KOMENTÁŘ TEREZY SPENCEROVÉ: Proti komu chtějí Merkelová s Macronem nasadit evropskou armádu?

Ačkoli je jasné, že od nápadu k realizaci „evropské armády“ je ještě hodně daleko a výsledek není vůbec jistý, obrněné transportéry, s nimiž francouzská policie vyrazila proti „žlutým vestám“, už znaky EU nesou.
Obrněné transportéry francouzské policie
Obrněné transportéry francouzské policie
zerohedge
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Plány francouzského (stále ještě) prezidenta Emmanuela Macrona na vytvoření „skutečné evropské armády“ dostaly podpisem dohody s Německem v Cáchách nový impuls. „V době, kdy je Evropa ohrožena nacionalismem, který sílí zevnitř (…) musejí Německo a Francie převzít svou zodpovědnost a ukázat cestu vpřed,“ prohlásil při ceremonii uzavírání smlouvy.

Německá (stále ještě) kancléřka Angela Merkelová souhlasila: „Děláme to proto, že žijeme ve zvláštních časech a proto, že v takových časech potřebujeme rozhodné, výrazné, jasné odpovědi, které berou v potaz budoucnost. (…) Populismus a nacionalismus ve všech našich zemích sílí. Čtyřiasedmdesát let – to je jediný lidský život – po konci druhé světové války je znovu zpochybňováno to, co bylo až dosud považováno za očividné.“ A krátce před samotným podpisem dohody poznamenala: „Čtvrtý článek smlouvy říká, že my, Německo a Francie, jsme povinni se navzájem podporovat a pomáhat si, a to včetně použití vojenské síly, v případě útoku na naši svrchovanost.“ Později, na tiskové konferenci, rovnou použila Macronovu terminologii, když zdůraznila, že s „ohledem na vývoj v posledních letech, musíme pracovat na vizi vzniku skutečné evropské armády“.

Na jedné straně nelze proti emancipaci Evropy v zásadě nic namítat; v době, kdy se svět stává multipolárním a USA se soustředí na Čínu a Rusko, které považují za jediné dostatečně „důstojné“ síly, kterých je třeba si všímat, Evropě nic moc jiného nezbývá. Ostatně, je pro současné „zvláštní časy“ příznačné, že diskuse o budoucnosti NATO dosáhla v USA takových rozměrů (a stavu paniky), že demokraty ovládaná Sněmovna reprezentantů prezidentovi zákonem zakázala z aliance vystupovat. Republikánský Senát takový krok podmiňuje „jen“ svým souhlasem.

Nicméně, Emmanuel Macron ještě loni v listopadu v souvislosti s evropskou armádou mluvil o nutnosti „bránit se před Čínou, Ruskem a dokonce i Spojenými státy“. Ale nyní v Cáchách už se v kolonce „nepřátelé“ skloňoval především nacionalismus a populismus. Jinými slovy, žádní Číňané, Rusové nebo Američané, ale jinak uvažující spoluobčané paní Merkelové a pana Macrona. Otázkou pak samozřejmě je, co si oba představují pod pojmem „vzájemné vojenské pomoci při ohrožení svrchovanosti“? Může to snad být hrozba pádu německé či francouzské vlády v důsledku rostoucí nepopulárnosti? Nebo to snad mohou být „žluté vesty“, které Macrona užírají už deset týdnů, nehodlají polevit a postupně jej zbavují posledních zbytků reprezentativnosti? Nebo snad nacionalisté ze sílící německé AfD?

Ačkoli je jasné, že od nápadu k realizaci „evropské armády“ je ještě hodně daleko a výsledek není vůbec jistý, obrněné transportéry, s nimiž francouzská policie vyrazila proti „žlutým vestám“, už znaky EU nesou. Že by malá ochutnávka věcí příštích?   

Tereza Spencerová

Tento článek najdete v těchto speciálech
Reklama
Reklama