KOMENTÁŘ TEREZY SPENCEROVÉ: USA zařadily íránské Revoluční gardy na seznam teroristů a…

Nový Trumpův krok možná Netanjahuovi přihrál několik procentních bodíků ve volbách, ale pro samotné Spojené státy slibuje více obětí a unesených, zatímco Revolučním gardám přináší posílení jejich ekonomické a tím i vnitropolitické pozice.
Revoluční gardy jsou reálnou vojenskou i ekonomickou silou
Revoluční gardy jsou reálnou vojenskou i ekonomickou silou
MEMO
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Izraelský premiér Benjamin Netanjahu prostřednictvím Twitteru poděkoval Donaldu Trumpovi za to, že označil íránské Revoluční gardy za teroristickou organizaci, s tím, že právě o to jej osobně žádal. Netanjahu konstatoval, že tímto krokem v zájmu Izraele bude svět od nynějška bezpečnější, a je prý rád, že Trump „přistoupil na další z mých důležitých požadavků“. Ukázal tak voličům, jak snadno (po přiklepnutí syrských Golanských výšin Izraeli) prosazuje v Bílém domě své nároky. Nejspíš to nebylo marné, protože podle posledních zpráv v těsných volbách nakonec Netanjahu opravdu získá bezprecedentní pátý mandát v řadě.

Zajímavé je ovšem to, že Netanjahu poděkoval Trumpovi jen v hebrejštině, nejspíš proto, aby zbytečně nepobuřoval v Americe tím, že by Trumpa ukazoval jako slabocha, kterého má omotaného kolem prstu a diktuje mu americkou politiku. A takové ohledy jsou na místě, protože se zdá, že celá Trumpova akce proti íránským Revolučním gardám může Spojeným státům přinést mnohem víc zásadních problémů než jasných pozitiv.

 

Pentagon a CIA se bojí

Ponechme stranou, samotný fakt, že zařazení regulérních bojových sil svrchovaného státu, které mají i své vlastní letectvo nebo námořnictvo, na seznam teroristů, na něž lze podle amerických zákonů kdykoli a kdekoli útočit, se rovná se prakticky vyhlášení války. Tak daleko Trumpova předvolební pomoc příteli Netanjahuovi nejspíš nedojde. Koneckonců, Trump je po dlouhé době prvním prezidentem, který ani po více než dvou letech v Bílém domě ještě nerozpoutal svou vlastní válku. A že by si pro „tu svou“ vybral zrovna vojensky asi nejsilnější a nejschopnější blízkovýchodní stát s řadou supervlivných spojenců, není příliš pravděpodobné.

Revoluční gardy byly ustaveny krátce po islámské revoluci v Íránu z roku 1979 a jejich účelem bylo bránit nový systém v době, kdy stále ještě panovala nedůvěra v pravidelnou armádu, do té doby plně v rukou šáhova režimu. Dnes mají v „mírovém stavu“ asi 125 tisíc dokonale vycvičených a vyzbrojených příslušníků. A není vlastně jasné, jak moc Revoluční garda na americkém seznamu teroristů změní celkovou situaci, protože po dekádách amerických sankcí už je USA snad ani nemají jak dál trestat: Jejich „expediční“ větev zvanou Al Kuds USA na seznam teroristů zařadily už v roce 2007, a „mateřská“ garda je pro změnu pod sankcemi kvůli balistickým raketám a podpoře Asadova režimu v Sýrii. A k tomu všemu Írán podle očekávání nesklopil hlavu a uši, ale recipročně na svůj seznam teroristů „srovnatelných s Islámským státem“ zařadil centrální velení americké armády CENTCOM…

Podle amerických médií prý ministerstvo obrany a CIA tento nový Trumpův krok dlouho odmítaly, právě proto, že na rozdíl od Bílého domu nebo ministerstva financí právě „hoši“ z Pentagonu a CIA nemají výhodu bezpečného pohodlí ve Washingtonu. Naopak, mohou se nově stát „legálním“ terčem Íránu kdekoli po světě. Mimochodem, už v roce 2007 prý Pentagon svým civilním kolegům z Washingtonu vysvětloval: „Spojené státy se vždy pečlivě vyhýbaly tomu, aby označovaly vojenské důstojníky zapojené do operací posvěcených jejich vládami za teroristy, aby předešly tomu, že se totéž stane nám,“ cituje The Hill. Ve hře nejsou jen životy amerických vojáků, na které mohu začít útočit šíitské milice od Iráku přes Sýrii až po Afghánistán, ale vyvstávají i vzpomínky na sérii únosů a „mizení“ operativců CIA a FBI v libanonském Bejrútu v 80. letech…

 

Další agrese proti Iráku?

Zařazení íránských Revolučních gard na seznam teroristů navíc zkomplikuje život i americkému ministerstvu zahraničí. Příkladem budiž Irák. Generál Kásim Sulejmání, kultovní velitel oddílů Al Kuds, které jsou pod sankcemi už roky, je v Bagdádu pravidelným hostem a poslední íránští velvyslanci v Iráku se rekrutovali výhradně z řad jeho vysokých důstojníků. USA se proto už roky musejí dívat stranou, protože uplatňování svých vlastních sankcí vůči Al Kuds by je z Iráku samo od sebe nutně vyhnalo.

Irák je navíc v mnoha ohledech závislý na obchodu s Íránem a od americké agrese je stále natolik rozbitý, že energeticky bohatá země z Íránu dováží dokonce i elektřinu. I proto nový irácký premiér svou první zahraniční cestu neplánuje do Washingtonu (nebo snad Rijádu), ale právě do Teheránu. A vzhledem k tomu, že Teherán pod americkými ekonomickými sankcemi opravdu trpí, otevírá se vlivným Revolučním gardám cesta k posílení jejich domácí ekonomické pozice, neboť skupují jednoho místního podnikatele ochromeného americkými sankcemi za druhým. A co víc, za levno. Pokud by USA braly vážně důsledky vyplývající ze zařazení Revolučních gard na seznam teroristů vážně, musely by – při objemu obchodu mezi Íránem a Irákem, z něhož gardy nelze už nijak odpreparovat – zase z Iráku rychle odejít. Nebo zkusit další agresi. Nebo prostě znovu zavřít oči…

Zkrátka, nový Trumpův krok možná Netanjahuovi přihrál několik veledůležitých procentních bodíků ve volbách, ale pro samotné Spojené státy slibuje více obětí a unesených, zatímco Revolučním gardám přináší posílení jejich ekonomické a tím i vnitropolitické pozice. Klasická střelba do vlastní nohy.

Nebo lze samozřejmě na americký seznam teroristických skupin pohlížet jako na svého druhu papír, jehož význam netřeba přeceňovat. Vypadá sice veledůležitě, ale jeho dodržování by mohlo být pro USA v mnoha ohledech opravdu nepříjemným.

Co to vše ale vypovídá o zahraniční politice americké supervelmoci?

 

 

Tereza Spencerová

Tento článek najdete v těchto speciálech
Reklama
Reklama