Teď už víme, které reklamy byly plné neakceptovatelných stereotypů či dokonce, považte tu hrůzu, částí (polo)nahých ženských těl. No uznejte sami! Přece už byl zapotřebí nějaký tribunál, složený z dělných žen z lidu, který by takovým nehoráznostem zatrhl tipec.
Přece není možné, aby reklama byla čistě věcí mezi zadavatelem a kreativní agenturou. Nebo mezi tím, kdo zboží nabízí a tím, kdo ho konzumuje. Ne, ne!
Tady byl zoufale zapotřebí ještě nějaký další článek, který by reklamu zodpovědně posoudil z hlediska nejnovějších ideologických trendů. Někdo, kdo vysvětlí spotřebiteli, co si má o reklamě vlastně myslet a na zadavatele „nevhodné“ reklamy udělá varovné tytyty! A to všechno ještě za peníze nás všech.
Za anticenou Sexistické prasátečko, která se letos konala podesáté (a naposledy), stojí nezisková organizace Nesehnutí. Ta jako každá správná neziskovka bere na svou blahodárnou činnost také peníze z veřejných zdrojů. Jen za loňský rok získalo hnutí z prostředků Ministerstva zahraničních věcí a Ministerstva práce a sociálních věcí bezmála šest milionů korun…
Jak říkají k „prasátečku“ sami organizátoři: „Zapojujeme veřejnost, aby upozornila na sexistickou reklamu, která může mít vážné dopady na celou společnost.“ To je po všech stranách chvályhodný počin - zapojovat veřejnost do toho, aby upozorňovala. Nahlašovala, a tak podobně.
Vždyť už legendární Keliška ze Slunce, seno říkávala: „Ne, že bych udávala. Ale hlásit se to musí.“ A co už jiného by se mělo hlásit, nežli dámské pozadí na billboardech! Taková zvrácenost!
„Nechceme odsuzovat zhotovitele či zhotovitelky, ale usilujeme o vkusnou reklamu bez posilování stereotypů,“ říkají dále organizátoři. I to je velmi ušlechtilé, protože posilovat stereotypy, podle nichž je žena ženou a muž mužem, je v dnešní společnosti krajně nevhodné.
Je naopak třeba podporovat vytváření virtuální reality, kde má muž dvě ňadra, jimiž kojí batole neurčitého pohlaví, zatímco jeho žena se právě chystá sfárat do dolů na dvanáctihodinovou stachanovskou šichtu. To je ideálně nestereotypní přístup!
A teď chvíli vážně a bez ironie! Cílem reklamy je vzbudit zájem o produkt nebo službu. A udělat to vtipně, chytře, provokativně, zapamatovatelně a v ideálním případě úplně jinak než konkurence. Cílem reklamy není vychovávat ani vytvářet morální standardy.
Reklama není ani škola, ani klášter, ani kurz etikety. Reklama je nástroj jak prodat produkty nebo služby. A třeba i za pomoci sdělení se sexuálním podtextem – protože ať se to někomu může v dnešní politicky korektní době nelíbit sebevíc – sex byl, je a bude zcela běžnou součástí našeho života (tedy alespoň my šťastnější to tak máme).
Jestli někdo cítí potřebu tahat do reklamy ideologii, respektive kritizovat, že nějaký spot nebo plakát současné ideové módní trendy nedostatečně zohledňuje, že nevěnuje dost pozornosti genderu, má na takový názor právo. Ale neexistuje sebemenší důvod, proč by na takový názor měl čerpat peníze z veřejných prostředků, jako to dělal organizátor „prasátečka“.
Paradoxem čerpání z veřejných zdrojů totiž je, že pak na tuto veskrze hloupou anticenu museli nedobrovolně přispívat i ti daňoví poplatníci, kteří se zobrazením sexu v reklamě žádné problémy nemají, kterým se reklamy líbily a dokonce i ti, kteří si ony kritizované reklamy nechali zadat, či ti, kdo je sami vytvořili…
Po deseti letech ale Sexistické prasátečko, tahle zbytečňoučká kravinečka, placená z našich daniček, končí. A to je dobrá zpráva. Špatná zpráva ovšem je, že další obdobně hloupé projekty už čekají v řadě na veřejné peníze. Které jim bohužel opět někdo přiklepne, aniž by se zeptal veřejnosti.
