KOMENTÁŘ TEREZY SPENCEROVÉ: Budou iniciátoři falešné kauzy Russiagate „předhozeni lvům“?

Vyšetřování skandálu kolem údajné Trumpovy spolupráce s Ruskem končí bez jakéhokoli důkazu, že by prezident USA opravdu byl „Putinovým agentem“…
Po volbách prohrála Hillary znovu
Po volbách prohrála Hillary znovu
BabylonRadio
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Tak už je to tady. Americký ministr spravedlnosti Richard Barr shrnul tzv. Muellerovu zprávu o vyšetřování Donalda Trumpa a jeho vazeb na Rusko. Sám Barr už v půli února konstatoval, že v rámci skandálu zvaného Russiagate žádné takové vazby nalezeny nebyly, nicméně nyní zpráva alespoň neočišťuje Trumpa z bránění spravedlnosti, a tak je očividné, že právě na tom se nyní Demokraté a všichni „trumpobijci“ obecně začnou „vozit“ a pokračovat ve svém „boji“. Ale i kdyby dokument neponechával „otevřený konec“, bylo by to nejspíš jedno, protože třeba demokratický šéf sněmovního justičního výboru Jerrold Nadler už prohlásil, že i když zpráva Trumpa ze spojení s Ruskem neusvědčuje, „my víme“, že s Rusy spolupracoval… Představa, že takto uvažující lidé spolurozhodují o chodu „světa“, je vcelku děsivá.

Nicméně, pro „zbytek světa“ Muellerova zpráva přináší několik jasných konstatování: Prezident Trump nebyl obviněn a Mueller ani žádné obvinění nedoporučuje.

Ruští hackeři, kteří měli ovlivňovat volby v roce 2016, byli obviněni, ale žádný Američan nebyl obviněn spolu s nimi, že by s Moskvou konspiroval a chtěl zvrátit průběh voleb. Obviněno bylo bezmála třicet lidí, a mezi nimi byli i lidé blízcí Trumpovi v době kampaně, ale nikdo z nich kvůli spolupráci s Ruskem. Většina z obviněných a usvědčených, jako například bývalý Trumpův poradce pro otázky národní bezpečnosti Mike Flynn nebo poradce kampaně George Papadopoulos, byli obžalováni z procesních nebo jiných zločinů, které ale nesouvisely s hlavním případem, stejně jako tomu bylo v případě sedmiletého trestu pro Paula Manaforta kvůli jeho rozmáchlému lobbingu na Ukrajině.

Jasné je dnes už také to, že tzv. Steeleova složka, která se stala hlavním podkladem pro Trumpovo prošetřování, byla zaplacena z fondů kampaně Hillary Clintonové a Demokratické strany, že se bývalý britský agent Christopher Steele, hlavní autor „složky“, ani před americkým ministerstvem spravedlnosti netajil tím, že jeho hlavím cílem je zničit Trumpa, že většina „důkazů“ ze „složky“ pocházela z otevřených zdrojů, které se nikdo nenamáhal ani ověřit, že FBI selektivně sbírala důkazy proti Papadopoulosovi a dalším prostřednictvím nastrčeného informátora, který se sám dušoval, že jsou všichni nevinní, že to vše v podstatě vypadá na pokus FBI, CIA a ministerstva spravedlnosti podvést nejen veřejnost, ale v první řadě americké federální soudy…

Suma sumárum, rozsáhlé spiknutí amerických politiků, bezpečnostní úřadů a médií, které mělo svrhnout prezidenta USA pro spolupráci s Ruskem, splasklo. Právě za této situace by se nemělo zapomínat na Hillary Clintonovou, která po porážce ve volbách podle všeho stála u samého počátku procesu, jemuž Trump s oblibou (a navíc i vcelku trefně) říká „hon na čarodějnice“. Ve spolupráci s tzv. deep state se jí vytrvalým lhaním podařilo delegitimizovat Trumpa dřív, než se vůbec chopil úřadu, ochromit jeho zahraniční politiku, která chtěla snížit mezinárodní zátěž USA ve prospěch domácích problémů, polarizovat a zradikalizovat společnost, paralyzovat ministerstvo spravedlnosti USA do té míry, že nebylo s to se této vlně postavit, a v neposlední řadě izolovat Trumpa na americké politické scéně…

„Zbraně hromadného ničení v Iráku byly pro média těžkou ztrátou na kráse, Russiagate je nyní už rovnou zničil,“ shrnuje aktivistickou roli médií v celém skandálu Matt Taibi, respektovaný americký novinář z Rolling Stone. Jeho kolegyně Caitlin Johnstoneová na portálu Medium zachází o něco dál: „Všichni politici, všechny mediální tváře, všichni, kdo píší na Twitteru, a všichni, kdo spolkli všechny ty hromady šílených keců, se oficiálně a doživotně zdiskreditovali. (…) Lidé, kteří nás ponořili do dvou let toho „ruského“ bláznění, jsou těmi posledními, komu by měl někdo naslouchat, když zase budou rozhodovat o budoucím směřování našeho světa.“

V zásadě mají samozřejmě pravdu. Svět ale, obávám se, na principu prosté spravedlnosti nebo "zločinu a trestu" nefunguje. Politika je uměním možného a síly, které stojí proti Trumpovi a jeho původně proklamované politice, krach Muellerova vyšetřování neberou jako prohru, což platí nejen pro ty americké, ale třebas i ty české. Jejich kapacity nejsou zdaleka vyčerpány, a tak není ani v nejmenším jisté, že budou Hillary a spol „předhozeni lvům“.

 

Tereza Spencerová

Tento článek najdete v těchto speciálech
Reklama
Reklama