Záhada rozkutálených 21 000 000 000 000 dolarů

„Každá vyrobená puška, každá válečná loď spuštěná na vodu, každá odpálená raketa  je v konečném smyslu okradením těch, kdo hladoví, kdo strádají, kdo trpí zimou a kdo nemají co na sebe.  Tento svět neutrácí ve zbraních jenom peníze. Utrácí pot svých pracujících, genia svých vědců, naděje svých dětí.“

Tento citát nepochází od nějakého pacifisty nebo snílka. Je převzat z proslovu na rozloučenou s americkým lidem, který pronesl 17. ledna 1961 prezident Dwight D. Eisenhower, když odcházel z Bílého domu, vojevůdce za druhé světové války, člověka, který věděl lépe nežli kdo jiný, o čem mluví.

Můžete namítnout, že je jiná doba, plná nebývalého nebezpečí a existenciálních hrozeb, doba, která zcela ospravedlňuje každý halíř, který my, poplatníci, dáme na obranu.

Budiž. Ale nikdo a nic nemůže ospravedlnit, když se naše peníze rozhazují, tím méně když se rozkrádají, zašantročí nebo mizí beze stop v jakési černé díře. 

V Americe se tím zabývá  Úřad generálního inspektora (Office of the Inspector General). Má v popisu práce dohlížet na to, aby státní orgány, především Ministerstvo obrany, utrácely státní peníze  za to, nač je dostaly, a potírat zpronevěry a plýtvání. Jeho inspektoři nedávno zjistili, že v Pentagonu v období od roku 1998 do roku 2015 zmizelo 21 bilionů dolarů. Jsou fuč, rozkutálely se.

====================================================================

Jde o stejnou částku, jakou USA dluží zahraničním věřitelům. Plní americká vláda válečnou pokladnici z cizích kapes?

====================================================================

Pentagon je v šlamastyce, v jaké byl velitel husarského pluku v Hradci Králové, když měl vyúčtovat Marii Terezii sto tisíc tolarů.  Byl to poctivý muž, sedl za stůl a napsal: „Sto tisíc přijal, sto tisíc vydal. Baron Johan von Windischgretz, v. r.“ Protože nikdo v té pětiúhlé škatuli, přisáté k americké půdě jako pijavice, nezná tuto poučnou historku, papaláši včetně ministra si  zakrývají uši, oči a ústa jako ta bájná opička.

Jedinou výjimkou je bývalý ministr Obrany Robert Gates, který  v roce 2011 kápnul božskou, když řekl: „Můj štáb a já jsme se dozvěděli, že je téměř nemožné dostat odpovědi na takové otázky, jako kolik peněz jste (velení zbraní) utratili a kolik lidí máte.“

Auditoři OIG učinili stejnou zkušenost. Nemohli se dostat k účetním dokumentům za roční výdaje, řada agentur Pentagonu je buď nemá, nebo skrývá, tisíce a desetitisíce transakcí bylo vymazáno a zhruba milion výdajů nezanechalo žádnou stopu.

Co je bilion?

Náš mozek není schopen plně pochopit čísla vyšší než několik tisíc. Když jde o miliony, máme jen matnou představu. Bilion je mimozemský pojem. Zkusme si jej nicméně přiblížit.

Vezměme si dobře placeného Američana, jehož příjem je 40 tisíc dolarů ročně. Aby vydělal bilion, musel by pracovat 25 milionů let.

Hrubý národní důchod USA činí 18.6 bilionů. Všechny peníze, o které se hraje na newyorské burze, dělají odhadem 30 bilionů.

Program Medicare, zdravotní péče pro všechny, stál v období 1998-2018 zhruba 32 bilionů dolarů. To znamená, že 66% Medicare mohlo být financováno Pentagonem.

Nebo ještě jinak, kdyby se 21 bilionů rozdělilo mezi všechny americké občany, každý z nich, muž, žena, dítě, by obdržel 65 000 dolarů. Tahle částka už našince oslovuje.

Penězovod

Stejně mu však vrtá hlavou, jak Pentagon přišel k těm 21 bilionům, když v řádném rozpočtu taková částka není k nalezení. No přece díky štědrosti vlád demokratických prezidentů Clintona a Obamy, které štemplovaly všechny žádosti vojáků o dodatečné financovaní nečekaných naléhavých vydání, ačkoli přidělovat veřejné finanční prostředky je podle Ústavy výsostné právo Kongresu.  Myslí si snad někdo, že Trumpova republikánská administrativa nepokračuje v tradici? Jak jinak by mohla Amerika vést věčnou válku.

Časopis Forbes, který nelze podezřívat z protiamerického postoje, uvedl konkrétní příklad, který osvětluje, jak penězovod funguje.  Kongresem schválený rozpočet pro armádu v roce 2015 činil 120 miliard dolarů, ale díky vládním přilepšením dostala 54krát víc. Jinak řečeno, 98 procent z každého dolaru, který vydala v tom roce, dostala neústavním, tudíž nezákonným způsobem.

Kongres není bez viny, neboť má dozírat na všechna státní vydání. V daném případě to znamená, že plní svoji ústavní povinnost ani ne polovičatě. O tom, proč jeho členové jsou tak liknaví, bude zmínka níže.

Časovaná bomba

Jestliže Pentagon skrývá své skutečné výdaje, které mnohonásobně převyšují částku přiklepnutou Kongresem, je jasné, že vláda tiskne tolik dolarů, kolik chce, a domnívá se, že to bez následků projde.

Omyl.  Nekryté bankovky roztáčejí ozubené soukolí inflace. Dolar ztrácí na peněžních trzích důvěru. Řada států, v čele s Ruskem a Čínou, se zbavuje amerických státních dluhopisů a kupuje zlato. Čínský jüan se stále víc prosazuje jako mezinárodní platidlo místo dolaru.  Proto Forbes varuje  majitele státních dluhopisů v článku s titulem „Pozor: Strýček Sam nemůže vyúčtovat 21 bilionů dolarů.“  Stejnou sumu dluží americká vláda zahraničním věřitelům: je to náhodná shoda nebo časovaná bomba pod americkým dolarem?

Když se dolar zhroutí, zkolabuje celý finanční systém a dojde k celosvětové krizi. Stávající  hospodářský a mocenský řád skončí. Zda implozí nebo explozí je otázka za bilion, možná i otázka bytí či nebytí.

Třicet stříbrných

Co by mělo Američany nejvíce znepokojovat, je skutečnost, že ta astronomická částka, která se z Pentagonu vypařila, se nestala hromosvodem pro hněv všech zákonodárců. V kongresu i senátu je ticho po pěšině. To ohlušující ticho napovídá, že Spojené státy jsou v bludném kruhu. V řádném rozpočtu každým rokem dávají vojensko-průmyslovému komplexu zhruba 700 miliard dolarů, které pak vláda mnohonásobně rozmnožuje se skrytou spoluúčastí politické elity v obou sněmovnách. Ta pobírá třicet stříbrných od lidí, kteří bohatnou z válek, terorismu a  převratů, za prokázanou nápomoc a jako udičku. V roce 1994 na ní viselo 4 164 595 dolarů, v roce 2018 to bylo už 17 074 756 dolarů. Přiznaných. Těch nepřiznaných dostali politici obou stran nesrovnatelně víc. Ale stejně jsou to drobky z královské hostiny zbrojařů.

Nevyslyšené varování

V památném projevu na rozloučenou president Eisenhower varoval: „Musíme dát pozor na to, aby si vojensko-průmyslový komplex nepřivlastnil neoprávněný vliv. Potenciál pro  katastrofální vzestup této nemístné moci existuje a bude trvat i nadále… Jen bdělé a znalé občanstvo může přinutit patřičnou slučitelnost obrovské průmyslové a vojenské mašinérie s našimi mírovými metodami tak, aby bezpečnost a svoboda mohly prospívat pospolu.“

Řekl to v  jiné době, Amerika byla také jiná, všechny naděje tehdy byly oprávněné. Lincolnovo rčení "vláda lidu, lidem a pro lid" nebylo ještě otřepané klišé. V politicky čitelné zemi demokraté hájili modré límečky, konzervativci střední vrstvu a mohovité.  Po světovládě toužila jen hrstka byvších Trockistů převlečených  za nové konzervativce. V Bílém domě vystřídal Eisenhowera John Fitzgerald Kennedy. Byl to věk amerického snu, idealismu a nevinnosti. Amerika rozkvetla hospodářsky i kulturně a vzhlížela k budoucnosti s velkým očekáváním. Výstřely v Dallasu zabily nejen prezidenta, ale celou epochu.

Kde je ta Amerika, kterou jsem miloval?

Jan Vítek (autor je český novinář žijící v Ženevě)

Zdroj : Forbes, Jan 9, 2019

Holding U.S. Treasurys? Beware: Uncle Sam Can't Account For $21 Trillion