KOMENTÁŘ TEREZY SPENCEROVÉ: Pár poznámek k „vítězství nad Daešem“

Zkušenost světa velí, že myšlenky, ať už jakékoli, nelze silou zničit. „Vítězství nad Daešem“, tím spíš pojímané jako „americké vítězství and Daešem“, tak lze hodnotit jakkoli, ale rozhodně ne jako vyřešení problému…
Daeš je poražen... pro veřejnost
Daeš je poražen... pro veřejnost
archiv
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Prezident USA Donald Trump vyhlašoval vítězství nad Daešem od prosince už patnáctkrát. Když to před pár dny učinil po šestnácté a „naposledy“, zdůrazni, že USA budou i nadále „bdělé“ vůči „radikálním islámským teroristům“. Krátce před ním porážku Daeše v Sýrii oznámily Spojenými státy financované a vyzbrojované kurdské Syrské demokratické síly (SDF), které nesly hlavní tíhu bojů na východě Sýrie. „Zůstaneme bdělí, dokud nebudou poraženi, ať už budou operovat kdekoli,“ prohlásil Trump. „Spojené státy budou hájit americké zájmy kdekoli a kdykoli to bude nutné. Se svými partnery a spojenci budeme pokračovat v totálním zničení radikálních islámských teroristů.“ Americká koalice „boje proti Daeše“, která čítá 77 (v drtivé většině nebojujících) zemí a pět mezinárodních organizací, dodala, že od roku 2014 osvobodila asi 110 tisíc kilometrů čtverečních území a „pod útlakem Daeše“ díky tmu už nežije prý 7,7 milionu lidí.

Potud je vítězství vcelku jasné, přesto je lepší vnímat jej v uvozovkách. Poslední bašta Daeše v Baghúzu na východě Sýrie sice po měsících „posledních“ bojů opravdu padla, ale stovky teroristů se odtud podle všeho vydaly do Iráku, spící buňky ožívají v Idlíbu, kde chtějí vyrvat moc z rukou konkurenční Al Kajdy, další zamířili za svými fanatickými souvěrci do pouštních oblastí na východě syrské provincie Homs, kde je aktuálně bombarduje syrské letectvo, vybrané velitele a bojovníky Daeše prý CIA (podle „zlých jazyků“ ze Sýrie, Iráku či Íránu) přesunula například do Afghánistánu, odkud budou snáz destabilizovat Střední Asii, jíž se často přezdívá „měkký podbřišek Ruska“. A co víc, nikdo ani netuší kolik z nich už pod pláštíkem „migrantů“ dorazilo do Evropy. Když v Maďarsku minulý týden zadrželi údajného teroristu z Daeše, měl u sebe, mimochodem, předplacenou kreditní kartu, kterou EU z peněz daňových poplatníků vydává vybraným migrantům…

Nelze přeceňovat ani Trumpovo tvrzení o bojích proti Daeši „kdekoli a kdykoli“ – teroristické skupiny, které se hlásí k ideologii Islámského státu operují od Indonésie na východě přes Indii, Pákistán a Egypt až po Alžírsko na západě Afriky. Takové nasazení by Pentagon nezvládl ani se svým rozpočtem, který je jinak nejvyšší v dějinách planety Země, nemluvě už o tom, že ne všem „postiženým“ zemím musí být americká vojenská přítomnost po chuti.

Porážku Daeše nepřeceňuje ani americký generál Paul LaCamera, který velel operacím přímo v terénu na východě Sýrie: „Nemylme se, Daeš si uchovává svou sílu. Učinili propočítané kroky, aby zachránili, co jim ještě zbylo, a svou šanci hledají i v uprchlických táborech. Čekají, až znovu přijde ten správný čas.“  

Především americký mediální mainstream nicméně dál přehlíží realitu a „vítězství nad Daešem“ má nejen za konečné, ale navíc ještě za výsledek rozhodné a nebojácné americké politiky, která vyslala do Sýrie dva tisíce neohrožených vojáků a ti jako by poslali Daeš do kolen. Nikdo přitom nezmiňuje skutečnost, že Spojené státy jsou vojensky přítomné v Sýrii v rozporu s mezinárodním právem. Málokdo připomíná, že dva tisíce vojáků na stovkách tisíc kilometrů čtverečních sice může bránit některé opěrné body, pomáhat s výcvikem místních jednotek nebo sbírat zpravodajské informace, ale rozhodně to není síla, která by bojovala proti Daeši v terénu. Z čehož plyne, že většina amerického „boje proti Daeši“ měla podobu náletů, ať už bude řeč o bezpilotnících, bombardérech nebo vrtulnících. A každičký jejich start a nálet nad syrským územím americké velitelství v Kataru koordinovalo s ruským vojenským velením…

A nálety měly především snížit veškerá rizika pro útočící stranu. „Odmítali jsme pozemní střety, a tím jsme zbytečně prodlužovali konflikt a navyšovali počty civilních ztrát,“ shrnul francouzský plukovník Francois-Regis Legrier, který od loňského října velel dělostřelectvu, které podporovalo kurdské oddíly. Nálety a dělostřeleckou palbou „jsme masivně zničili infrastrukturu a dali místnímu obyvatelstvu nechutnou představu, jak může také vypadat osvobození v západním stylu, které za sebou zanechává zlobu, z níž může vzejít nový nepřítel,“ napsal plukovník v National Defence Review. Generalita ho za názor potrestala, i když nakonec jen krátkým postavením mimo službu…

Zkušenost světa velí, že myšlenky, ať už jakékoli, nelze silou zničit. „Vítězství nad Daešem“, tím spíš pojímané jako „americké vítězství and Daešem“, tak lze hodnotit jakkoli, ale rozhodně ne jako vyřešení problému… USA až dosud svou ilegální vojenskou přítomnost v Sýrii zdůvodňovaly právě „bojem proti Daeši“. Znamená nynější „triumf“ alespoň to, že už nyní nemají důvod v Sýrii setrvávat a své jednotky stáhnou, jak už dlouho Donald Trump avízuje?

 

 

PS.

Je pozoruhodné, jak slaviči „vítězství nad Daešem“ přehlížejí fakt, že syrskou provincii Idlíb ovládá frančíza Al Kajdy. Ty dvě organizace byly při svém zrodu během americké okupace Iráku jako siamská dvojčata, a rozešly se až později. Je ale pro Západ syrská Al Kajda přijatelnější jen proto, že bombasticky nezveřejňuje popravy „nehodných“, a je ve skutečnosti, v dikci britského The Independent, jen „chytřejší Daeš“?

Tento článek najdete v těchto speciálech
Reklama
Reklama