Spolková vláda tento krok, alespoň podle své odpovědi na parlamentní dotaz, považuje za „možnou cestu“. Některé ze šestnácti spolkových zemí rovněž signalizovaly podporu této myšlenky, která v zásadě odráží německou církevní daň.
V rámci církevní daně jsou křesťané a členové židovských denominací zdaněni z důvodu financování církevních aktivit. V této podobě je daň od křesťanů vybírána církví od devatenáctého století. Sazba daně se přitom liší stát od státu – jedná se však o určité procento z odváděné daně z příjmu.
O vzrůstajících obavách ohledně vlivu zahraničního financování mešit (zejména ze stran Turecka a arabských států) v zemi s odhadovaným počtem asi pěti milionů muslimů informovaly noviny Welt am Sonntag.
Zhruba 900 mešit v Německu je řízeno Turecko-islámskou unií institutu pro náboženství (Ditib), který spadá pod autoritu vlády tureckého prezidenta Recepa Tyyyip Erdogana. Imámové mají být placeni Tureckem a někteří ze členů jsou podezřelí ze špehování tureckých disidentů žijících v Německu. Celkem má být v Německu již přes 2500 mešit.
V polovině roku 2017 dva němečtí ministři dokonce varovali v komentáři v deníku Spiegel Online, že „Erdoganovy nebezpečné ideologie nesmí být skrze určité mešity dováženy do Německa“. V jiných případech byly zase některé z mešit uzavřeny kvůli kázání radikálních a militantních islámských idejí.
Ministr vnitra spolkové země Meklenbursko - Přední Pomořansko řekl, že je „otevřený financování mešit založeném na církevním modelu“ tak, aby byl snížen zahraniční vliv včetně „nebezpečí možného radikalismu“.
Rovněž mluvčí ministerstva vnitra Bádensko - Württemberska poukázal na hrozbu „vnějšího vlivu na teologický obsah a politický názor“.
