KOMENTÁŘ TEREZY SPENCEROVÉ: Konec raketové dohody INF je prohrou Evropy

Netvrdím, že je jaderná válka v Evropě na dohled, ale čím víc zbraní se v jakémkoli daném prostoru nahromadí, tím větší je pravděpodobnost, že „něco bouchne“.
Evropa mezi raketami
Evropa mezi raketami
rbth
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Úterní americko-ruské rozhovory v Ženevě o osudu dohody o raketách středního a krátkého doletu (INF) se odehrávaly už jen pro formu. Rusko se ještě sice na poslední chvíli rozhodlo pro kompromis a navrhlo americké straně inspekce ruských raket, které Washington používá jako alibi pro zrušení dohody, ale bylo odmítnuto. Naopak, USA potvrdily, že proces odstoupení od dohody z časů končící studené války začne, a to 2. února.

Faktem zůstává, že dohoda INF je svého druhu anachronismem, protože Americe i Rusku coby nástupnickému státu po Sovětském svazu zakazuje vývoj raket středního doletu, zatímco mnohé jiné státy už takové zbraně v současnosti mají. USA přitom nejčastěji jmenují své „obvyklé podezřelé“, tedy Čínu, Severní Koreu a Írán, i když seznam je samozřejmě mnohem delší. A Spojené státy chtějí nové rakety také. „Existuje nová strategická realita,“ shrnul loni v říjnu v Moskvě Trumpův poradce pro otázky národní bezpečnosti John Bolton, podle něhož byla INF přežitkem studené války, „bilaterální smlouvou v multipolárním světě“.

Potvrdil to ostatně nepřímo i ministr zahraničí USA Mike Pompeo, když loni na počátku prosince získával v Bruselu souhlas členských států NATO k ukončení smlouvy: „Zatímco za zrušení dohody nese vinu Rusko, mnohé státy takové zbraně mají a nejsou účastníky dohody. To jim umožňuje svobodně stavět rakety středního doletu, jak se jim zlíbí. Není důvodu, aby USA dál nenechávaly tuto klíčovou vojenskou výhodu revizionistickým silám, jakou je Čína, obzvláště poté, co jsou tyto zbraně používány k zastrašování USA a jejich spojenců v Asii.“  

Ostatně, o osudu dohody INF bylo v Americe rozhodnuto už dávno - v novém rozpočtu Pentagonu už jsou totiž i peníze na nové rakety středního doletu.

Americký prezident s emírem z Dubaje... a miliony v pozadí

KOMENTÁŘ TEREZY SPENCEROVÉ: Zapomeňte na Rusko, nově budou Trumpa sestřelovat přes Blízký východ

Svět tím vstupuje do neprobádaných vod a z posledního vývoje lze předpokládat, že se nové americké rakety objeví například v Japonsku nebo Kataru, čili že vyvstanou problémy pro ruské spojence v Číně, potažmo Íránu. Což ve finále jen posílí jejich vazby a aliance, a geopolitika dnešního „tekoucího“ světa se znovu bude měnit.

Pro nás v Evropě je ovšem přece jen mnohem důležitější reakce samotného Ruska, a ta je vcelku prostá. Rusové budou rakety středního doletu produkovat také. A rozmisťovat je u svých západních hranic. A namíří je na Evropu, tím spíš, že vojenská přítomnost Severoatlantické aliance na hranicích Ruska (obecně v důsledku ukrajinské krize) neustále sílí. A nové americké rakety v těchto bojových kapacitách určitě chybět nebudou. „Rusko nechce závody ve zbrojení,“ reagoval na konečné zrušení dohody INF Vladimir Putin, ale americký postup podle něj bude „mít ty nejzávažnější důsledky“. Co tím myslí?

USA obecně usilují o to, aby zvrátily strategickou rovnováhu ve světě ve svůj prospěch. Tomu lze v zásadě rozumět. Mají své geopolitické zájmy, a tak je i prosazují. Čemu se už rozumí hůř, je otázka, proč i evropští členové NATO tak podporují americkou politiku v situaci, kdy se právě Evropa může stát bojištěm mezi USA a Ruskem. Tím spíš v době, kdy Evropa ví, co si o ní ve Washingtonu ve skutečnosti myslí. Pokračujícím kampaňovitým obviňováním Ruska z militarismu a agresivity lze tuto otázku sice přehlušit, ale přesto ani v nejmenším nikam nemizí.

Netvrdím, že je jaderná válka v Evropě na dohled, ale čím víc zbraní se v jakémkoli daném prostoru nahromadí, tím větší je pravděpodobnost, že „něco bouchne“. Třebas i jen náhodou. Vždyť už Murphyho zákon jasně postuloval, že když se něco může pokazit, tak se to taky pokazí…  

   

 

 

Tereza Spencerová

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
7