Zdeňek Pohlreich vyrazí na lyže!

Další díl Ano, šéfe! uvidíte už v úterý 22. ledna ve 21:40. Šéf se tentokrát vypraví do krkonošského střediska Pec pod Sněžkou. Po řádné lyžovačce zkusí pomoct provozovatelům tamního Hotelu Hvězda. Čěte rozhovory s majitelkou podniku i Zdeňkem Pohlreichem! Jedná se o REPRÍZU pořadu z roku 2010.
Ano, šéfe! III (2) Hotel Hvězda - Krkonoše
Ano, šéfe! III (2) Hotel Hvězda - Krkonoše
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

 

Šéf je rád, když si při svých spanilých jízdách může taky trochu protáhnout tělo a zasportovat si. Vůbec si myslí, že by člověk měl z toho života taky něco mít. Do Pece se těšil, protože rád lyžuje. Chvíli to skoro vypadalo, že je na sjezdovce radši než za sporákem.

 

Mezi lyžaře se s Kateřinou Hrubou vypravili i s ochutnávkou a pozvánkou na oběd. Pak se rádi vrátili do tepla útulné restaurace, aby si popovídali o zdejší situaci a svých záměrech s Hvězdou. Jestli tady nadělí i tu svoji hvězdičku, ale ještě Zdeněk nevěděl.

 

Smažený sýr pouze na vyžádání

 

Co si myslíte o zdejší kuchyni?

Každou chvíli vařej jinak, ti borci tady nemají žádnýho šéfa, kterej by jim řekl, co a jak. Chybí jim systém práce. Ne že by krachovali, sem chodí naštěstí hodně lidí, ale vařej tu takový ty všeobecný jídla jako všude. A to je chyba…

 

Takže co ve Hvězdě navrhujete?

Regionální krkonošskou kuchyni, protože ta sem prostě patří. Kyselo, polívku, která má různý podoby. Někde se dávalo rozkvedlané vajíčko, někde míchaný. Brambory a houby. Když jedu na hory, chci tam ochutnat tradiční jídla a místní kuchyni, to je základ všeho. Tady to jsou především jídla z bramborového těsta.

 

To se ale nedá moc připravit do zásoby, protože řídne, ne?

Ono se všechno dá udělat, musí se ale chtít. To se zvládne.

 

Čím začnete?

Musíme nakoupit a pak začneme jídly z brambor. Máme krkonošskou kuchařku, tak zkusíme uvařit něco podle ní, protože ono už moc lidí neumí ty originální postupy.

 

Z Café Imperial do krkonošské chalupy? Troufnete si na cmundu? Tady se jí taky říkalo bramborka.

No a taky sejkory, kramfleky a všelijak jinak. Základ je ale pořád stejný. Taky jsem vždycky nevařil jen v Café Imperial. To mi připomíná, že je tady ještě proškolím v přípravě kafe – konkrétně kapučína.

 

Jak vypadá zdejší jídelní lístek? Ten už přece není moc nafouklý?

Ještě bych ho osekal a jednoznačně rozdělil na to, co se vaří přes den a co večer. Na regionální speciality a pár jídel, který ty lidi prostě chtěj. Ty tam musej zůstat. Já bych tam ale uvedl, že třeba smažený sýr je pouze na vyžádání. Proč tady vařit boloňské špagety a neudělat místo toho třeba normální šunkofleky? Chlupatý knedlíky místo těch hnusnejch kupovanejch? Méně fritézy a více tradice by to chtělo.

 

A co maso? To sice není pro zdejší kraj typická záležitost, ale máte s ním něco v plánu?

Já se vždycky řídím surovinami, který mám k dispozici. Budu třeba dělat nějaký koleno, protože uzený, to se tady se zelím taky jedlo. Přemýšlím nad vařeným hovězím a nějaký zvěřině, protože o tu člověk ve městě nezavadí, ale na lyžích běžně potká srnku.

 

Máte pro zdejší posádku nějaké překvapení? Kuchyně by potřebovala zmodernizovat…

Koupíme jim ohřívač talířů, to tady užijou. Ale doufám, že si pak nebudou na place stěžovat, že je pálí prsty. Jinak běda, bando líná, nastavím jim to tam na osmdesát stupňů.

 

 

Potřebovali bychom, aby silvestr trval celý rok

 

Jednatelka společnosti Kateřina Hrubá chtěla původně v horách vlastnit malou roubenou chaloupku. Náhodou se dostala ke koupi hotelu v centru Pece pod Sněžkou. Snaží se, aby kolektiv jejích zaměstnanců byl ve shodě, a svůj tým považuje za sehraný.

 

Hotel Hvězda postavil v roce 1907 Stefan Meergans pod jménem Frühlingsheim – Jarní domov. Šlo o první novostavbu pro turisty v této části Pece. Vystavět třípodlažní dům představovalo v tehdejších poměrech velký počin. Hostinec v roubeném přízemí je v provozu nepřetržitě už přes sto let a zachoval si původní tvář.

 

Jak si vedete v průběhu zimní sezony?

Ani zima není úplně vyrovnaná. Teď je leden, zima, sníh, ale úbytek hostů po svátcích je patrný. Potřebovali bychom, aby silvestr trval celý rok. V létě je tady také dost lidí, ale letní návštěvnost se odvíjí od počasí. Když prší, tak je to špatný. Mimo sezonu, třeba na jaře po Velikonocích, to se sem lidem moc nechce. Na podzim je tady krásně, v říjnu například. Ale hosté sem prostě nepřijedou.

 

Jak to řešíte?

Snažíme se o různé akce, například přilákat sem různé teambuildingy, organizovat zábavu pro rodiny s dětmi. Rodinné Velikonoce, Halloween, Miluláš… Než přijedou ti hlavní turisté.

 

Co se vám z vyjmenovaných akcí zatím nejvíc osvědčilo?

Rodinné programy s různými slevami. Je to založeno na tom, že sem přijedou známí, kteří o nás vědí. Sama mám tři děti, jsem napojená na lidi s dětmi a zorganizujeme např. prodloužený víkend.

 

Jak dlouho tady působíte?

Jako jednatelka přes rok, ale jinak máme Hvězdu v nájmu šest let. Ale to člověk vždycky přijel
a měl tendenci do toho těm nájemcům vstupovat, což je špatně. Vždycky došlo k nějakému střetu.

 

Jaká je tady konkurence?

Pec není až tak veliká, jak by se mohlo zdát. Je tady jiná klientela než například ve Špindlu. Sem jezdí spousta Poláků, jezdívalo také hodně Holanďanů. Němci přijíždějí stále a poslední dobou začali zase hodně i Češi. Těch sjezdovek tady ale není tolik, hospod je naopak dost, jenže vyžití, která by se sem nalákalo mraky hostů, není takové, jak by bylo potřeba.
 

Čím se chcete odlišit od konkurence?

Sama o tom už dlouho uvažuju, tak se snad s přispěním Zdeňka dopracujeme ke krkonošské kuchyni. Nemůžeme být ovšem zase tak jednoznační, protože když k nám přijdou Poláci, ten smažák zkrátka chtějí. On sice říká, že nelze vyhovět všem, já ale ten smažák na jídelák dám. Celou včerejší noc jsem o tom přemýšlela. Opravdu vyberu pár krkonošských jídel, aby tady byla
a my mohli napsat, že ve Hvězdě se vaří krkonošská kuchyně. Nechci si ale odhánět potenciální hosty.

 

Co byste ráda vařila kromě kysela?

Kyselo už vaříme, ale koukala jsem se na různé chlupaté knedlíky, co se tady jedly se zelím
a houbama, na krkonošskou cmundu, na kroupy, bůček, bramboračky a další hutnější jídla vhodná na zimu.

 

To taky nejsou jídla, která je jednoduché udělat ve stejné kvalitě a pak je ještě chvíli uchovat.

No právě! A když máme šedesát míst, s dětmi někdy až osmdesát, tak to není jednoduché.

 

Máte otevřeno denně?

Denně od jedenácti do jedenácti, navíc celoročně. Na jaře třeba na čtrnáct dní zavřeme. Nebo na podzim, kdy děláme všelijaké opravy před zimou.

 

Vaši kuchaři jsou všichni vyučení?

Všichni mají praxi.

 

Kolik máte v hotelu pokojů?

Dvanáct.

 

A momentálně máte plno?

Ano, ale taky díky filmařskému štábu.

 

Co říkal Zdeněk Pohlreich na vaši kuchyni?

Vybavení je špatné, je to opravdu zastaralá kuchyně. Jsou tam mikrovlnky a konvektomaty, ale spousta věcí chybí a některé dosluhují.

 

Co šéf zkritizoval na umění vašich kuchařů?

Totéž co občas já. Někdy vaří dobře, někdy hůř. Mají výkyvy. Hosté jsou spokojení, vrátí se, pak ale zjistí, že to zase taková sláva nebyla, a už nepřijdou. Vidím to někdy na jejich výrazech, na tom, jak se tváří, a mrzí mě to.

 

Baví vás provozovat hospodu?

Baví, moc. Právě proto bych chtěla, aby všechno klapalo, jak má. Vím, že na to máme. Možná dáme i hvězdičku.

Reklama
Reklama