuálně jedním z nejvíce vydělávajících youtuberů v Česku

V rámci svých debat s dětmi mimo vyučovaný předmět jsem byla často konfrontována s tím, že neznám Kovyho. Dělá si geniální srandu z "mamynek", bylo mi řečeno. "Je super!" Kovy je prostě youtuberská celebrita. Shlédla jsem video, kde si celkem po právu dělá legraci z lidí, kteří jsou ochotni sdílet na internetu skoro všechno ze svého soukromí a své tvořivosti, až člověk žasne nad jejich nesoudností. Celkem jsem ale pochopila, že Kovyho videa jsou založena na posmívání se. Nemám tolik času ani dost odolnosti na to, abych shlédla jeho reklamní videa, ale stačila mi "Expedice do Ruska", kde se posmívá Rusku a tamním lidem. Všechno v Rusku je divné a nechutné, i jablka na stromech (cizích). Jeho performance je založená na tváření se znechuceně či povzneseně a následném předstírání zvracení. Možná že to jako umělecký výkon dneska stačí, těžko říct.

Když se mi tedy doneslo, že tento influencer - tedy vlivná osoba - má v rámci spolupráce s nadací Člověk v tísni natáčet videa, která budou v rámci programu Jeden svět na školách promítána dětem a která mají přispět k mediální gramotnosti a vůbec vytvářet předpolí pro "nutnost" zavést ve školách mediální výchovu, zbystřila jsem.

Pustila jsem si první ze dvou videí, zatím dostupných na youtube, kde na začátku říká, jaké otázky si máme klást při sledování či čtení zpráv. KDO? CO? KOMU? JAK? PROČ?

Těžko mít námitek. První video se tedy věnuje rozboru KDO? Na pozadí, před kterým se přesvědčivě se tvářící chlapec snaží vzdělávat děti, defilují stránky a weby médií i s jejich vydavateli a majiteli. Vlastnictví médií je byznys, pod každým článkem je podepsaný novinář. Je důležité se ptát, čí byznys to je, říká Kovy. V anketě pak mladí lidé odpovídají na otázku, zda znají některé novináře a jaké by novináři měli mít vlastnosti. Měli by hlavně psát pravdu, říkaji mladí respondenti. Vzápětí ovšem následuje první faul. Novináři by měli přebírat informace jen od renomovaných tiskových agentur jako jsou ČTK, Reuters, AFP nabo AP, podle Kovyho. Ty jsou jaksi samy o sobě pravdivé, prověřené a nepochybuje se o nich. Přestože pod jejich zprávami často žádný novinář podepsaný není, není tam ani zkratka, jen název agentury. Říká se tomu self- trust aklamace - zprávy jsou pravdivé a basta. Přestože tyto agentury psaly o zbraních hromadného ničení v Iráku, které byly oficiální dezinformací, dnešní řečí fake news amerického ministerstva obrany. Nebo o plynových útocích v Sýrii, kteréžto zprávy tvořil člověk sedící nad kebabárnou v Coventry a podepisující se jako Syrská organizace pro lidská práva (SOHR). Byly brány jako Slovo Boží, o němž se nepochybuje a tvořily předpolí pro americké útoky. Nepochybuje se o nich, dle Kovyho a Člověka v tísni, ani teď. Vzhledem k tomu, že souběžně s mediální výchovou probíhá i výuka kritického myšlení, vedená stejnými aktéry, poněkud z toho mrazí.

Kovy se zřejmě nikdy v profesionální novinařině nepohyboval. Nemá základní znalosti fungování řemesla. Nebo je divákům zamlčuje. V tisku lze běžně najít řadu článků, k jejichž tvorbě autor použil agenturní zdroj. Třeba právě vychvalovné ČTK nebo Reuters. Agenturní zpráva však tvoří pouze část jeho článku. Další kousky přidělal autor podle svého uvážení. Takový článek je obvykle podepsán zkratkou autora, za níž jsou uvedeny zkratky agentur, z nichž čerpal. V mém případě by to bylo (jkm, ČTK, APA). Použití zkratek, které Kovy považuje za kouzelné zaklínadlo nemusí vůbec zaručovat, že v části, kterou zpracoval sám redaktor, není chyba nebo vyslovená lež.

Nebudu tady rozebírat celý první díl videa z plánovaných pěti. Končí zhruba tím, že nejobjektivnější jsou veřejnoprávní média, protože si je platíme všichni a tudíž jsou naše - tato věta myslím stačí. Pod titulkem Mediální odborník tam mluví Michael Rozsypal z Českého rozhlasu, který tuto nehoráznost otevřeně říká. Veřejnoprávní média nejsou zaměřena na zisk svého majitele a tudíž mohou informovat objektivně. Veřejnoprávní média jsou nezávislá na vládě nebo jakékoli státní moci. O vlivových skupinách, které dnes a denně určují, co si má národ myslet, kterážto osvěta je často v přímém rozporu s tím, čemu se říká objektivita, ani slovo. To se ukazuje při každých volbách, kde se zájmové skupiny, spojené s určitými politickými subjekty, v podstatě snaží předem určit výsledek voleb. A pak se všichni novináři i experti ve studiu "objektivně" diví, jak blbě ten který národ vybral. Brát v úvahu  mínění valné části veřejnosti je vůbec "out".  Ani slovo neřekl expert o tom, že čím dál větší část platičů koncesionářských poplatků je s veřejnoprávními médii hrubě nespokojena. Já sama televizi nemám, z výše uvedených důvodů, ale i ke mně se donesly fake news ČT o tom, že průměrný plat učitelů je 39 tisíc. Nebýt zpochybnění, které provedl "bulvární" Blesk, bylo by to tak zůstalo. Pro novináře, kteří podle dětí v Kovyho anketě mají psát pravdu, je příliš namáhavé a z hlediska "nezávislosti" i riskantní, jít do škol a pravdu zjistit. Tedy pro ty, kteří berou zprávy od ověřených agentur a z ověřených zdrojů. Týká se i novinářů většiny ostatních vydavatelských domů, podle jejichž článků bychom už my učitelé měli mít vpravdě německé platy. A to je jen špička ledovce.

Jak jsem se předsudečně domnívala, mediální výchova pod slibem, že naučí děti rozpoznávat fake news, seriózní zprávy, publicistiku, reklamu, product placement a další, jednoznačně míří k opaku toho, co proklamuje. Slouží k tomu samozřejmě i podprahové techniky, kdy usmívající se Marcela Augustová je na pozadí, když se mluví o ověřených zprávách, a Parlamentní listy nebo Aeronet, když se mluví o fake news. Těm se věnuje druhé video, přesně s tímto poselstvím. Zde Kovy učí děti rozeznávat PR články a zprávy, přičemž se neopomene lichotivě zmínit o "infotainmentu", což je žánr, kterému se na youtube věnuje on sám. Tedy "seriózním zprávám, podávaným zábavnou formou".

A v tom je vždycky jádro pudla manipulace. Něco pravdy, něco lži, něco polopravdy, vše hezky zabaleno a zaštítěno populární tvářičkou.

Mediální výchova jako samostatný předmět je podle mého názoru nesmysl. Pouze kvalitní vzdělání, podpořené tvrdými fakty a jazykovou vybaveností,  vytváří prostor pro schopnost kriticky myslet a tím i rozeznávat validitu předkládaných informací. Protože na kvalitní vzdělání se rezignuje a učení se faktům je týrání a omezování dětí, zavedeme předmět, který dokončí zkázu. Řekneme dětem rovnou, o čem nemají pochybovat a hlavně čemu (komu) ani omylem nemají nikdy věřit.

Když vycházím z vlastní zkušenosti, u českých médií je hlavně hodně toho, o čem neinformují vůbec. Protože to pak v podstatě neexistuje. Pro svou vlastní novinářskou práci hledám výhradně zahraniční zdroje, protože naše vlastní jsou velmi nedostatečné, když to řeknu kulantně. Naše veřejnoprávní média v rámci rozpočtu z námi placených koncesionářských poplatků totiž prakticky zrušila zahraniční korespondenty - kromě několika.

Kdyby se mi tedy dostalo možnosti učit mediální výdhovu - což nehrozí, na tento zdroj obživy se chystají jiní, jak jsem pochopila - pustila bych dětem a studentům Kovyho videa a chtěla bych od nich slyšet, kde on sám porušil pravidla, o kterých tak zaníceně hovoří. Třeba to, KDO stojí za projektem a PROČ zrovna školy jsou cílem "mediální výchovy".

Kovyho mediální ring 1. ZDE

 

Jana Kunšteková

 

 

 Názory publikované v této sekci nelze ztotožňovat s postoji redakce Zpravodajsví FTV Prima.

Tento článek najdete v těchto speciálech

reklama