KOMENTÁŘ TEREZY SPENCEROVÉ: Erdoganovo Pyrrhovo volební vítězství

Je jasné, že Erdoganovým prvním a hlavním úkolem bude stabilizace ekonomiky, je ale otázkou, zda se pro investice obrátí k Západu, nebo k Číně a Eurasii obecně.
Erdogan vyhrál, i když chtěl vyhrát víc...
Erdogan vyhrál, i když chtěl vyhrát víc...
anews

reklama

Byl to volební supervíkend. Nicméně na rozdíl od prezidentských voleb na Slovensku, kde se ve druhém kole utkali dva „proevropští“ kandidáti, nebo prvního kola voleb na Ukrajině, kde se programy tří hlavních „majdanovských“ favoritů v hlavních bodech prakticky nelišily, nabídly skutečnou „volbu“ ve smyslu výběru mezi politickými alternativami, „kupodivu“ až místní volby v Turecku. Strana AKP prezidenta Recepa Erdogana v nich celkovým ziskem asi 44 procent sice zvítězila, ale ve prospěch opoziční sociálnědemokratické Lidové republikánské strany (CHP) ztratila velká města typu Ankary, Izmiru, Adany či Antalye. V patnáctimilionovém Istanbulu se zisky AKP i CHP nakonec lišily o pouhých asi dvacet tisíc hlasů a po dni plném přetahování o to, kdo že je vítězem, nakonec Erdoganova AKP přece jen přiznala prohru.

Byly to první volby od chvíle, kdy si Recep Erdogan loni v červnu v referendu nechal potvrdit posílení svých pravomocí, a jako takové ta byly vnímány jako svého druhu plebiscit o jeho vládě „jednoho muže“. Místní volby sice nemají přímý vliv na fungování centrální vlády, přesto lze jejich výsledky považovat za jasný výraz nesouhlasu s Erdoganovou vládou v době, kdy turecká ekonomika prudce klesá, ceny rostou a nezaměstnanost se blíží k nejvyšším číslům za poslední tři dekády. Volební účast byla sice o něco nižší než při loňském referendu, ale i tak dosáhla 83 procent, což více méně dvojnásobně převyšuje „volební nadšení“ v už zmíněných hlasováních na Slovensku či na Ukrajině.

Zvlášť ztráta Istanbulu bude pro Recepa Erdogana a jeho AKP bolestná. V čele tamní kandidátky stál někdejší premiér a prezidentův „kůň“ Binali Yildirim a v Istanbulu navíc započala Erdoganova „cesta vzhůru“, když právě tam byl v roce 1994 zvolen primátorem. A co víc, Istanbul je obchodním a průmyslovým srdcem Turecka, takže nelze vyloučit, že AKP přijde o tamní bohaté finanční a jiné zdroje, které až dosud straně i osobně prezidentu Erdoganovi často umožňovaly dělat voličům „pomyšlení“ a vítězit ve volbách…

Výsledky voleb ukazují i to, že přinejmenším ve velkých městech už přestala zabírat Erdoganova rétorika, která Turecko vykresluje jako oběť obklíčenou až ochromenou spiknutími organizovanými ze zahraničí. Mluvil dokonce o tom, že nynější hlasování bude „otázkou přežití“ národa, obviňoval CHP ze spolupráce s „teroristy“, což je běžný turecký politický výraz pro Kurdy, a prokurdskou stranu HDP rovnou přirovnával k „teroristické“ Straně kurdských pracujících (PKK). Zatímco ale ve velkých tureckých městech podobné strašení očividně příliš nezabralo, není bez zajímavosti, že prokurdská HDP ztratila několik měst na kurdském jihovýchodě země, ať už bude řeč o Sirnaku, Bitlísu nebo Bingolu. Nicméně, v Diyarbakiru, největším městě tureckého Kurdistánu, HDP zvítězila zcela jasně…

Ještě před vyhlášením výsledků voleb se Recep Erdogan nechal slyšet, že další volby čekají Turecko až za čtyři a půl roku, což mu prý dává dostatečně dlouhý „klid na práci“. Je jasné, že jeho prvním a hlavním úkolem bude stabilizace ekonomiky. Je ovšem otázkou, zda se Erdogan pro investice obrátí k Západu a bude se snažit zmírnit své rozpory se Spojenými státy, nebo zda se raději obrátí k Číně a Eurasii obecně. V prvním případě by totiž nejspíš musel začít s opozicí zacházet „v rukavičkách“, což je pro režim, který poslal desítky tisíc lidí do vězení pro prostou urážku hlavy státu, poněkud „nepříjemná“ varianta, a tak se obrat k Pekingu, Moskvě a k východu obecně zdá být přece jen logičtější. Recep Erdogan je ale mistr kreativního přístupu k realpolitice a umí i skvěle balancovat na „geopolitickém laně“, a tak se teprve uvidí, jakým způsobem k řešení ekonomických problémů své země přistoupí. V každém případě těsně před volbami zahrozil, že města a oblasti, které „nebudou v souladu s Ankarou“, skončí „už zítra v bankrotu“.   

Ekonomická situace sice volá po rychlých řešeních, ale Erdogan má po ruce ještě i páky, jimiž dokáže odvést pozornost „svých“ Turků od problémů. Minulý týden oznámil, že právě nyní, po volbách, začne teprve se vší rozhodností „řešit Sýrii“, konkrétně její severovýchod, který je ovládán Kurdy. Naznačoval, že je na programu cosi „velkého“, přičemž turecká armáda si přesně v té samé době otevřela fungl nové a moderní velící operační středisko. A když začali první voliči vhazovat hlasovací lístky do uren, turecké letectvo zase bombardovalo pozice tureckokurdské PKK v Iráku…

Brutálně realistické „Vrtěti psem“? Erdogan na to ale opravdu má až do dalších voleb čtyři a půl roku.

 

 

Tereza Spencerová

reklama

Tento článek najdete v těchto speciálech

reklama