KOMENTÁŘ TEREZY SPENCEROVÉ: S tažením proti Íránu USA v Evropě narazily, Netanjahu se ale může usmívat…

Americký viceprezident Mike Pence se se svým strašením Huaweiem, Íránem, ruským zemním plynem a Venezuelou ocitl v Evropě v roli jakéhosi zacykleného myšlenkového trosečníka.
Mike Pence přijel do Evropy diktovat
Mike Pence přijel do Evropy diktovat
video aljazeera

Mezinárodní konference, kterou na minulý týden USA svolaly do polské Varšavy, aby stmelily „velkou“ protiíránskou alianci, skončila podle očekávání neúspěchem – polští hostitelé splnili své dřívější sliby Teheránu, že nedovolí, aby akce překročila „rozumný“ rámec, a tak se stalo, že se závěrečné společné prohlášení o samotném Íránu ani nezmiňuje.

Nebylo to poprvé, kdy se USA pokusily vytvořit protiíránskou koalici, a to především sjednocením Izraele s arabskými monarchiemi Perského zálivu. Podobné snahy se pravidelně opakují už od počátku 90. let a dikce představitelů Clintonovy administrativy se přitom až pozoruhodně shodují s proklamacemi zástupců nynější administrativy Trumpovy. A nesou i stejné výsledky.     

Novinkou proti dřívějším americkým pokusům byl ovšem nyní postoj Evropy. Do Varšavy nepřijela šéfka unijní diplomacie Federica Mogheriniová, nedostavili se ani čelní představitelé klíčových zemí typu Německa, Francie nebo Británie. Vysvětlení přinesl například emirátský deník The National, který citoval nejmenované evropské politiky, podle nichž celá akce byla „zbytečná a oznámená bez konzultací s tradičními partnery Ameriky a bez ohledu na jejich názor“.

Americký viceprezident Mike Pence tedy musel za Evropany na výroční bezpečnostní konferenci do Mnichova, kde starý kontinent ostře zkritizoval za to, že nechápe, jak strašně Írán celý region Blízkého východu „destabilizuje“. Mimochodem, ještě v Polsku Pence zajel do Osvětimi, a teprve tam prý pochopil nenávistný íránský antisemitismus srovnatelný s nacistickým… Německý ministr zahraničí Heiko Maas mu vysvětlil, že Berlín, Paříž, Londýn „a Evropská unie jako taková“ udržují v platnosti jadernou dohodu s Íránem z roku 2015 právě proto, aby zabránily Íránu ve výrobě jaderných zbraní. Bez dohody, kterou Donald Trump vypověděl, totiž „region nebude bezpečnější, ale ve skutečnosti učiní další krok k otevřené konfrontaci“. Se svým oblíbeným sardonicky pozvednutým obočím se přidal i hlavní francouzský diplomat Jean-Yves Le Drian, podle něhož je politika Bílého domu „záhadná“: „Jak po nás můžete chtít zaujímat extrémní postoje proti Íránu a současně stahovat jednotky ze severovýchodu Sýrie, když musíte vědět, že na konci tohoto příběhu tím budete pomáhat posilování íránského vlivu v regionu.“ A když potom Angela Merkelová prohlásila, že z „geostrategického hlediska nemůže mít Evropa zájem na přerušení všech vztahů s Ruskem“, Pence se se svým strašením Huaweiem, Íránem, ruským zemním plynem a Venezuelou ocitl v Evropě v roli jakéhosi zacykleného myšlenkového trosečníka…

Čili, na konferencích ve Varšavě i v Mnichově se – znovu -- rozvalily snahy Bílého domu dojednat nějakou antiíránskou (potažmo protiruskou) křížovou výpravu. A na vině není jen nesouhlas Evropy, která v Íránu (potažmo Rusku) nevidí až tak velké zlo, jako spíše velký trh a velkou studnici energií. Stejně důležitým je i „rozbitý“ Perský záliv, který ještě donedávna na slovo poslouchal Saúdy, ale přinejmenším poslední dva roky, od saúdské roztržky s Katarem, monarchie oblasti zkoušejí brát za své vlastní zájmy. A mezi ně válka s Íránem rozhodně nepatří.

Přesto ale varšavská konference proti Íránu svého jasného vítěze má. Izraelského premiéra Benjamina Netanjahua. Na jedné straně sice nedokázal přesvědčit „svět“, aby zahájil proti Íránu válku, ale současně se mu z témat konference, která se měla formálně věnovat „bezpečnostním problémům“ Blízkého východu, s americkou pomocí podařilo zcela vytěsnit otázku Palestiny. Už jen samotný fakt, že přítomné hlavy arabských autokracií se o osud Palestinců otevřeně přestaly zajímat, má pro Izrael cenu zlata. V zásadě si tím Netanjahu nechal veřejně potvrdit správnost své strategie – odmítat nátlaky a kompromisy a počkat, až se protistrana unaví a „zvykne si“ na realitu „mizející“ Palestiny. Do karet mu hraje i prohloubení rozporů mezi USA a Evropou, které mohou Ameriku vyprovokovat k větší agresivitě vůči Íránu, přičemž si izraelský premiér sám „střihl“ několik válečnických prohlášení na adresu Teheránu. To vše mu může v očích izraelské veřejnosti pomoci před blížícími se předčasnými volbami, které v principu rozhodnou o tom, zda skončí v čele vlády nebo ve vězení kvůli několika obžalobám z korupce…

Zkrátka, varšavská konference byla z amerického pohledu dalším plácnutím do vody, z evropského jen další otravnou nepříjemností, ale izraelský premiér si lepší výsledek přát snad ani nemohl.

 

 

Tereza Spencerová

Tento článek najdete v těchto speciálech

reklama