Šéf procestuje svět v podniku Letem světem. Moc to tam ale nelítá...

Jak v předsálí Technického muzea si připadá Zdeněk Pohlreich, když se na sídlišti na křižovatce ulic Ohmova, Herzova, Edisonova a Bellova v Praze–Petrovicích snaží najít restauraci Letem světem. A není to lehký úkol. Sledujte jeho snažení v REPRÍZE pořadu Ano, šéfe! ve středu od 21.25 na Primě.
Podnik Letem světem nabízí všechny možné styly
Podnik Letem světem nabízí všechny možné styly

reklama

 

Malé Las Vegas hledejte uprostřed Petrovic

 

Podnik je utopený v polyfunkčním domě, který před pěti lety s velkou slávou otevřeli. Od té doby na železobetonovou budovu všichni nadávají. „Hezky naleštěnej kulturáček“ má totiž vysoké náklady, pod nimiž se hroutí provozovatel David Plachý. Účet za služby je závratný. Celkové náklady restaurace činí 150 tisíc bez zaměstnanců, protopí a prochladí se 80 tisíc měsíčně. Ale je to tu světové. Šéfa přivítá anglický kuřácký koutek s koženými klubovkami, irský bar, Toskánsko, Francie, Indie a Mexiko, i česká sekce pro pivaře se tu najde.

 

Dokonce nás vybízejí, abychom zahodili cestovní pasy, protože tady ochutnáme celý svět. Proč vlastně úředníci nechodí obědvat do útulné restaurace, kterou mají v domě? Proč u nich vítězí fazole s párkem ve fólii?

 

Náklady se nepokryjí

 

„Současný stav restaurace je takový, že to nestačí na pokrytí nákladů,“ stěžuje si provozovatel David Plachý šéfovi. Původně s partnerkou počítali s akcemi, vedle je velký sál. „Otevíráme ještě jednu restauraci.“ Zdeněk Pohlreich nevěří vlastním uším. Cože!? Pracovní název má Le malheur, ale jeden malér už přece mají v Petrovicích. „Není to ale neobvyklá praxe,“ říká šéf, který se pojede do Vysočan na budoucí pizzerii podívat. Ta by měla dotovat Letem světem, vymazlený projekt pana Plachého a jeho přítelkyně, kterého se zatím nechtějí vzdát?

 

 

Zdeněk Pohlreich si promluví se starostkou, aby se dozvěděl, čím zdůvodňuje tak vysoké nájemné poplatky úřad, který restauraci pronajímá. Je částka za služby přiměřená? Jak to, že v restauraci protopí a prochladí osmdesát tisíc za měsíc? A proč si zaměstnanci raději nechávají obědy vozit? „Takhle ta restaurace ale v životě nemůže jít! Musíte utrácet!“ nabádá úředníky k pravidelnému polednímu výletu do Letem světem i s obědem šéf Café Imperial a také na oběd pozve. Jenže pan Plachý a paní starostka se moc nemusejí…

 

V kuchyni mám gastronomicky nepolíbenýho hocha z Brna

 

Nejvíc ho ale pochopitelně zajímá kvalita jídla a situace v kuchyni. Jídelní lístek přetéká: od kuřete Tandoori přes různé druhy bifteků, fondue, kalamáry, lososy, tuňáky, vepřová kolena, indické hovězí směsi, thajské vepřové směsi, mexické prkénko, různé šavle a meče až po těstoviny. Zdeňkova první objednávka zní na vepřový steak na pomerančích, modrookou panenku a lososa se smetanovou omáčkou. Efektní gruzínskou šavli dostane buditel českých restaurací v toskánské sekci. „Největším problémem v gastronomii jsou ty ztracený iluze. Dramatická prezentace – a pak následuje jídlo, které není vůbec o ničem, hezký pompézní neodolatelný nic,“ konstatuje smutně šéf a žasne nad množstvím mističek a talířků, které mu přistávají na stole. „Tady bych chtěl mýt nádobí,“ pokračuje a ochutnává.

 

„Na tom jídle není nic špatnýho, ale je stejně rozlítaný jako ten interiér. Norská ryba, francouzské ratatouille, italské tagliatelle a k tomu smetanová omáčka. Navíc je to studený. Jestli bych se sem měl kvůli něčemu vrátit, tak kuchyně by to určitě nebyla.“ Na svědomí to mají tři kuchaři a ten hlavní dostane za úkol připravit pár jídel, která umí nejlépe. „Není to žádná světoborná novinka, ale je to jídlo, za nímž si stojím,“ tvrdí mladý sympatický muž nad steakem s hranolky a fazolkami a indickým pokrmem. Ale na fazolky na slanině je už šéf alergický, má pocit, že je „dělají absolutně všichni“.

 

Zátěžový večer: Mexičan si stěžuje a chlapeček pláče hlady

 

V průběhu zátěžového večera ocení disciplínu personálu, který se „oblékl do indických hacafraků, ale v kuchyni to asi tak hladce nepůjde. Strašně moc věcí se tady dělá na efekt a v důsledku je to možná i drahý“. Je jisté, že bude nutné zásadně zkrátit a zpřehlednit jídelní lístek a zamyslet se nad cenou a výtěžností surovin. „Pokud nezdražíte, tak vám brzy někdo vypne vzduchotechniku. Kuchař, ať už z Brna, nebo odkudkoliv, musí být schopen restauraci vydělat peníze,“ hřímá v čisté a komfortní kuchyni šéf a trochu si při tom utahuje z kuchaře-Brňáka. Ale nerezignovat na kvalitu, logiku a prezentaci pokrmů, zato zúžit kvantitu nabídky. Jinak by se hosté jídla nedočkali, jeden chlapeček se z hladu a nudy dokonce rozplakal. A mexický host by si nemusel stěžovat na to, že „takhle slepené quacamole by Mexičan nikdy nejedl“.

 

Co dále odhalila zaplněná restaurace? Takhle by měly večery ideálně vypadat, proto Zdeněk majitelům radí, aby se na večeře soustředili a rezignovali na polední byznys. Lidi si v poledne najdou levnější varianty. Jako paní starostka, která chodí do pizzerie, nebo úředník, který si objednává „organizovanou vraždu“. „Necpěte se tam, kde vařej fazole s buřtem, protože tam je v tuhle chvíli těžce přeplněno,“ nabádá Zdeněk Pohlreich.

 

Také je třeba využít a zatraktivnit zdejší velký bar. Zdeněk proto pošle posilu barmanovi. David mu vymyslí koktejl, který by se mohl stát tváří podniku, a předvede show, jež by přilákala mladé zákazníky, kteří vyrážejí po večerech ven.

 

Jak dopadne návrat do hezké restaurace Letem světem? I když je nádherný letní den a všechno kolem kvete, moc to nevypadá. „Je 12.25 a v restauraci ani noha,“ nelíbí se šéfovi. A na jídelním lístku zůstalo „moc cingrlátek a moc krávovin,“ vrtí hlavou Zdeněk. Zatím ale od nového indického kuchaře ještě nic neochutnal…

 

Sledujte REPRÍZU pořadu Ano, šéfe! ve středu od 20.15 na Primě!

reklama

reklama