KOMENTÁŘ TEREZY SPENCEROVÉ: Jak se na summitu G20 daly dohromady Rusko, Čína a Indie

Stále více zemí se odmítá identifikovat s politikou Washingtonu namířenou proti Číně, tím spíše s politikou, která je aktuálně tak těkavá a nepředvídatelná.
Lídři Ruska, Číny a Indie
Lídři Ruska, Číny a Indie
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Dohodnout se v současném světě na čemkoli je stále těžší, nemluvě už o zásadních problémech typu mezinárodního obchodu, migrace či změn klimatu. Summit dvaceti nejvyspělejších ekonomik světa v argentinské metropoli tento fakt jen potvrdil, tím spíš, když vůdčí členové skupiny - především pak Spojené státy - přestali věřit v multilaterální platformy a liberální principy globální politické ekonomie.

Skupina G20, která vznikla v roce 1999 a zásadně ovlivnila řešení globální finanční krize v roce 2008, se namísto „akčního prostoru“ proměnila v událost, na níž se jednotliví politici vyhýbali jeden druhému: Macron Mayové, Trump Putinovi a saúdskému princi, další zase přehlíželi Trumpa nebo Erdogana... Trump s Putinem si nakonec prý pohovořili asi čtvrt hodiny aspoň „na stojáka“, ale v praxi je to nejspíš beztak jedno – setkali se už celkem pětkrát, přičemž jednou, v Helsinkách, i ve „velkém“, ale beztak z toho v praxi nikdy nic hmatatelného nevzešlo. Proč by nyní mělo být něco jinak?

Co znamenají volby v USA pro svět a Evropu?

KOMENTÁŘ TEREZY SPENCEROVÉ: Co znamenají volby v USA pro svět a Evropu? Přinesou změny k lepšímu?

Připočteme-li předpokládané pokračování obchodní války mezi USA a Čínou nebo další využívání amerického dolaru coby ekonomické zbraně v jednostranném tažení Washingtonu proti protivníkům i spojencům, zdá se, že platforma G20 pozbývá smyslu.

Právě očividná marnost G20 nabídla dokonalou příležitost svést dohromady Čínu, Rusko a Indii. Jejich lídři si několikrát pohovořili přímo v Buenos Aires, načež Vladimír Putin 1. prosince navrhl, aby svou skupinu, pro niž už se vžila zkratka RIC, svolávali častěji, nejlépe pravidelně. Snímky z jejich setkání naznačují, že se nápad zalíbil, byť ještě poměrně nedávno by většina analýz jednoznačně poukazovala na indicko-čínskou nevraživost a snahu Dillí vyvažovat vliv Pekingu sbližováním s Washingtonem.

Nyní ale oficiální čínská tisková agentura mluví o „shodě posílit vzájemnou důvěru a povznést bilaterální vztahy na novou úroveň“. Do Dillí už v prosinci dorazí čínský ministr zahraničí, aby vztahy snad náhodou nevychladly. Nezdá se však, že by něco takového reálně hrozilo – Indie v poslední době klade ve své zahraniční politice důraz na národní zájmy, bez ohledu na americké sankce nakupuje protivzdušné systémy S400 z Ruska nebo ropu z Íránu, čímž dává jasně najevo svou novou pozici v regionálním i globálním měřítku.

Bašár Asad

KOMENTÁŘ TEREZY SPENCEROVÉ: Po sedmi letech války se Sýrie sbližuje s Perským zálivem

Z hlediska Ruska přitom nyní Putin jen realizuje tzv. Primakovovův trojúhelník – s ideou spolupráce Ruska s Čínou a Indií přišel tehdejší ruský ministr zahraničí Jevgenij Primakov už v roce 1998, ale Peking i Dillí tehdy měly k této myšlence výhrady. O dvacet let později zdá se být už všechno jinak a spojení dvou jaderných mocností a nejlidnatějších zemí světa (plus Rusko) slibuje tektonické změny v politickém uspořádání Asie, Eurasie i celého světa.

Přitom je to v zásadě jen logická reakce na situaci – bez ohledu na razantní americký nátlak se většina (nejen asijských) zemí prostě odmítá identifikovat s politikou Washingtonu namířenou proti Číně, tím spíš s politikou, která je aktuálně tak těkavá a nepředvídatelná. A ruku na srdce, ani americká dominance nad Čínou, ať už vojenská či ekonomická, už není co bývala…

Trojkoalice RIC zdá se být vcelku flexibilní – Rusko si upevňuje svůj „východní vektor“, přičemž už s Čínou i Indií jednotlivě udržuje pevné politické i vojenské vztahy. To zatím sice pro Čínu a Indii neplatí, nicméně všechny zúčastněné země mají pragmatický zájem na ekonomické spolupráci nejen mezi sebou, ale i se Západem, a tak nelze předpokládat, že by se v rámci G20 utvářela nějaká „protizápadní aliance“. To se jen svět znovu stává o něco vyváženějším, multipolárním.

Tereza Spencerová

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama