KOMENTÁŘ TEREZY SPENCEROVÉ: Odebírat evropským členům Daeše občanství?

Pokud by důvodem pro zbavení občanství mělo být měřítko nebezpečnosti pro společnost, tak proč o něj nepřijde bílý nácek nebo masový vrah nebo kombinace obojího v podobě třebas Anderse Breivika?
Stále více evropských zemí řeší problémy se "svými" teroristy
Stále více evropských zemí řeší problémy se "svými" teroristy
twitter
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Je to jen zvláštní shoda okolností, jak se shází minulost se současností. Zničehonic totiž ožívá téma doživotních „hitlerovských“ penzí, které führer Třetí říše zaručil cizincům za spolupráci s nacistickým Německem. Podle německého ministerstva práce je stále pobírá více než dva tisíce lidí, přičemž půldruhého tisíce z nich žije v Evropě. Úřad sice neupřesňuje, kolik příjemců jsou „penzisté“ a kolik z nich jsou jejich dědici, ale skoro 600 „hitlerovských“ penzí míří pravidelně do Polska, 184 do Slovinska, 101 do Rakouska, 94 do České republiky a dále také do Francie, Británie, Chorvatska nebo Maďarska. V Belgii kvůli tomu na počátku února propukl skandál, když se ukázalo, že tamní někdejší příslušníci divizí SS pobírají „hitlerovské“ penze v rozmezí od 425 do 1275 eur, zatímco odškodné pro Belgičany, kteří byli v Německu nuceně nasazeni, činí 50 eur…

A pak je tu žhavá současnost. Zatímco třeba v Británii nebo Belgii tedy bývalí příslušníci německých ozbrojených sil a kolaboranti nenesou žádné důsledky a ještě kromě svých obvyklých penzí dostávají „příplatek“ z Německa, obě země zbavují své občany občanství za službu či pobyt v Islámském státu v Sýrii nebo Iráku, přičemž o zbavení občanství těchto svých džihádistů uvažuje také Německo. A příklady přece táhnou, a tak nemusí zůstat jen u těchto tří zemí.

Nelze přitom doložit, že by třeba Británie kdy zbavila občanství nějakého svého nacistu, i když právě nacisté za druhé světové války pro Británii představovali existenciální hrozbu. Jistě, několik jich bylo popraveno pro vlastizradu – především z těch, kteří kolaborovali na Německem okupovaných Normanských ostrovech -- ale ostatním na občanství nikdo nesáhl. Možná i proto, že tehdy byly ještě příliš „živé“ nacistické norimberské zákony, na jejichž základě Německo zbavovalo své Židy občanství a měnilo je v podlidi. Nejsme jako oni, věděli tehdy všichni. I když, ve Spojených státech to bylo poněkud jiné: kvůli účasti na zločinech za druhé světové války o občanství přišlo více než 100 lidí. I v Sovětském svazu uměli zbavovat občanství, ale činili tak až poté, co dotyčný emigroval na Západ. Solženicyn, Rostropovič, příkladů bylo mnoho.

Dnes jsme o několik dekád dál a moderní legální systémy vycházejí z principu rovnosti občanů před zákonem, i když má ta slavná soška stále zavázané oči. Pokud by důvodem pro zbavení občanství mělo být měřítko nebezpečnosti pro společnost, tak není příliš jasné, proč mladistvá matka Shamima Begumová, která se chce od Daeše vrátit do rodné Británie, ale už nemůže, protože přišla o občanství, představuje větší nebezpečí než bílý nácek nebo masový vrah nebo kombinace obojího v podobě třebas Anderse Breivika?

Samozřejmě lze západní vlády chápat, že vize řádného soudu s navrátilci z Daeše s sebou – kromě návratu „nebezpečného islámského elementu“ -- může nést i riziko, že prokazovat zločiny spáchané tisíce kilometrů daleko bude složité, proces může inspirovat další fanatiky k akci nebo na druhou stranu odhalí nepříjemné vazby, které západní vlády s extremistickými sítěmi udržovaly. Zbavit je občanství z tohoto pohledu vypadá mnohem snadněji. Nicméně, rétorika, která tento proces provází, vyvolává zásadní otazníky. Například Theresa Mayová kdysi, ještě z postu ministryně vnitra, prohlásila: „Občanství je privilegium a nikoli právo a ministerstvo vnitra bude odebírat občanství jednotlivcům, u nichž usoudí, že je to ve jménu veřejného blaha.“ Takže občanství je privilegium? A kdo bude definovat ono „veřejné blaho“? A když se státy takto začnou zbavovat nepohodlných občanů a zkoušet je deportovat do zemí, které je apriori beztak ani přijmout nechtějí, kam až celý proces zajde? Začíná to radikálními muslimy, ale kdo všechno bude nakonec také shledán zbytným z hlediska „veřejného blaha“? Například loňský skandál zvaný Windrush odhalil odebírání občanství a deportace desítek britských občanů původem z Karibiku, na základě smyšlených obvinění a žalob. Prý to vše ale bylo „iniciováno nepřátelskou atmosférou“, kterou nastolila právě Mayová coby šéfka vnitra. A mohou se třeba jen z politických odpůrců jednou stát „nepřátelé státu a veřejného blaha“? Přestřelená otázka?

Strach z extremismu vede západní politiky ke stále extrémnějším krokům, které se obhajují snahou bránit národ a jeho zájmy. Vyspělý a demokratický Západ se tím ale paradoxně ze všeho nejvíc blíží tmářské a brutální monarchii z Bahrajnu, která také zbavuje své disidenty a jejich rodiny občanství. A pokud už má někdo strach stavět své džihádisty před svůj soud, aby se zcela přirozeně zodpovídali za své zločiny, proč nepostupuje jako Francie, která své džihádisty občanství nezbavuje, ale jejich potrestání outsourcuje Iráku. A proč je nepřenechat rovnou Sýrii, když právě tam napáchali největší hrůzy? Že bychom si tím zadali s Asadem? A jen proto je rušení občanství lepší?

Vždyť ale přece nejsme jako oni. Však víte kdo.

 

 

Tereza Spencerová  

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama