Rockeři z Blue October si podmanili Prahu: Elektrizující energie, souznění s publikem a strhující vokály

V České republice neprávem opomíjená a prakticky neznámá rocková kapela Blue October poprvé zavítala do Prahy v rámci turné se svou nejnovější deskou. A byl to elektrizující zážitek. Kapela si publikum podmanila svým precizním hudebním projevem a přirozenou interakcí s ním.
Blue October v Praze
Blue October v Praze
Tomáš Vyoral

Blue October je americká alternativní kapela z texaského Houstonu založená v roce 1995, která minulý rok vydala v pořadí již deváté album pojmenované I Hope You’re Happy. Turné spojené s novou deskou kapelu vůbec poprvé přiválo i do České republiky, kde zahrála v pražském Lucerna Music Baru.

Hudební krasojízda, kterou jen tak nezažijete

Zpěvák a kytarista Justin Furstenfeld, jeho bratr bubeník Jeremy Furstenfeld, houslista a klávesák Ryan Delahoussaye, baskytarista Matt Noveskey a první kytarista Will Knaak roztočili takovou hudebně-emoční krasojízdu, jakou jsem dlouho nezažil a obávám se, že ani dlouho nezažiji.

Ač Lucerna Music Bar nebyl (zřejmě ani zdaleka) vyprodaný, vytvořilo publikum, částečně zaplněné také zahraničními posluchači, skvělou kulisu a většinu skladeb (nebo jejich pasáže) zpívalo s kapelou.

Takřka elektrizující hudební atmosféru a skvělá muzikantská vystoupení (za zmínku stojí houslové partie) ještě posilovalo neuvěřitelné charisma zpěváka Justina Furstenfelda (nápadně na pohled připomínajícího fotbalistu Tomáš Řepku), který pendloval po celou dobu prostorem pódia, podával si během skladeb ruce s diváky v předních řadách, navazoval oční kontakt s těmi v řadách dalších, předváděl „tanečky“ a mezi skladbami dal občas k dobru nějakou žertovnou průpovídku nebo historku – které zcela přirozeně prostor vyplnily.

Melancholii z desek přebila energie živáku

Jeho nezaměnitelný hlas s neuvěřitelným rozsahem zněl, alespoň z mého pohledu, prakticky po celou dobu čistě, jak bývá zvykem jen u nevelkého počtu živých vystoupení. Zajímavostí je – a shodl jsem se na tom s několika dalšími návštěvníky – že Blue October, který z reprodukovaného poslechu zní často velmi melancholicky až depresivně, na živo takřka stříkali (takřka pozitivní) energií. Takovou změnu rozměru naživo vs. reprodukovaně jsem u žádné jiné skupiny zatím nezažil.

Co se týká repertoáru, asi třetina skladeb byla vybrána z nejnovějšího alba (například žebříčkově nejúspěšnější I Hope You’re Happy, baladická King nebo silná a v lehkém „elektronickém“ hávu zahalená Daylight). Většina dalších skladeb pocházela z ostatních novějších desek. Dvě skladby pak kapela zvolila z doposud nejslavnějšího platinového alba Foiled (2006) – Into the Ocean a Hate Me.

Hate Me evidentně miluje většina fanoušků

Právě Hate Me, největší hit kapely, zahrál Justin akusticky a navzdory několika otravným „nápovědníkům“ (kteří dopředu vykřikovali slova textu) odzpíval skladbu a zejména její refrén za zpěvu nemalé části publika. Já osobně preferuji klasickou verzi a odehraná akustická ve zpomalené verzi mě tolik nebaví, ale ostatní posluchači se podle všeho bavili.

Ze třech nejstarších desek nezazněla ani jedna skladba, což je pro českého posluchače jedna z mála vad na kráse. Vzhledem k tomu, že zde kapela byla vůbec poprvé, mohla zvolit větší průřez tvorbou, nicméně chápu, že písně v rámci turné jsou z 90 % předem vybrány a poskládány pro většinu koncertů.

Nedošlo na starší pecky, dvě hodiny by nestačily

Nemám tomuto hudebnímu zážitku trvajícímu asi hodinu a půl prakticky co vytknout. Akustika klubu není úplně dokonalá, ale na koncertu to výraznější šrámy nezanechalo. Strhující hudební a vokální vystoupení podpořené neuvěřitelným charismatem hlavního zpěváka a jeho prací s publikem bylo neopakovatelné. Mně osobně chyběly některé zejména starší skladby kapely, jako jsou například Calling You, What If We Could, Quiet Mind, Debris, Light You Up, The End, Inner Glow, Ugly Side nebo Italian Radio. Ale je samozřejmě na kapele, co upřednostní, a je těžké vybrat 17 písní z devíti vydaných alb.

Seznam zahraných skladeb (setlist.fm): Sway; Say It; I Want It; King; Into the Ocean; I’ll Do Me, You Do You; Home; We Know Where You Go; Fear; Daylight; Coal Makes Diamonds; Leave it In The Dressing Room (Shake It Up); Hate me; The Worry List; How to Dance in Time; I Want to Come Back Home; I Hope You’re Happy

 

Autor: Tomáš Vyoral

Tento článek najdete v těchto speciálech

reklama