Petrovice a Vojetice.

Petrovice a Vojetice. V prvním díle jste se seznámili se dvěma restauracemi, které od sebe leží, co by kamenem dohodil.
Ano, šéfe - Zámek Kněžice - s majiteli paní Jette Boel a její manžel Niels Brochner na prochazce
Ano, šéfe - Zámek Kněžice - s majiteli paní Jette Boel a její manžel Niels Brochner na prochazce

reklama

Petrovice a Vojetice. V prvním díle jste se seznámili se dvěma restauracemi, které od sebe leží, co by kamenem dohodil. Liší se ve všem, a přesto mají něco společného. Kněžice jsou zámecký hotel s dánskými majiteli a převážně cizí klientelou. U Štěpána je venkovská hospoda, kam chodí na pivo i zaměstnanci ze zámku a místní. O víkendech si tu rezervují místa také Holanďané z kempu, kteří chtějí ochutnat skvělé steaky ze Štěpánova ekologického chovu. Na zámku mají personál, U Štěpána si musí převážně poradit vlastními silami. Na zámku Kněžice v Petrovicích mají moderně vybavenou a prostornou kuchyni, což se o té ve Vojeticích říct nedá. Společného mají oba podniky to, že nevydělávají, kolik by mohly, kdyby využily všechny možnosti. A možnosti tu podle šéfa jsou…

 

 

 

Eliminace norských lososů v Kněžicích

 

Paní Jette Boel a její manžel Niels Brochner ztrácejí dánskou klientelu. Kněžice se pro majitele stávají neúnosným balvanem, který spolyká hodně peněz. Může za to hospodářská krize, je třeba odvahy ke změnám. A změn se Dánové dosud obávali. Jenže situace je vážná… Zdeněk Pohlreich zmapoval terén a zjistil, že i přes atraktivnost místa majitelé musí nabídnout víc než dosud. Kosmopolitní předraženou kuchyni nahradit českými specialitami, aby cizinci ochutnali něco pro oblast typického, ale pro ně exotického, a měli důvod šířit zprávu o svém gastronomickém zážitku dál. Nebo se kvůli němu na Šumavu rádi vraceli. Tentokrát se v šéfově hledáčku ocitnou ryby, které rád připravuje a sám je rád jí. Uvidíte nákup ryb a přípravu pstruha. Co dále poradí šéf Café Imperial dánským vlastníkům, aby restaurace v Kněžicích prosperovala a dostala se do černých čísel? Paradoxně zlevnit, což majitelka nerada slyší. Pokud však usilují o českou klientelu, není jiné cesty. Personál se na změny těší, obává se o svoji budoucnost. V hezkém prostředí pracují rádi, a proto přiloží ruku k dílu. Pokud jste zvědaví, jak si šéf pochutná při svém návratu do Kněžic a co mu připraví zdejší šéfkuchař Pavel, nenechte si ujít druhou a závěrečnou část trochu netradiční šumavské epizody oblíbeného pořadu Ano, šéfe!

 

Jak lehce vylepšit manželský život ve Vojeticích

 

Štěpán zatím bojuje s nedostatkem času, peněz, špatně vybavenou a nepraktickou kuchyní i s jídelníčkem. Možná mu šéf poradí opak toho, co Dánům. Nebát se zdražit a lépe využít dobytek, aby přinášel více zisku. Pozve odborníka na zařízení kuchyně, aby se v ní rychleji a snáze vařilo. Život není jenom práce a bylo by smutné, kdyby se krize v podnikání přenesla i do soukromí sympatického páru. Šéf ale dokáže zázraky. Nevěříte? Jak pečuje o své ovečky a co všechno dokáže napravit, uvidíte v šéfově šumavské misi 2, která rozhodně nevypadá jako Mission: Impossible. Dočkají se dánští manželé ze zámku a Štěpán se Zdeničkou z „podzámčí“ šéfovy vytoužené hvězdičky? Nebo dokonce hvězdiček? Bude Zdeněk Pohlreich na Šumavě nadělovat radost a smích? Nechte se překvapit…

 

 

 

Rozhovor Šumava 2

 

 

 

Rozhovor s majiteli zámku Kněžice

 

Paní Jette Boel a Niels Brochner se rozhodli v Česku podnikat. Dánský majitel, honorární konzul, se stará o převážně dánské hosty, které k nám zve. Jeho paní je manažerkou a ředitelkou. V kuchyni vládne šéfkuchař Pavel, na place jsou číšníci Martin a Michal, pokojská Adriana je manželkou jednoho z číšníků, Milan je správce a v Kněžicích pracuje i jeho syn.  A ještě je tu recepční. V nepřítomnosti majitelů se o podnik stará Pavel.

 

Jaký byl podnikatelský záměr dánských manželů? Co trápí paní Jette Boel a pana Nielse Brochnera, že se rozhodli pro účast v pořadu Ano, šéfe!?

 

Zamilovali jsme se do toho místa a rozhodli se v Čechách investovat. Chátrající zámek jsme nákladně opravili a předpokládali, že se stane místem,

kam budou jezdit hosté z Dánska. Počítali jsme s tím, že se jim bude líbit zdejší prostředí, a věděli jsme, co od takové rekreace očekávají. Trochu sportu – mohou si tady zahrát tenis s instruktorem –, výlety do přírody, barbecue, kam přijede i karavan s občerstvením a obsluhou, aby hostům nic nechybělo. Mysleli jsme na skupiny, samozřejmě různé semináře a podobně. Taky na obyčejné rekreanty, aby se prostě jen tak bavili a odpočívali. V době, kdy tady nejsou hosté, máme zavřeno.

 

A jak to jde?

 

Zpočátku – tak první rok – to vycházelo skvěle, ale pak se to nějak zaseklo a nyní již čtvrtý rok proděláváme. Přemýšlíme, co bude dál, protože je to velká zátěž. Dokonce bychom museli Kněžice prodat.

 

Uvažujete o tom, že byste mohli být i místem pro Čechy?

 

To je samozřejmě věc, o kterou se chceme snažit. Jde o to, na jaké Čechy se zaměřit. Soustředit se na místní lidi, nebo na podobnou klientelu, jako máme z Dánska? Na různé pobyty skupin? Je tu i malé wellness, vířivky, nabízíme masáže apod. Jak to ale zařídit? Personál nám říká, že jsme pro místní moc drazí, museli bychom mít otevřeno častěji a pravidelněji než dnes. Byli bychom levnější, a přitom potřebovali více surovin a personálu. Vyplatí se nám to ale? To je otázka pro odborníka, jakým je právě šéf Café Imperial. Samozřejmě také doufáme v propagaci podniku prostřednictvím televize.

 

 

 

Rozhovor se Zdeňkem Pohlreichem

 

Šéf osedlal bicykl a vydal se do Petrovic na Šumavě, kde leží rekonstruovaný secesní zámek. Nabízí vkusné stylové pokoje, zahradu a samozřejmě krásnou přírodu v okolí. Po příjezdu se cítil jak na zakletém zámku. Dánská klientela byla právě na výletě nebo hrála tenis, a tak byl na terase jediným hostem. Objednal si omeletu a sendvič, připadal si jak v americkém filmu, ale dojmy měl rozporuplné. Obával se velké kreace ze strany kuchaře, dal si „tisíckrát znásilněný“ Club sendvič a ošklíbal se nad cenami, které na tomto místě nemohou fungovat. Aby se dozvěděl pravdu, dokonce se uchýlil k malé špionáži. Uslyšel i nelichotivé poznámky… Šéf se také zajel podívat do Vojetic ke konkurenci, kde má číšník Martin kamaráda, který vlastní stádo krav a hospodu U Štěpána. Restauraci vybudoval s rodiči ze staré stodoly, vedle které všichni bydlí. V sousedství je kemp, který rodina také provozuje. Tam jezdí pro změnu Holanďané.

 

 

 

Co si myslíte o kuchyni na zámku Kněžice?

 

Jsem rád, že v tak zapadlých končinách vaří tak šikovní kuchaři. Ale výhrady samozřejmě mám. Toast třeba není z toastového chleba. Na druhou stranu si dělají domácí těstoviny, což mi připadá na množství, v jakém je tady prodají, kontraproduktivní. Je to všechno ale kvalitní, Club sendvič je čerstvej, i když vzhledem k tomu, jak to tady zeje prázdnotou, to asi nebude všeobecně sdílený názor, že?

 

Majitelé léta prodělávají, co jim navrhnete?

 

Mohl by to být ráj na zemi. Jak personál řekne: „Je tady klid!“, tak je něco je špatně. Místní k nim na pivo při těch pětihvězdičkových pražských cenách určitě nepřijdou. Chtělo by to osobitost, výraz, ať ti Dánové věděj, kde se ocitli! Musí si uvědomit, že ceny a platy v Dánsku jsou jiné než v Čechách. Možná se přibližují u ubytování, ale ne u jídla. Ať vařej kuchyni charakteristickou pro tohle místo. Borůvkový koláč, sladkovodní ryby. Ať mají nějaký hosti kulinářský zážitky! Španělská šunka, dánští hosté, český sýr a všudypřítomný norský losos – to je blbost! Ke všemu nudná. Vyjel jsem si na kole udělat do terénu malou anketu. Dánové už měli něco vypito, pravda, ale o české kuchyni by nic nevěděli ani střízliví. Napadne je tak guláš, to je všechno. To se musí změnit! Potřebujou poradit…

 

 

 

A co sousední korida? Jak se vám líbilo ve Vojeticích U Štěpána?

 

Ten člověk má neuvěřitelnej zápřah. A úžasný maso. Jenže ho musí propagovat! To je tahák jako prase.

 

Jak se tam vaří?

 

Promluvím mu do duše. Má prý problém sehnat kuchaře. Je vyučenej, vaří sám se ženou. Ta má recepty od maminky. Tajemství pro zamilované, steak s ananasem, maso s párečkem… Proč? Proč česká Čína uprostřed Šumavy? Vždyť to jde udělat bez těch práškovadel! Proč cpou do skvělýho masa uzeniny? Musí využít potenciál, který tady je. Naučím je roštěnku na vrstvě cibule, jednoduchý jídlo, kam ještě patří houby a trocha petržele – a bude to deset minut na jedný pánvi. Stačí pepř a hořčice, ta jde s hovězím vždycky dohromady.

 

Proč nevydělává, když má dost hostů?

 

Moc se nadře v kuchyni a neumí využít tu krávu celou. V tom jsou mistři třeba Francouzi. Má špatně vybavenou malou kuchyni. Musí odvážně zvednout ceny, ať už začne vydělávat. Není matka Tereza. Že prý lidi nemají peníze… Za to, co chtěj, si rádi připlatěj. Měl by mít taky chvíli na to, aby si lehl na pastvě do trávy. Musí si ovšem dávat pozor, kam si lehá… Prostě taky trochu žít. To si musí vybojovat!

reklama

reklama