KOMENTÁŘ TEREZY SPENCEROVÉ: V Iráku na Američany ještě nestřílejte, vzkazují z Teheránu

Donald Trump dává zcela nový smysl pojmu „odcházení“, tedy pokud je řeč o stahování amerických vojáků z válek na Blízkém a Středním východě. Ano, odcházíme, ale…
Odsuny, kam se podíváš...
Odsuny, kam se podíváš...
Opinions
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Nejprve zahovořil o odsunu vojáků ze Sýrie, ale Pentagon ve skutečnosti do Sýrie vysílá další a další konvoje se zbraněmi a další stovky vojáků, kteří prý mají odsunu „napomáhat“. A tak musí o odsunu mluvit znovu a znovu. A jeho ministr zahraničí Pompeo odsun ze Sýrie potvrzuje, byť všemu dodává bizarní sektářsko/duchařský rozměr, když ujišťuje, že USA budou „s Boží pomocí“ bojovat proti Islámskému státu i po jeho porážce. Současně Trump oznámil odsun vojáků z Afghánistánu a ještě i ve středečním projevu o stavu Unie tvrdil, že „velké národy nevedou nekonečné války“, ale namísto odsunu už mluvil jen o snížení počtu vojáků v Afghánistánu. Pro začátek.

Zatím nejpodivnějším se ale Trumpovo „odcházení“ zdá být v souvislosti s Irákem. Podle Trumpa by se totiž vojáci ze Sýrie měli přesunout právě do Iráku, odkud by „pozorovali Írán“ a „bránili Izrael“. Okamžitě se ozval prezident Iráku (a Kurd) Barhám Sálih, podle něhož irácká ústava zakazuje využívat irácké území „jako základnu k útokům nebo agresím proti sousedním zemím“. A po prezidentovi ve stejném duchu protestují další iráčtí političtí i duchovní lídři.

Irácká vláda prosadila odsun amerických jednotek v roce 2011, po osmi a půl letech brutální okupace, ale o tři roky později souhlasila s jejich návratem, a to kvůli vzestupu teroristického Islámského státu, který postupně ovládl asi třetinu procent iráckého území a prakticky zničil iráckou armádu. Nicméně, Obamova administrativa tehdy se skutečnou bojovou pomocí Iráku nijak nespěchala, čímž se ovšem otevřely dveře Íránu – do Bagdádu i kurdského Irbílu rychle poslal zbraně a „poradce“, zatímco irácký šíitský lídr ajatolláh Sistání vyzval k mobilizaci, na jejímž základě vznikly jednotky Hašd al Šaábi, Lidové mobilizační síly (PMF), které dokázaly postup Islámského státu zastavit. Dnes čítají asi 150 tisíc mužů ve zbrani a jsou už oficiální součástí irácké vládní armády.

Americké jednotky v Iráku se aktuálně soustředí na výcvik irácké armády a „dočišťování“ někdejších oblastí pod správou Islámského státu. Je pozoruhodné, že se v samotných USA mezi jednotlivými ministerstvy liší jejich počty, přičemž se pohybují mezi pěti a šesti půl tisíci. „Zákon, který vypoví americké oddíly z Iráku, se stává národní nezbytností,“ tvrdí například poslanec Sabah Sáídí, který zastupuje silný blok radikálního šíitského duchovního Muktady Sadra. „Je to vlastně opakovaná okupace. Vyženeme je, i kdyby jich bylo 10 tisíc.“

PMF a další ozbrojené milice už opravdu pohrozily vojenským útokem na americké jednotky, pokud nezahájí odsun, ale zatím došlo jen na menší strkanice. Větší ofenzíva aktuálně není pravděpodobná. Teherán prý totiž vyzval své „přátele“ v Iráku, aby s útoky počkali na chvíli, kdy o odchod USA oficiálně požádá irácký parlament a kdy USA takovou výzvu odmítnou. V takovém případě se totiž z amerických sil stanou síly okupační a irácké „hnutí odporu“ získá legitimní právo zaútočit… Průsečík různých odhadů naznačuje, že by se tak mohlo stát do půl roku.

Jinými slovy, Trumpova představa, že se Irák prostě skloní před jeho plánem, naráží na realitu. Tím spíš, že nápadem „pozorovat Írán“ z Iráku zaskočil i svou generalitu, která s ničím takovým nepočítá, jak konstatoval i šéf centrálního velení generál Joseph Votel. Čili, válku proti Íránu nemá Pentagon na programu. A pokud Trump naráží v Iráku na tamní politiky i šíitské milice, lze konstatovat, že podobně bojovně naladění jsou i jejich „kolegové“ v Sýrii, pro případ, že by se USA opravdu stahovaly „nepřiměřeně“ dlouho. Odejděte, zní z Teheránu vcelku prostě. V tomto boji by USA mohly nasadit jen kanónenfutr „svých“ Kurdů, proti všem, protože i sousední státy už pochopily, že v současném multipolárním světě jsou s to spravovat svůj region i bez chaotických USA. O Talibanu, který jakýkoli pouze částečný odchod západních jednotek z Afghánistánu předem odmítá a je pro takový případ připravený bojovat až ke „slavnému vítězství“, ani nemluvě.

Je vcelku jasné, že se Donald Trump ocitá mezi mlýnskými koly. Na jedné straně má proti sobě domácí „deep state“ a vojenskoprůmyslový komplex, který by válčil do aleluja, na straně druhé hlavní regionální síly Blízkého východu a Rusko s Čínou. Lavírováním mezi nimi i svými vlastními sliby, že ukončí „nesmyslné“ a „hloupé“ války, se mu jeho plány sypou pod rukama. A navíc ho nutí znovu a znovu ztrácet tvář, když kvůli vnějším tlakům mění formulace snad každý týden a topí se v polovičatostech a protimluvech. „Neříkám tak ani tak, ale na má slova dojde,“ vnucuje se maně Vlasta Burian.

Bez ohledu na Trumpova slova a plány z toho kterého týdne ale realitou zůstává, že si lze vcelku vsadit na nejnovější vzkaz z Teheránu do Washingtonu: USA ze svých aktuálních válek na Blízkém východě odejdou, dříve či později, po dobrém nebo po zlém, ale odejdou.

 

 

Tereza Spencerová

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
7