KOMENTÁŘ TEREZY SPENCEROVÉ: Jak Merkelová v Mnichově mluvila o Rusku a Pence jen přikazoval Evropě…

Viceprezident USA podle všeho nechápe, nebo odmítá chápat, současnou realitu Evropy, v níž polovina Němců a Francouzů a více než třetina Britů považuje Spojené státy za hrozbu.
Dialog letos v Mnichově na programu nebyl
Dialog letos v Mnichově na programu nebyl
srf

reklama

Letošní bezpečnostní konference v Mnichově se nesla ve znamení zásadních rozporů mezi Německem a potažmo Evropou na straně jedné a Spojenými státy na straně druhé. To vše promítnuto ve dvou hlavních projevech, které na konferenci zazněly.

V prvním německá kancléřka Angela Merkelová zdůraznila, že je třeba udržovat „sankční tlak“ na Rusko, ale současně není možné rušit veškeré vazby, které Evropa s Ruskem má, neboť je to otázka „evropské geopolitiky“. A především pro Washington byla zcela jistě určena i menší historická připomínka: „Pokud jsme v časech studené války dováželi velké objemy ruského plynu, nevím, proč by se dnes situace měla tak výrazně změnit, abychom začali tvrdit, že Rusko už není naším partnerem.“ A odtud už bylo blízko k tématu Nord Stream II, za nímž si Berlín pevně stojí. Podle kancléřky prý žádnou kritickou závislost na ruském plynu nevyvolá: „Německo v nejbližších letech bude spolehlivým trhem pro plyn, ať už poteče odkudkoli.“ Jinými slovy, s lehkou nadsázkou platí, že se celý projev Angely Merkelové tak či onak točil kolem Ruska.

Druhý klíčový projev přednesl americký viceprezident Mike Pence. Vyzval Evropu, aby ve prospěch NATO vynakládala mnohem víc peněz než doposud. „Očekáváme, že každý člen NATO vypracuje plán, jak dosáhnout dvou procent HDP na zbrojní výdaje,“ oznámil s tím, že 20 procent z této sumy bude třeba směřovat přímo na „nákupy zbraní“. A žádnou diskusi nepřipustil: „Když prezident Trump říká, že spojenci z NATO musejí plnit své sliby – to je to, čemu říkáme být lídrem svobodného světa.“ Vzápětí znovu napadl projekt Nord Stream II s tím, že USA vůči němu zastávají „tvrdý postoj“ a „doporučují partnerům“, aby učinili totéž. Pak následovala kritika evropského postoje vůči Íránu. Prý „nastal čas, aby Evropa (po vzoru USA) odstoupila od jaderné dohody“, prohlásil v době, kdy evropské státy už spustily nový finanční mechanismus, který má ochránit obchody s Íránem před americkými sankcemi. Suma sumárum, celý Penceův projev se pro změnu točil kolem „rad“ i nepokrytých příkazů Evropské unii.

Mike Pence přijel do Evropy diktovat

KOMENTÁŘ TEREZY SPENCEROVÉ: S tažením proti Íránu USA v Evropě narazily, Netanjahu se ale může usmívat…

Viceprezident Pence podle všeho nechápe, nebo odmítá chápat, současnou realitu Evropy, v níž polovina Němců a Francouzů a více než třetina Britů považuje Spojené státy za hrozbu. A v níž například vlády Británie, Francie či Německa v mnoha ohledech přestávají dbát na hrozby amerických sankcí a nově dokonce nevěří ani v to, že nás v Evropě nějak ohrožuje ten čínský Huawei. Berlín v neposlední řadě netuší, proč by měl „Trumpovi“ platit clo za německé automobily, které se vyrábějí přímo v USA a zajišťují práci desítkám tisíc Američanů…

I proto evropští politici poslouchali Penceova slova s „kamennou tváří“, shrnuje třeba německý Der Spiegel s tím, že Pence popisoval „podivný paralelní vesmír“, v němž Amerika údajně vládne světu, ale všichni kolem vědí, že ve skutečnosti přepouští své pozice Rusku, Číně a dokonce i Íránu. „Je jasné, co v Penceově chápání znamená americké vůdcovství: jedni rozkazují, druzí poslouchají. To je jejich představa partnerství.“ 

Současně ale platí, že přeceňovat není třeba ani „rebelský potenciál“ projevu kancléřky Merkelové. Politička pomalu odchází ze všech funkcí, a tak si už může dovolit mnohem víc než politici, kteří ještě chtějí být znovu zvoleni. A i když se americká „message“ v Mnichově Evropanům nejspíš vůbec nelíbila, nechali „v tom“ Merkelovou samotnou. Žádná jednotná fronta, žádná hlasitá podpora. I francouzský Macron dopředu zrušil svou dlouho plánovanou společnou tiskovou konferenci s Merkelovou. Jinými slovy, Evropská unie je ještě nedozírně daleko od toho, aby se ujala role jednotného, čitelného a rozhodného „světového hráče“.

Mnichovská konference ani v nejmenším nenapomohla „dialogu“, naopak, většina jejích účastníků se podle všeho rozjela domů ještě nejistější, než byla předtím. Nebo naopak zatvrzelejší ve svých (bludných) přesvědčeních. „Pokračujeme v prosazování zájmů svobodného světa,“ prohlásil Mike Pence těsně před tím, než nasedl do Air Force Two směr zpátky do Washingtonu. „Dosáhli jsme značného pokroku.“

Amen.

  

 

Tereza Spencerová

reklama

Tento článek najdete v těchto speciálech

reklama