KOMENTÁŘ TEREZY SPENCEROVÉ: Proč tedy Trump stahuje vojáky ze Sýrie?

Z hlediska Sýrie je to vývoj jednoznačně pozitivní, neboť výsledkem bude obnovení územní celistvosti země. Paradoxně péčí Turecka a USA. Čili péčí NATO.
Trump s Erdoganem aktuálně diktují vývoj války v Sýrii
Trump s Erdoganem aktuálně diktují vývoj války v Sýrii
sabah

reklama

Svým rozhodnutím stáhnout jednotky ze Sýrie Donald Trump ve středu zaskočil snad všechny, především však „svůj“ Pentagon a „své“ ministerstvo zahraničí. Oba úřady v posledních týdnech totiž nahlas rozvíjely plány na „nekonečnou vojenskou přítomnost“ v Sýrii, zdůrazňovaly, že nejdřív musí ze Sýrie odejít Írán nebo že se Asad musí nejprve před Amerikou sklonit. A najednou konec! Zatímco ministerstva víceméně mlčí a v médiích se objevují jen citace jejich „nejmenovaných zdrojů“, podle nichž nyní USA ztrácejí poslední „páku“, s níž mohly situaci v Sýrii ovlivňovat, Washington DC vybuchl rozhodným nesouhlasem. Nelze samozřejmě vyloučit, že jestřábi ještě dokážou Trumpovo rozhodnutí zvrátit, ale i kdyby, mnoho dobrých možností Spojeným státům nezbývá.

Sliby se plní i o Vánocích

Donald Trump stažení vojáků ze Sýrie sliboval ještě před volbami a čas od času se s tímto názorem připomněl i z Bílého domu. V posledních měsících ale situace vygradovala: Turecko dávalo stále hlasitěji najevo, že má v úmyslu zničit kurdské milice na syrské straně hranice do posledního muže a ženy, přičemž se nabízela i ponurá vyhlídka na to, že společně se svými novými spojenci, Ruskem a Íránem a záplavou nejrůznějších ozbrojených milicí reálně vytlačí Spojené státy ze Sýrie, aniž by přitom se svým nominálním „partnerem“ z NATO vstoupilo do přímého konfliktu. A co hůř, zatímco se zájmy americké politiky na Blízkém východě točí výhradně kolem Izraele a ropy, jak s oblibou připomíná Trump (přičemž ani jedno nelze dost dobře uplatnit pro Sýrii), turecký prezident Recep Erdogan mohl pro své cíle rozehrávat mnohem více karet, od Íránu po Palestinu, od Kataru po Kurdy. A především Turecko se svými vazbami je pevnou a stále sebejistější součástí stále suverénnějšího Blízkého východu, zatímco USA jsou v regionu cizí entitou. A stále méně vítanou, nutno dodat.

Turecko začalo svou pozici nepokrytě eskalovat už řízeným uvolňováním informací ukazujících na saúdského korunního prince coby zadavatele vraždy Džamála Chašúgdžího. V posledních týdnech k tomu přidalo i krvavé sliby „pohřbít Kurdy v jejich zákopech“ bez ohledu na přítomné americké jednotky. Za takové situace Donald Trump učinil v zásadě podobné rozhodnutí jako Barack Obama v roce 2015, kdy do syrské války vstoupilo Rusko. „USA nepůjdou do války s Ruskem jen kvůli Sýrii,“ dá se shrnout jeho tehdejší pozice. A Trump dnes nepůjde do války se svým partnerem z NATO jen kvůli Sýrii a jen kvůli tamním Kurdům. Logika je stejná.

Novinkou v dnešní situaci jsou ale oficiální zprávy o prodeji amerických raketových systémů Turecku za 3,5 miliardy dolarů. Taková je aktuální cena, která Americe dostatečně pofouká bolístku porážky. Nicméně, současně je to i cena, za niž jsou USA ochotny prodat své spojence, nyní konkrétně Kurdy. Jim nyní, po letech bláhového snění o nezávislosti, nezbude než zcela seriózně začít vyjednávat s Damaškem, ale už bez jakýchkoli pák, z pozice poraženého. Nikdo jiný než „Asad“ je před Tureckem už neochrání. Z hlediska Sýrie je to vývoj jednoznačně pozitivní, neboť výsledkem bude obnovení územní celistvosti země. Paradoxně péčí Turecka a USA. Čili péčí NATO.

A co dál?

Odsun amerických vojáků ze Sýrie je přitom spíše symbolická než významně vojenská záležitost. USA měly v Sýrii jen asi 2200 mužů, kteří tím pádem v tamním konfliktu rozhodně netvořili žádnou klíčovou vojenskou sílu. Jejích cena spočívala spíše v tom, že nikdo z účastníků války nechtěl „jen kvůli Sýrii“ rozpoutat i válku s USA, a tak američtí vojáci působili spíše jako svérázné „živé štíty“, tu pro ultralevicové kurdské Lidové obranné síly na severovýchodě země, ondy pro džihádisty na jihu. S americkým odsunem nyní nesouhlasí Británie a Francie prý v Sýrii dokonce i ponechá své vojáky, byť jich je méně než bylo těch amerických. Proč? Protože prý Islámský stát ještě není poražen. Vymýšlení záminek k ilegální vojenské přítomnosti začíná být opravdu křečovité. Tím spíš, že na přímý konflikt s Brity nebo Francouzi si v Sýrii troufne kdejaká milice.  

Mnohem zajímavější proto bude sledovat, zda shoda Trumpa s Erdoganem na smíru, raketách a dalším osudu syrských Kurdů oba státy nějak strategicky sblíží. Mohlo by to totiž znamenat současně konec „líbánek“ mezi Erdoganem a Putinem. Koneckonců okamžitě se objevily spekulace, že americké rakety mají v Turecku nahradit plánované ruské protivzdušné systémy S400. A Turecko prý beztak mělo v plánu předat S400 Američanům, aby se v nich mohli dosytosti „povrtat“…

Zákulisní vyjednávání mezi Washingtonem a Ankarou zatím nekončí

KOMENTÁŘ TEREZY SPENCEROVÉ: Prodá Donald Trump syrské Kurdy Erdoganovi výměnou za Saúdy?

Anebo je vše prostší? Donad Trump přece nikdy nezastíral, že ho složitý a nesrozumitelný Blízký východ nijak moc nezajímá, a tak se nyní možná prostě jen zbavuje zbytečné zátěže pro svou „Ameriku především“.

Jedno je ale jisté. Poté, co Washington otevřeně prodal Kurdy, bude nové spojence v regionu hledat opravdu jen těžko. S vypětím všech kont.

 

 

Tereza Spencerová

reklama

Tento článek najdete v těchto speciálech

reklama