KOMENTÁŘ TOMÁŠE VYORALA: Kavárenský „Babica style“. Když nemáte Havla, dáte tam Bradyho. Když není Brady, dáte Palacha. Není-li Palach, dáte Kuciaka…

Rozmohl se nám tady takový nešvar. Formování modelů a kultů osobnosti. Nekritická adorace (často až nanebevzetí) vybraných jedinců, jejichž prostřednictvím má určitý minoritní (politicky, mediálně, kulturně) vlivový segment lidí tendenci podsouvat svoji jedinou akceptovatelnou pravdu většinové společnosti. Nezřídka ve jménu tzv. „pravdy a lásky“. Tradičně však tato skupina lidí nezná míru (díky bohu za to) a jména, která bezpochyby něco znamenají/znamenala, zmytizují natolik, že svým pravdám věří už jen oni sami.
TOP 09 a odkaz Jana Palacha
TOP 09 a odkaz Jana Palacha
@top09cz / Facebook
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Už teď je mi líto osoby/osobnosti, kterou si vezmou na paškál (do drštiček a per) napříště a ve jménu své pravdy a lásky ji (ne)milosrdně „znásilní“. Na módní vlně jí do úst vloží vlastní myšlenky, názory a „pravdy“ tak, jak se to zrovna právě hodí. „Co by na to řekl XY? Ten by určitě…“

Zatím poslední pobláznění Palachem

Ve světle zatím posledního ideologicky-výchovného pobláznění (neplést s běžnou potřebou připomínání si historie) – tentokráte Palachem, ve mně tato praxe evokuje něco jako kavárenský Babica „style“ (pan Babica, věřím, promine). „Když nemáte Havla, dáte tam Bradyho. Když není Brady, dáte Palacha. Když není ani Palach, dá se použít i Horáková nebo Kuciak.“

„Cítím-li se být Evropanem, neznamená to přece, že přestávám být Čechem,“ Václav Havel.

KOMENTÁŘ: Člověk a mýtus Havel. Když nekritický obdiv a mytizace vede k opačenému efektu...

Aby bylo jasno, v tomto komentáři není mým záměrem hodnotit (ani jakkoliv shazovat) Václava Havla, Jiřího Bradyho, Jana Palacha, ani nikoho z dalších „mytizovaných“.

Kolik vám platějí za tenhle nápad? Táhněte raději...

Chci poukázat na pokrytectví, demagogii, alibismus, propagandu a často idealizovaný a účelově pokřivovaný historický obraz a kontext těmi, kteří tak jménem oněch „mytizovaných“ osobností činí k vlastnímu prospěchu (nebo prospěchu svých chlebodárců). Těch, kteří nejlépe vědí, co by výše zmínění řekli, proč tak či onak dříve jednali a z jakých pohnutek. Nezřídka je zvou svými dobrými, ne-li nejlepšími přáteli, i když se třeba časově ani místně nemohli nikdy potkat. V krajním případě se někteří až považují za jejich převtělení.

Ostatně všichni přece víme, že pravda nesmí stát v cestě dobrému příběhu.

Na závěr si tak trochu alibisticky já vypůjčím trefná slova Karla Kryla z Písně neznámého vojína, který, ač popisem doby minulé, nadčasově vystihnul i tu současnou: „Kolik vám platějí za tenhle nápad? Táhněte raději s děvkama chrápat! Co mi to říkáte? Že šel bych zas? Rád? Odpověď čekáte? Nasrat, jo, nasrat!“

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
7