Irčan: Bránila pravda dobrému příběhu?

Snímek s rozpočtem 140 milionů dolarů má ty nejvyšší ambice a od uvedení do kin vzbuzuje, jak je tomu ostatně v případě Scorseseho dobrým zvykem, patřičné kontroverze. Pro lepší pochopení příběhu musíme začít nikoli předpokládaným filmovým vrahem, ale obětí.

Jimmy stoupá vzhůru

Odborářský boss, kterého si ve snímku režiséra Dannyho DeVita z roku 1992 zahrál Jack Nicholson, se narodil 14. února 1913. Datum smrti není stoprocentně známo, naposled byl viděn 30. července 1975.

Život se s Jimmym nemazlil, od čtrnácti let manuálně pracoval. Později udělal životní byznys, když založil International Brotherhood of Teamsters neboli oborový svaz řidičů nákladní dopravy. Organizace bobtnala, v polovině padesátých let měla 1,5 milionu členů. Vedle stále rostoucího, pro většinu odborů příznačného „vydíracího“ potenciálu disponoval boss rovněž takřka neomezenými finančními zdroji z penzijních fondů.

Začátek nejasného konce Jimmyho Hoffy je spjat se jménem ministra spravedlnosti USA Roberta Kennedyho. Nejdřív bratr slavnějšího prezidenta Johna F. Kennedyho zbavil rodinu s organizovaným zločinem spojeného zpěváka Franky Sinatry. Pak přišel na řadu mocný odborář, o jehož vazbách na mafii si cvrlikali vrabci na střechách kamionů. Jak píše v knize Nezapomenutelné legendy David Gardner, byl to právě Jimmy Hoffa, kdo nastartoval proces, který vyvrcholil atentátem na J. F. Kennedyho. Podle jeho právníka Franka Ragana měl v červenci 1963 jeho klient prohlásit: „Něco se musí udělat. Přišel čas, aby se ho váš kamarád a Carlos zbavili, a aby toho zkurvysyna Johna Kennedyho zabili.“ Nakonec se tak, ať s přispěním Jimmyho Hoffy, či ne, v listopadu 1963 v Dallasu skutečně stalo. O pět let později se stal obětí atentátu i Robert Kennedy.

Mafii navzdory?

Poprvé spadla klec v roce 1962, kdy byl odborářský předák obviněn z vydírání, nicméně soud nebyl schopen dobrat se rozsudku. Spravedlnosti bylo učiněno zadost za další dva roky a Jimmy Hoffa byl odsouzen za pokus uplatit porotu a za zpronevěru 1,7 milionu dolarů z federálního penzijního fondu k 13 letům vězení. Za mřížemi skončil po třech letech neúspěšných odvolávání, v nehostinném prostředí napsal knihu The Trials of Jimmy Hoffa. 23. prosince 1971 byl na základě rozhodnutí prezidenta Richarda Nixona předčasně propuštěn. Prezident, který musel později abdikovat v důsledku aféry Watergate, podmínil propuštění zákazem výkonu jakékoli odborářské činnosti po dobu deseti let. Oplátkou stále vlivný exodborář podporoval v roce 1972 Nixonovu úspěšnou volební kampaň.

Přestože po návratu z vězení dostal Hoffa jednorázový důchod v hodnotě 1,7 milionu dolarů, těžce se smiřoval se ztrátou pozic a vlivu. Jeho ambice rovnající se návratu ovšem nepotěšily mafii, která dosadila na vlivný post Franka Fitzsimmonse. Odborářský boss kamioňáků vzorně spolupracoval, navíc měl vazby na Bílý dům.

Fabrika, nebo Brazilie?

Naposled byl Jimmy Hoffa spatřen 30. července 1975 na parkovišti restaurace Machus Red Fox v Bloomfield Townshipu na předměstí Detroitu. Předtím se svěřil známým, že jede na setkání s vlivnými mafiány Anthonym Giacalonem a Tonym Provenzanem. Pro ilustraci tehdejších poměrů, Provenzano si přivydělával jako odborový předák v New Jersey. Oba zločinci byli sice spatřeni před restaurací, kategoricky však popřeli, že by měli mít schůzku s Jimmym Hoffou.

Poté, co bývalý odborář nedorazil domů, nahlásila jeho manželka zmizení. Policie rozjela vyšetřování, záhy se objevilo několik verzí. Podle jedné z nich byl Hoffa zavražděn a jeho mrtvola zmizela v továrně na zpracování živočišných tuků. Další svědek byl naopak přesvědčen o tom, že Jimmy sebral peníze a utekl s go-go tanečnicí do Brazílie.

Nekončící příběh

Několik měsíců po zmizení vyšla autobiografie Hoffa: The Real Story. Za dalších sedm let byl svého času mocný odborář oficiálně prohlášen za mrtvého. Tím však celá story ani zdaleka nekončila. V roce 2001 určila analýza DNA, že vlas nalezený ve voze Charlese O’Briena patřil Hoffovi. Původně podezřelý O’Brien přezdívaný Chuckie, jinak Hoffův nevlastní syn, vinu popíral. Dnes je mu 85 let, žije ve floridském Boca Ratonu a bojuje s cukrovkou. V roce 2006 se nechal v rozhovoru pro Associated Press slyšet, že vražda nebude nikdy vyšetřena.

Dvě kulky do hlavy

Tím se vracíme zpět k filmu Irčan. Martin Scorsese postavil svůj příběh na knize Charlese Brandta: Irčan aneb Tak vy malujete kvartýry. Spisovateli se měl údajný vrah Frank Sheeran svěřit předtím, než v roce 2003 zemřel na rakovinu. Podle jeho tvrzení došlo k Hoffově vraždě na základě objednávky Russella Bufalina a Anthonyho Provenzana. Bufalino přitom zemřel v roce 1994, zatímco Provenzano se odebral na věčnost šest let po odborářově zmizení. Frank Sheeran přiznal, že popravil Hoffu dvěma výstřely zezadu do hlavy, jeho tělo bylo poté zpopelněno. Důvodem byla obava z toho, že z řetězu vypuštěný Jimmy odhalí nejen machinace ohledně penzijních fondů, ale rovněž podíl mafie na krachu vylodění v Zátoce sviní a vraždě J. F. K. Frank Sheeran přitom původně patřil do okruhu podezřelých, FBI však postrádala dostatek důkazů.

Málo uvěřitelný příběh

S knihou, potažmo s filmem ovšem nesouhlasí řada osob věci znalých. Podle profesora Jacka Goldsmitha z Právnické fakulty Harvardovy univerzity si Sheeran podstatnou část svých příběhů vymyslel. Mužem, který vykonal rozsudek, měl být nájemný zabiják Provenzanova klanu Salvatore „Sally Bugs“ Briguglio, který zemřel v roce 1978. Pochybnosti vystihl nejlépe reportér New York Times Nicholas Gage, který pravil: „Nečetl jsem sice scénář k filmu Irčan, ale kniha, ze které vychází, je nejméně uvěřitelný mafiánský příběh od časů falešné autobiografie Luckyho Luciana.“