TopStar

8. července 2019 17:19

RECENZE: S Danem Šustrem zavítáme do doby Pelíšků i na Woodstock

Dan Šustr známý ze skupiny Tichá dohoda se rozhoupal a ze šuplíků vytahal písně, které utřídil a dal jim podobu sólového alba s názvem Old Shootterhand. Na výsledek se podíváme podrobněji.

Deska vyšla 17. května a přináší desítku autorských písní, které se nevešly do mantinelů Šustrovy vlajkové lodi Tichá dohoda, ale které mají svůj půvab jinde. Hlavním rozdílem je samozřejmě mužský hlas (Tichá dohoda má zpěvačku) a postava Old Shootterhanda (dále OS). Ač není zmíněn, je OS průvodcem celým albem i dobou šedesátých a sedmdesátých let. Nejde jen o Šustrovo alter ego, ale o zosobnění všech, kteří dobu a hudbu kolem sebe vnímali.

Ač se to může jevit netradičně, bylo by vhodné začít pohledem na celé album, protože se Šustrovi povedlo to, o co usilují mnozí básníci při kompletování svých sbírek – poddat každou báseň, každý verš určité atmosféře. Z alba OS dokonale čiší mladistvé nadšení pro lehkou rebélii. Člověk má chuť popadnout otřískanou kytaru po starším bratrovi, vzít si džínovou vestu, lenonky a spustit vlasy do půlky zad. Zde nejde o nějaký natřískaný rock, ale o pohodový rock okořeněný blues přesně v tom správném množství. Při poslechu desky na posluchače přímo dýchá atmosféra Šabachových próz i festivalu Woodstock.

A přesně taková jsou i témata písní. Otevíračka "Blues ze 60. let" je přesně taková, jak se může její název zdát. Pohodová píseň, při jejímž poslechu se začnete sápat po sklence dobrého pití s jasným úmyslem posadit se s ní do houpacího křesla. Po ní následuje "Requiem pro Petra Šabacha", autora děl jako Občanský průkaz nebo Hovno hoří. Podle námětů z druhého jmenovaného díla byly natočeny filmy Pupendo a Pelíšky.

Řádný šedesátkový rock je cítit ve "Tvojí hospodě", která vlastně může být jakoukoliv hospodou, v níž je pijákovi dobře. Za pravdu a ideály se dokáže porvat "Poslední skaut" a při tom si podává "Inzerát na zemi, ve který bych chtěl zase žít" – i kdyby neměla oceán. Kdyby se ale přeci jen doma pohádal, vždycky může křiknout "Tyvole miláčku", ač by ta jeho kráska byla jen "Půlnoční anděl".

"Špinavý blues" má přes svůj název poklidnou rytmiku i melodii a málem by se mohlo zdát, že jde o závěrečnou píseň alba, ale to by po něm nesměl následovat "Woodstock" naplněný dobovými záznamy vyňatými z reportáže natočené na tomto obřím festivalu. Kdyby ale přeci jen nastal na Woodstocku problém, bylo by lepší mít "Plán B".

Sdílejte článek
Štítky Pelíšky Rock recenze Woodstock

Přečtěte si také